Zákon o technických požadavcích na výrobky a logistika

2.4.1 Zákon o technických požadavcích na výrobky a logistika

Doc. Ing. Naděžda Klabusayová, CSc.

Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vychází ze zásady, že stát musí určovat především podstatné, rámcově definované technické požadavky na výrobky, omezené na ochranu veřejného zájmu, na zdraví a bezpečnost osob a na ochranu majetku a ochranu životního prostředí a zabezpečovat k tomu potřebné prostředky.

Je tedy zřejmé, že stát zaručuje tvorbu a vydávání českých technických norem, jejich změny a zrušení v rozsahu vymezeném tímto zákonem. Ministerstvo průmyslu a obchodu může pověřit právnickou osobu zabezpečováním tvorby a vydáváním českých technických norem, jejich změn a zrušení. Pokud nejsou tvorba a vydávání českých technických norem, jejich změny a zrušení zabezpečeny pověřenou právnickou osobou, zabezpečuje plnění jejích úkolů Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

Při tvorbě a vydávání českých technických norem, jejich změnách a zrušení musí být zajištěno zejména:

• včasné zveřejňování oznámení o připravovaných návrzích českých technických norem, jejich vydání, změnách a zrušení ve Věstníku Úřadu;

• jednotnost a vzájemný soulad českých technických norem a jejich soulad s právními předpisy;

• využívání dosaženého stupně rozvoje vědy a techniky;

• uplatňování ochrany oprávněného zájmu;

• plnění povinností vyplývajících z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, z členství v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích a využívání výsledků mezinárodní spolupráce;

• projednání návrhu české technické normy, její změny nebo zrušení s každým, kdo se ve lhůtě stanovené ve zveřejněném oznámení o zahájení zpracování návrhu české technické normy nebo o návrhu na změnu nebo zrušení české technické normy přihlásí u osoby uvedené v tomto oznámení, nebo s každým, kdo zašle své stanovisko ke zveřejněnému návrhu ve lhůtě stanovené v oznámení o jeho zveřejnění apod.

Na oblast logistiky a její právní úpravu se vztahuje celá řada paragrafů, v nichž se mj. upravuje:

• způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem, (tzv. "oprávněný zájem");

• práva a povinnosti osob, jež uvádějí na trh nebo distribuují, popřípadě uvádějí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit oprávněný zájem;

• práva a povinnosti osob pověřených k činnostem podle tohoto zákona, které souvisejí s tvorbou a uplatňováním českých technických norem nebo se státním zkušebnictvím;

• způsob zajištění informačních povinností souvisejících s tvorbou technických předpisů a technických norem, vyplývajících z mezinárodních smluv a požadavků práva Evropských společenství v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropských společenství akreditaci subjektů posuzování shody.

K základním pojmům, se kterými se v logistice setkáváme a pracujeme, patří zejména:

• výrobek;

• uvedení výrobku na trh, resp. první dodání výrobku na trh v rámci obchodní činnosti;

• okamžik uvedení výrobku do provozu;

• výrobce;

• dovozce;

• zplnomocněný zástupce;

• distributor;

• technické požadavky na výrobky;

• notifikované osoby.

Nemalý význam je v tomto zákonu přikládán povinnosti výrobce, dovozce nebo distributora poskytnout uživatelům informace, jež jim umožní posoudit obvyklé nebo rozumně předvídatelné nebezpečí spojené s užíváním výrobků, které by mohlo ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem (tzv. oprávněný zájem), po dobu předpokládané životnosti výrobku, pokud toto nebezpečí není zřejmé bez odpovídajícího upozornění. Tyto osoby musejí zároveň učinit opatření, aby jednotlivé výrobky nebo výrobní partie výrobků, jež mohou představovat možné ohrožení oprávněného zájmu, byly snadno identifikovatelné.

