3.2.2
Zákon o silniční dopravě a rozsah jeho působnosti
Ing. Soňa Brettová
Působnost zákona o silniční dopravě zůstává po nabytí účinnosti novely shodná. Upravuje tudíž podmínky provozování silniční dopravy silničními motorovými vozidly prováděné pro vlastní potřeby a pro cizí potřeby za účelem podnikání, práva a povinnosti právnických a fyzických osob s tím spojené a dále též pravomoc a působnost orgánů veřejné správy. Nevztahuje se přitom na provozování silniční dopravy pro soukromé potřeby fyzické osoby a členů jeho domácnosti a jiných osob, není-li prováděna za úplatu. Takto vymezený okruh je pak rozšířen v případech přepravy nebezpečných věcí, kde se zákon o silniční dopravě vztahuje na veškeré provádění přepravy – ať již s podnikáním souvisí, či nikoli (může se tedy vztahovat případně i na provádění silniční dopravy pro soukromé potřeby fyzické osoby, která není prováděna za úplatu), pokud tato doprava probíhá po dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích. (Zákon o silniční dopravě uvádí, že se vztahuje i na přepravy prováděné po volném terénu, tento termín však nikde nedefinuje, a jestliže není jasné, co termín "volný terén“ znamená, nemá smysl jej uvádět.) Zákon o silniční dopravě se v žádném případě, a to ani v případě přepravy nebezpečných věcí, nebude vztahovat na přepravy prováděné ozbrojenými bezpečnostními sbory, tj. armádou, vězeňskou stráží a justiční stráží, neboť podle zákona č. 555/1992 Sb. jsou vězeňská stráž a justiční stráž orgány, které zajišťují úkoly vězeňské služby, a je to ozbrojený bezpečnostní sbor. Naproti tomu obecní policie není ozbrojeným bezpečnostním sborem, a proto není z působnosti zákona o silniční dopravě v oblasti přepravy nebezpečných věcí vyňata.
Také v oblasti mezinárodní dopravy se zákon o silniční dopravě vztahuje na veškeré provozování mezinárodní silniční dopravy (za účelem podnikání i k jiným účelům), nevztahuje se však na přepravy prováděné ozbrojenými silami při plnění vlastních úkolů (zde zákonodárce nepoužil stejnou terminologii jako u přepravy nebezpečných věcí – pravděpodobně opomenutím).
NahoruDefinice a používané zkratky
Zákon o silniční dopravě pracuje s četnými pojmy, z nichž většinu definuje v úvodních ustanoveních, a dále pracuje s několika legislativními zkratkami, které byly pro účely použití v tomto zákoně vytvořeny zjednodušením složitějších termínů.
Legislativní zkratka se používá tak, že při jednom z prvních použití celého termínu zákon v závorce uvede, že nadále pro tento termín bude používat stanovený kratší výraz. V dalším textu se pak používá jen tento kratší výraz, přičemž však vždy pod ním musíme chápat celý původně nezkrácený výraz. První takto používanou legislativní zkratkou je termín "vozidlo“, který se v zákoně o silniční dopravě používá pro "silniční motorové vozidlo“, nejčastěji používanou legislativní zkratkou je v zákoně o silniční dopravě termín "dopravní úřad“.
Je proto nutné celý předpis číst pozorně, neboť by nesprávné "čtení“ zkratky mohlo vést k nesprávnému závěru. Jestliže například zákon o silniční dopravě ukládá povinnost sdělovat dopravnímu úřadu státní poznávací značky vozidel, je tím míněno sdělovat pouze státní poznávací značky silničního motorového vozidla, tj. tahače – nikoli návěsů, které již nejsou motorovým vozidlem; obdobně u stanovené povinnosti používat vozidla s českou státní poznávací značkou jde o povinnost mít silniční motorová vozidla opatřená touto značkou – návěsy mohou mít státní poznávací značku cizího státu atd.
NahoruSilniční motorové vozidlo
Správné pochopení definic má zásadní význam pro správný výklad jednotlivých ustanovení zákona o silniční dopravě. Vzhledem k tomu, že zákon o silniční dopravě upravuje podmínky provozování silniční motorové dopravy silničními motorovými vozidly (této oblasti se novela původních ustanovení zákona o silniční dopravě nikterak nedotkla), silniční doprava provozovaná jinými než silničními nebo nežli motorovými vozidly nespadá pod zákon o silniční dopravě. Nejde přitom o případy tak vzácné, naopak poměrně často se klienti dotazují na dopravním úřadu, zda doprava prováděná určitým dopravním prostředkem spadá pod zákon o silniční dopravě a zda tudíž musejí vést doklady o režimu práce řidiče, či nikoli. Je třeba si proto odpovědět na otázku, zda použitý dopravní prostředek je zároveň i silniční vozidlo (což není například traktor) i motorové vozidlo (což nejsou například rikši (nebo koňské potahy pro jízdu kočárů při vyhlídkových jízdách). Pokud předmětné vozidlo je silniční i motorové, pod zákon o silniční dopravě spadá, pokud nikoli, pak se jeho provozování nebude tímto zákonem řídit.
