dnes je 13.4.2024

Input:

Správní trestání v silniční dopravě

23.12.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.2.10
Správní trestání v silniční dopravě

JUDr. Soňa Brettová

Právní předpisy upravující provozování silniční motorové dopravy, tj. přímo použitelné předpisy EU, mezinárodní smlouvy a národní předpisy, z nichž základní je zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o silniční dopravě"), ukládají dopravcům, odesílatelům, příjemcům, ale někdy i zcela odlišným subjektům povinnosti. Prováděcí předpisy – zejména vyhláška č. 478/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška č. 478/2000 Sb.), k takto stanoveným povinnostem zpracovává další podrobnosti. Současně s ukládáním povinností ale stát musí jejich plnění zajistit, a protože nelze předpokládat, že by fyzické či právnické osoby povinnosti plnily dobrovolně, zajišťuje se plnění povinností tím, že se stanoví za porušení povinností sankce. Na základě ustanovení Listiny základních práv a svobod může sankce ukládat jenom zákon a v daném případě to je buď zákon o silniční dopravě, nebo v některých případech též zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o přestupcích").

Vzhledem ke skutečnosti, že došlo ke změnám zákona o silniční dopravě, zákona o přestupcích i přímo použitelných předpisů EU, změnilo se i správní trestání. Dne 1. 6. 2012 nabyla účinnosti novela zákona o silniční dopravě, uveřejněná pod č. 119/2012 Sb. (dále jen "novela zákona o silniční dopravě"), která v oblasti správního trestání přinesla mnoho nového.

Ačkoliv přímo použitelné předpisy EU a mezinárodní smlouvy obsahují konkrétní povinnosti pro fyzické a právnické osoby působící v silniční dopravě, nestanoví za jejich porušení či nesplnění sankce, resp. nestanoví finanční postihy. Přesto ale v některých případech určitý druh sankce v nařízení EU vysledovat lze – zde je možné například uvést v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.  1072/2009 o společných pravidlech pro přístup mezinárodní silniční nákladní dopravy, že se v čl. 12 umožňuje členskému státu při porušení právních předpisů Společenství dopravci dočasně nebo trvale odebrat povolení Společenství, tj. eurolicenci nebo její opisy.

Stanovení finančních postihů, tj. pokut, je tak ponecháno i při existenci přímo použitelných předpisů EU (tj. předpisů, které jsou vydány orgány EU v jejich kompetenci a nejsou již přebírány svým věcným obsahem do vnitrostátních předpisů, a platí tedy přímo pro všechny subjekty v ČR i pro stát, jeho orgány, a právnické či fyzické osoby) na vnitrostátní právní úpravě.

Jiný správní delikt, přestupek

V oblasti správního práva, do které spadá právní úprava silniční dopravy, v zásadě existují dva druhy možného řízení o porušení předpisu. Jedná se o řízení o jiném správním deliktu a o přestupku.

Jiný správní delikt

Jiný správní delikt je termín používaný v četných předpisech též v zákoně č. 500/2004 Sb., správním řádu, a ve správním řádu soudním, aniž by tyto předpisy obsahovaly jeho definici. Rozumíme jím proto diferencované protiprávní jednání, s nímž zákon spojuje správně právní odpovědnost.

Přestupek

Přestupek naproti tomu svou definici má v zákoně o přestupcích v § 2, kde se uvádí, že přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Zákon o přestupcích dále uvádí, že přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací přiměřeným způsobem přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem nebo nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak.

Kdy se jedná o přestupek?

Pokud je v zákoně o silniční dopravě za některé porušení zákona, mezinárodní smlouvy nebo přímo použitelného předpisu stanovena sankce (jedná se o konkrétní skutkové podstaty uvedené v § 35 tohoto zákona), pak půjde o jiný správní delikt (zde se skutky výslovně jako jiný správní delikt neoznačují). Pokud některý předpis (zákon o přestupcích nebo zákon o silniční dopravě) u určité skutkové podstaty výslovně uvede, že se jedná o přestupek, teprve tehdy bude možné takové jednání považovat za přestupek. Správní řízení o jiném správním deliktu se liší od řízení o přestupku v mnoha oblastech.

Správní řízení o jiném správním deliktu v silniční dopravě

Jednání, které je jiným správním deliktem v oblasti silniční motorové dopravy, se uvádí v zákoně o silniční dopravě v § 35, jenž také stanoví za tato jednání pokuty. Jiné jednání, než je zde uvedeno, sankcionováno podle zákona o silniční dopravě být nemůže. Tato skutečnost je nezanedbatelná, neboť zákon o silniční dopravě obsahuje, a i v minulosti v průběhu platnosti různých právních úprav obsahoval, některé povinnosti, u kterých v § 35 žádnou sankci nestanovil, a proto porušení těchto povinností nebylo a není možné trestat jako jiný správní delikt. Bez sankce za spáchání jiného správního deliktu tak v minulosti bylo použití vozidel s SPZ cizího státu, když povinností dopravce bylo používat vozidla s SPZ přidělenou Česku republikou – v současné době však je i porušení této povinnosti, tj. povinnosti použití vozidla s SPZ vydanou cizím státem, trestáno pokutou podle § 35. Jak je zřejmé, povinnosti i jejich trestnost nezůstávají neměnné.