Právnické osoby, které mají pověření Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví k činnostem při posuzování shody výrobků zahrnujících i posuzování činností souvisejících s jejich výrobou a vymezených v technických předpisech, jsou autorizované osoby. Autorizovaná osoba přezkoumá doklady předložené výrobcem nebo dovozcem, posoudí, zda odpovídají požadavkům příslušného nařízení a zkouší vzorek výrobku a ověřuje, zda výrobek jako typ splňuje základní požadavky na výrobky.

Pokud vzorek výrobku odpovídá základním požadavkům na výrobky podle zákona, vystaví autorizovaná osoba certifikát typu výrobku. Certifikát typu výrobku obsahuje závěry zjišťování, ověřování a výsledků zkoušek, popis, případně zobrazení výrobku, nezbytné pro jeho identifikaci. Certifikát je vydáván na určité časové období (zpravidla na dobu 3–5 let)
a po ukončení jeho platnosti je výrobce nebo dovozce povinen žádat o prodloužení certifikátu, popř. o nové přezkoušení.

Autorizované osoby jsou oprávněny zrušit nebo změnit jimi vydaný certifikát nebo jiný jimi vydaný dokument, pokud se prokáže, že se změnily skutečnosti, za kterých byly vydány, nebo pokud se zjistí, že výrobky nesplňují požadavky technických předpisů, jež se na ně vztahují. Seznam autorizovaných osob a předmět jejich činnosti je zveřejňován ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

Orgány pro hodnocení shody notifikované členskými státy podle směrnic Společenství se obecně označují jako notifikované orgány. Povinností notifikovaných orgánů je pomáhat výrobcům ověřit, zda je výrobek v souladu s požadavky vydanými ve směrnicích. Notifikované orgány jsou oficiální třetí stranou nebo inspekčním orgánem. Případy, kdy se požaduje na výrobcích, aby použili služby notifikačních orgánů, jsou uvedeny v individuálních směrnicích na výrobky.

Zákon č. 22/1997 Sb. směřuje k zabezpečení cíle EU: dosažení stavu naprosto volného pohybu výrobků bez ohledu na hranice členských států. Volnost pohybu zboží je dnes na jednotném trhu EU zajišťována dvojím způsobem:

1. uplatňováním zásady vzájemného uznávání národních technických požadavků a jejich kontroly všude tam, kde je to možné (tzv. neharmonizovaná, resp. neregulovaná sféra);
2. sjednocením technických požadavků na evropské úrovni tam, kde je to nutné (tzv. harmonizovaná, resp. regulovaná sféra).

V neharmonizované oblasti se uplatňuje zásada vzájemného uznávání. Podle ní platí, že co je vyrobeno podle předpisů jednoho státu a legálně v něm uvedeno na trh, může být uváděno na trhy i ostatních členských států, aniž by tomu orgány dohledu nad trhem za normálních okolností jakkoli bránily.

V harmonizované oblasti došlo k zásadnímu oddělení základních technických požadavků od technických norem. Technické požadavky zůstaly zachyceny ve "Směrnicích nového přístupu EU" pro určité kategorie výrobků, které si zachovaly sílu zákona. K těmto směrnicím byly doplněny technické normy (standardy). Směrnice jsou členskými státy převáděny do národních zákonů (v ČR se jedná o zákony a příslušná nařízení vlády), evropské normy jsou převáděny do národních norem. Na rozdíl od technických požadavků jsou však tyto normy nezávazné a slouží jako návod pro splnění rámcových požadavků daných směrnicí. Evropských norem se výrobce nemusí držet, pokud prokáže shodu s technickými požadavky jiným způsobem.