NahoruDalší užívané pojmy
Zákon o silniční dopravě pracuje zejména s pojmy týkajícími se druhů dopravy. Dopravu lze členit podle různých kritérií. Takovým kritériem může být území, po kterém se doprava provozuje, kdo či co je přepravováno nebo čí potřeby se při provádění dopravy uspokojují.
Základním kritériem je předmět činnosti, podle kterého lze základním způsobem dopravu dělit na nákladní a osobní. Toto členění obsahoval zákon o silniční dopravě před novelou a zůstává platné i po účinnosti novely. Dělítko je jednoduché – při přepravě osob jde o osobní dopravu, při přepravě věcí nebo zvířat jde o náklad, a půjde proto o nákladní dopravu. Dopravou zůstává i přemístění vozidel samých (prázdných), pokud se uskutečňuje v souvislosti s osobní nebo nákladní dopravou (proto i v prázdném vozidle musejí být k dispozici kontrolním orgánům potřebné doklady, např. o režimu práce řidiče).
Velmi významným kritériem dělení je odpověď na otázku, čí potřeby se při dopravě uspokojují. Takto se doprava rozděluje na dopravu provozovanou pro vlastní, nebo cizí potřeby.
Doprava pro vlastní potřeby je doprava, při které se zajišťuje podnikatelská činnost, k níž je subjekt oprávněn podle jiných právních předpisů, např. živnostenského zákona, a přitom nevzniká mezi tím, kdo dopravu provádí, a tím, čí přepravní potřeba se uspokojuje, žádný smluvní vztah. Tuto dopravu provádí provozovatel silniční dopravy proto, aby mohl provozovat svou živnost nebo podnikání odlišné od podnikání v silniční motorové dopravě. Dříve se takové dopravě říkalo "závodová doprava“; může to být doprava jak osobní, tak nákladní. Příkladem nákladní dopravy provozované pro vlastní potřeby je například doprava, kterou provádí živnostník vykonávající stavební práce, když si vozí materiál na stavbu, obchodník, který si přiváží zboží do prodejny (pokud by jej však vezl k zákazníkovi, půjde o dopravu pro vlastní potřeby jen tehdy, když si nebude zvlášť účtovat dopravu za zboží, ale promítne ji do zboží jako veškeré své náklady). O osobní dopravu pro vlastní potřebu půjde, pokud by zaměstnavatel vezl své zaměstnance v pracovní době z jednoho pracoviště na druhé.
Doprava pro cizí potřeby je naopak doprava, při níž vzniká mezi provozovatelem silniční dopravy a osobou, jejíž přepravní potřeba se uspokojuje, závazkový vztah, jehož předmětem je přeprava osob, zvířat nebo věcí. Bude to tedy nejčastěji doprava, kterou si někdo objedná, využije a zaplatí. V osobní dopravě je takovou dopravou i doprava zaměstnanců z místa seřadiště nebo domluveného bodu do zaměstnání, neboť zde se uspokojuje potřeba zaměstnance dopravit se na určité místo (neboť není zaměstnavatelovou povinností vozit zaměstnance do práce).
Jak definice nákladní a osobní dopravy, tak definice silniční dopravy pro vlastní a cizí potřeby nedoznaly v novele zákona o silniční dopravě žádných změn.
Ke změně naproti tomu došlo u chápání vnitrostátní a mezinárodní dopravy.
NahoruVnitrostátní silniční doprava
Vnitrostátní silniční dopravou zůstává nadále doprava, kdy výchozí místo a cílové místo a celá dopravní cesta leží na území jednoho státu. Zároveň se jí stala i doprava, kdy výchozí místo a cílové místo leží na území jednoho členského státu Evropské unie nebo smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace (dále jen "členského státu“), ale část jízdy se uskuteční na území jiného členského státu, pokud na území jiného členského státu není umístěna zastávka pro nástup nebo výstup cestujících nebo nedojde k nakládce nebo vykládce zvířat nebo věcí.
Z této definice je patrné, že pro…
