dnes je 23.7.2024

Input:

Zákon o cenách a logistika

18.6.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.5.1 Zákon o cenách a logistika

Doc. Ing. Naděžda Klabusayová, CSc.

Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen "zákon o cenách"), se vztahuje na uplatňování, regulaci a kontrolu cen výrobků, výkonů, prací a služeb (tj. zboží) nejen pro tuzemský trh, ale také pro ceny zboží dovezené nebo určené pro vývoz.

Cena je v tomto zákoně charakterizována jako peněžní částka sjednaná při nákupu a prodeji zboží nebo částka zjištěná podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku k jiným účelům než k prodeji.

Cena se sjednává pro zboží vymezené názvem, jednotkou množství, kvalitativními, dodacími nebo jinými podmínkami sjednanými dohodou stran, popřípadě číselným kódem příslušné jednotné klasifikace. Součástí ceny mohou být zčásti nebo zcela náklady na pořízení, zpracování a oběh zboží, zisk, příslušná daň a clo.

Ve většině případů patří cena do kategorie smluvních (s výjimkou cen regulovaných), což znamená, že je sjednávána dohodou. Dohoda o ceně je dohoda o výši ceny nebo o způsobu, jakým bude cena vytvořena za podmínky, že tento způsob cenu dostatečně určuje. Dohoda o ceně také vznikne tím, že kupující bezprostředně před převzetím nebo po převzetí zboží zaplatí cenu ve výši požadované prodávajícím.

Zákon o cenách zakazuje prodávajícímu i kupujícímu zneužití jejich hospodářského postavení k získání nepřiměřeného hospodářského prospěchu, a to jak z pohledu neoprávněných nákladů, tak z pohledu nepřiměřeného zisku.

Obvyklou cenou se pro účely zákona o cenách rozumí cena shodného nebo z hlediska užití porovnatelného nebo vzájemně zastupitelného zboží volně sjednávaná mezi prodávajícími a kupujícími, kteří jsou na sobě navzájem ekonomicky, kapitálově nebo personálně nezávislí na daném trhu, jenž není ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže. Nelze-li zjistit cenu obvyklou na trhu, určí se cena pro posouzení, zda nedochází ke zneužití výhodnějšího hospodářského postavení, kalkulačním propočtem ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku.

Regulací cen se rozumí stanovení cen, mezí, ve kterých mohou být sjednávány, usměrňování výše cen nebo i stanovení postupu při sjednávání, uplatňování a vyúčtování cen nemovitostí, jejich částí a služeb spojených s jejich užíváním cenovými orgány.

Způsoby regulace cen jsou podle zákona o cenách:

a) úředně stanovené ceny – ceny určeného druhu zboží stanovené cenovými orgány jako maximální, které není přípustné překročit, ceny pevné, jež není přípustné změnit, nebo ceny minimální, které není přípustné snížit;

b) věcné usměrňování cen – stanovení podmínek cenovými orgány pro sjednání cen; těmito podmínkami jsou: maximální rozsah možného zvýšení ceny zboží ve vymezeném období, maximální podíl, v němž je možné promítnout do ceny zvýšení cen určených vstupů ve vymezeném období, nebo závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci, včetně zahrnování přiměřeného zisku do ceny;

c) cenové moratorium – časově omezený zákaz zvyšování cen nad dosud platnou úroveň na trhu daného zboží.

Dle zákona o cenách se cenovým moratoriem rozumí časově omezený zákaz zvyšování cen nad dosud platnou úroveň na trhu daného zboží a lze je stanovit nejdéle na dobu dvanácti měsíců. Cenové moratorium stanoví nařízením vláda České republiky.

Cenové orgány stanoví, dle zákona o cenách cenovým rozhodnutím a obce a kraje svým nařízením, zboží podléhající cenové regulaci, uplatněný způsob a podmínky cenové regulace, úředně stanovené ceny, pravidla a postupy pro stanovování těchto cen a jejich změn. Takovéto předpisy o regulaci cen následně zveřejňuje Ministerstvo zdravotnictví ČR ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR, Energetický

Nahrávám...
Nahrávám...