Jako důkaz o uvedení bezpečného výrobku na trh, jak vyplývá z povinností stanovených v zákoně č. 22/1997 Sb., by měl výrobce či dovozce zajistit (viz výše) pro daný výrobek jeho posouzení shody s příslušnými normami, resp. nařízeními. Zákon č. 22/1997 Sb. hovoří také o případech, kdy vláda nařízeními stanoví:

• výrobky, jež představují zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu (tzv. stanovené výrobky podle nařízení vlády č. 173/1997 Sb.), u nichž musí být povinně posouzena shoda jejich vlastností s požadavky technických předpisů;

• technické požadavky na stanovené výrobky, které musejí výrobky splňovat, aby mohly být uvedeny na trh, popřípadě do provozu;

• které ze stanovených výrobků a za jakých podmínek musejí nebo mohou být při uvádění na trh nebo do provozu opatřeny označením stanoveným nařízením vlády (tzv. "stanovené označení");

• vymezení okruhu osob nebo stanovení osob provádějících nebo podílejících se na posouzení shody apod.

Stanovený výrobek může být uveden na trh nebo (u výrobků stanovených nařízením vlády) uveden do provozu pouze za předpokladu, že splňuje technické požadavky a postup posouzení shody stanovený podle tohoto zákona.

Má-li být stanovený výrobek uveden na trh, popřípadě do provozu, musí nebo může být v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády opatřen stanoveným označením, dalšími označeními, a pokud tak stanoví nařízení vlády, musí být k němu vydáno nebo přiloženo ES prohlášení o shodě nebo jiný dokument.

Stanoveným označením je podle tohoto zákona označení CE. Označení CE znamená, že výrobek splňuje technické požadavky stanovené ve všech nařízeních vlády, jež se na něj vztahují a které toto označení stanovují nebo umožňují, a že byl při posouzení jeho shody dodržen stanovený postup.

Označení CE se musí vztahovat na všechny základní požadavky platné pro daný výrobek. Vztahuje-li se na výrobek více směrnic a nařízení, osvědčuje značka, že výrobek odpovídá všem těmto směrnicím a nařízením. Strana odpovědná za označení výrobku musí zajistit, aby výrobek odpovídal všem směrnicím a nařízením.

Grafickou podobu a obecné zásady pro připojování označení CE a jeho používání stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie, kterým je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se ruší nařízení (EHS) č. 339/93.

V článku 30 kapitoly IV tohoto nařízení se stanoví:

• Označení CE smí připojovat pouze výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce.

• Označení CE se smí připojit pouze na výrobky, u nichž je toto připojení stanoveno ve zvláštních harmonizačních právních předpisech Společenství, a na žádný jiný výrobek připojeno být nesmí.

• Připojením označení CE nebo tím, že označení CE nechá připojit, výrobce dává na srozuměnou, že nese odpovědnost za shodu výrobku se všemi příslušnými požadavky stanovenými v harmonizačních právních předpisech Společenství, které upravují jeho připojování.

• Označení CE je jediné označení osvědčující shodu výrobku s příslušnými požadavky harmonizačních právních předpisů Společenství, které upravují jeho připojování.

• Je zakázáno připojovat na výrobek označení, značky nebo nápisy, jež by mohly uvádět třetí stranu v omyl, pokud jde o význam nebo tvar označení CE. Jakékoliv jiné označení může být k výrobku připojeno za předpokladu, že tím nebude snížena viditelnost, čitelnost a význam označení CE.

• Členské státy zajistí řádné provádění režimu označování CE a přijmou vhodná opatření v případě nesprávného použití označení. Členský stát rovněž stanoví sankce za porušení, včetně trestních sankcí za závažná porušení.

Grafická podoba označení CE je uvedena na následujícím obrázku:

Dalším označením, jímž mohou být značeny stanovené výrobky, je česká značka shody.

Českou značku shody, kterou tvoří písmena CCZ (viz nařízení vlády č. 179/1997 Sb., kterým se stanoví grafická podoba české značky shody, její provedení a umístění na výrobku), lze použít pouze u výrobků, na něž se nevztahují předpisy Evropských společenství. Tato značka vyjadřuje, že výrobek splňuje technické požadavky stanovené ve všech nařízeních vlády, jež se na něj vztahují a které toto označení stanovují nebo umožňují, a že byl při posouzení jeho shody dodržen stanovený postup.

Grafická podoba české značky shody:

Pozn.: Za grafickou podobou značky shody bývá také uvedeno identifikační číslo autorizované osoby, která provedla posouzení shody. Následující obrázek informuje, že u výrobku, na němž je připojena česká značka shody, provedl posouzení shody Elektrotechnický zkušební ústav, s. p., tj. autorizovaná osoba s identifikačním číslem 201. Aktuální seznam autorizovaných a notifikovaných osob lze nalézt na adrese: http://www.unmz.cz/urad/statni-zkusebnictvi.

Česká značka shody s identifikačním číslem autorizované osoby:

Je-li ovšem výrobek určen pro trhy Evropské unie, musí být vždy označen značkou CE a značení CCZ nesmí být souběžně se značkou CE uvedeno, jak je citováno v zákoně č. 22/1997 Sb.

Doklady o posouzení shody v rozsahu stanoveném nařízeními vlády je výrobce nebo dovozce povinen v období 10 let od ukončení výroby, dovozu nebo uvádění na trh na vyžádání poskytnout orgánu dozoru.

Je-li uváděn nebo dodáván na trh v České republice stavební výrobek s označením CE, musí být prohlášení o vlastnostech poskytované k tomuto výrobku a pokyny a bezpečnostní informace připojované k tomuto výrobku v českém jazyce.

Nařízení je definováno jako podzákonný, prováděcí předpis, tzn. je omezeno tím, co stanovuje jím prováděný zákon (podle zákona a v souladu s ním). Nařízení musí být abstraktní, tzn., nevztahuje se ke konkrétní osobě nebo věci. Musí být obecně závazné, tj. závazné pro neurčitý počet osob, a v neposlední řadě musí být jednostranně vynutitelné.

Nařízení vlády můžeme charakterizovat jako výhradní prováděcí předpisy k zákonu č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, které upřesňují rozsah výrobků stanovených k posuzování shody, uvádějí základní technické požadavky na tyto výrobky, podmínky autorizace a konkretizují postupy posuzování shody.

Nařízení vlády mají výrobkový charakter a jsou transponovanými směrnicemi Rady. Soulad s příslušnými nařízeními vlády tedy automaticky znamená soulad s příslušnými odpovídajícími směrnicemi EU a prokázání shody, včetně předepsaného označení výrobku značkou shody a vydáním ES prohlášení o shodě, umožňuje stanoveným výrobkům pohyb po jednotném evropském trhu.

Každé nařízení vlády definuje výrobky, které spadají do jeho působnosti a do působnosti příslušné směrnice EU. Poměrně velká část nařízení vlády byla v průběhu uplynulých let novelizována, o čemž svědčí jejich různá znění.

• Nařízení vlády č. 173/1997 Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody, ve znění pozdějších předpisů.
  Jedná se o výrobky, které byly dříve určeny k povinnému schvalování, ale kde v současné době žádná z evropských směrnic povinnost posuzovat shodu s požadavky technické normy nestanoví. Protože ale jde o výrobky, jako jsou např. laky pro elektrotechnické výrobky, tiskové barvy, hadice pryžové svářečské, pneumatiky pro jízdní kola, žebříky, trubková lešení, zásuvky a vidlice pro elektrický rozvod v domácnosti apod., jež mají rozhodující vliv na bezpečnost osob a majetku, byly tyto výrobky soustředěny do samostatného nařízení vlády. Za splnění základních požadavků na výrobky se považuje splnění odpovídajících ustanovení příslušných českých technických norem. V případě, že výrobce nebo dovozce hodlá uvést na trh výrobek, jehož vlastnosti nejsou v souladu s ustanoveními českých technických norem, považuje se zajištění bezpečnosti těchto výrobků na minimálně stejné úrovni, jako je míra ochrany stanovená v českých technických normách, za splnění základních požadavků na výrobky.

• Nařízení vlády č. 179/1997 Sb., kterým se stanoví grafická podoba české značky shody, její provedení a umístění na výrobku, ve znění pozdějších předpisů.
  Stanovuje způsob provedení a umístění české značky shody na stanoveném výrobku.

• Nařízení vlády č. 352/2000 Sb., kterým se mění některé vyhlášky ministerstev a jiných správních úřadů.
  Jedná se o změnové nařízení vlády, které mění v souladu se zmocněním v novele zákona č. 22/1997 Sb. v plném znění některé neúčelné duplicity v dosud platných vyhláškách.

• Nařízení vlády č. 426/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na rádiová a na telekomunikační koncová zařízení, ve znění pozdějších předpisů.
  Rádiová zařízení jsou výrobky, nebo jejich podstatné součásti, schopné komunikace prostřednictvím vysílání anebo přijímání rádiových vln používající spektrum přidělené pozemské nebo kosmické radiokomunikaci. Telekomunikační koncová zařízení jsou zařízení určená k připojení k veřejné telekomunikační síti za účelem vysílání, zpracovávání nebo přijímání dat, použitelná buď pouze k vysílání, nebo k vysílání i přijímání, nebo pouze k přijímání rádiového telekomunikačního signálu prostřednictvím satelitů nebo jiných kosmických systémů.

• Nařízení vlády č. 179/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na chladicí zařízení.
  Chladicím zařízením se pro účely tohoto nařízení rozumí elektrické chladničky, konzervátory zmrazených potravin (mrazicí boxy), mrazničky na potraviny a jejich kombinace určené pro domácnost, napájené z elektrické sítě.

• Nařízení vlády č. 194/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na aerosolové rozprašovače, ve znění pozdějších předpisů.
  Pro účely tohoto nařízení se aerosolovým rozprašovačem rozumí nádobka určená pro jedno použití vyrobená z kovu, skla nebo plastu, jež obsahuje stlačený, zkapalněný nebo rozpuštěný plyn pod tlakem, samotný nebo ve směsi s kapalinou, pastou nebo práškem, s uzávěrem, který umožňuje vypouštění obsahu jako směs pevných nebo kapalných částic v plynu, ve formě pěny, pasty, prášku nebo v kapalném stavu.

• Nařízení vlády č. 358/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výbušniny pro civilní použití při jejich uvádění na trh, ve znění pozdějších předpisů.
  Jsou to materiály a předměty považované za výbušniny v doporučeních Spojených národů o přepravě nebezpečného zboží, spadající do třídy 1 podle těchto doporučení.

• Nařízení vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku, ve znění pozdějších předpisů.
  Z hlediska emisí hluku se toto nařízení vlády vztahuje na kompresory, svařovací generátory, elektrická zdrojová soustrojí, rýpadla, nakladače, rýpadla-nakladače, dozery, věžové jeřáby, mechanizovaná ruční bourací a sbíjecí kladiva, sekačky na trávu a domácí spotřebiče.

• Nařízení vlády č. 70/2002 Sb., o technických požadavcích na zařízení pro dopravu osob.
  Zařízením pro dopravu osob se pro účely tohoto nařízení rozumí systém zřízený na určeném místě, sestávající z infrastruktury a z dílčích systémů tvořených více prvky, navrhovaný, vyráběný, montovaný a uváděný do provozu za účelem dopravy osob, pozemní lanové dráhy a jiná zařízení, jejichž vozy jsou neseny koly nebo závěsy a jejich pohyb je zajištěn jedním nebo více lany, visuté lanové dráhy, jejichž vozy jsou neseny a taženy jedním nebo více lany. Do této kategorie patří také kabinové a sedačkové lanové dráhy, lyžařské vleky, u nichž jsou uživatelé s vhodným vybavením taženi lanem.

• Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů.…