Zatímco věcně jsou povinnosti stanoveny, jak uvedeno výše, v zákoně o silniční dopravě, přímo použitelných předpisech EU a mezinárodních smlouvách a zatímco skutkové podstaty jednání, které se bude sankcionovat jako jiný správní delikt, jsou určeny v § 35 zákona o silniční dopravě, pak procesně, tj. jakým způsobem se bude správní řízení provádět, je pro jiný správní delikt stanoveno pouze ve správním řádu, tj. zákoně č. 500/2004 Sb. (dále jen "správní řád"). Správní řád tedy upravuje postup, jak se pokuta uloží, jak při tom bude postupovat orgán veřejné správy a jakým způsobem má nebo může reagovat subjekt odlišný od orgánu veřejné správy, v našem případě dopravce, odesílatel atd., a s jakými důsledky tak činí.

Vzhledem ke skutečnosti, že orgány veřejné správy chybují ve svém postupu, uvolňují tak namnoze prostor pro účastníky správního řízení, aby se uložení sankce vyhnuli nebo se dodatečně domohli v řízení o opravném prostředku zrušení již uložené sankce.

Průběh řízení

Poté, co krajský úřad obdrží od kontrolního orgánu výsledky jeho kontroly, nebo po návratu z vlastní kontrolní akce vyhodnotí získané údaje a buď věc archivuje (což provede v případech, kdy nedošlo k porušení předpisu nebo k němu sice došlo, ale získané údaje mu neumožňují řádně vést správní řízení), nebo zahájí správní řízení o uložení sankce. Jako jedinou sankci v oblasti tuzemských dopravců je možné uložit pokutu. V zahájení řízení obvykle stanoví lhůtu, do kdy se má účastník řízení k věci vyjádřit. Často se stává, že účastník řízení nechá poskytnutou lhůtu marně uplynout, aniž by se vyjádřil, a teprve po vydání rozhodnutí, tj. poté, co obdrží rozhodnutí o pokutě, se počne o věc zajímat a přispěje k řízení svými tvrzeními a mnohdy též důležitými informacemi. Často se pak nápravy domáhá až v odvolacím řízení, nezřídkakdy však promešká lhůtu k odvolání a domáhá se například zmírnění pravomocně uložené pokuty za skutek, který byl řádně prokázán, často marně.

Mnoha účastníkům řízení se tak vyplatí odpovědný přístup ke správnímu řádu, kdy řádně vyzvedávají poštu, včas na zahájení řízení reagují a ponechají si tak veškeré výhody, jež jim z včasného úkonu v řízení vyplývají. Na tomto místě je třeba připomenout, že i pokud dopravce není při doručování pošty zastižen, je vhozením lístku do schránky uvědoměn o tom, že si může zásilku vyzvednout na poště, a pokud si ji nevyzvedne, má se za to, že desátým dnem od uložení mu byla zásilka doručena; doručovatel mu potom nevyzvednutou zásilku, obsahující například zahájení správního řízení o pokutě nebo dokonce rozhodnutí o uložení pokuty, vhodí do schránky – písemnost se tak má za doručenou. Dopravce se po vyjmutí zásilky ze schránky mnohdy domáhá nějakého úkonu, nepočítá však s tím, že lhůta pro něj počala běžet po desátém dni od uložení písemnosti na poště (tzv. fikcí), nikoli až poté, co si zásilku vyjmul ze schránky. Na nespolupráci, resp. na nepřebírání pošty tak dopravci často doplácejí.

Konkrétní možná porušení předpisů v nákladní dopravě a jejich právní kvalifikace

  1. České SPZ
    Porušení povinnosti tuzemského dopravce provozovat silniční dopravu vozidlem, jemuž byla přidělena státní poznávací značka (dále jen "SPZ") České republiky a které je zapsáno v registru silničních vozidel podle zvláštního předpisu, sankcionuje dopravní úřad jako porušení podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., a to podle § 35 odst. 1 písm. b). Jedná se sice o povinnost, kterou dopravci měli i před novelou zákona o silniční dopravě, tj. i před 1. 6. 2012, avšak až do této doby zákon s porušením této povinnosti nespojoval žádnou pokutu. Nyní je již možné uložit pokutu, a to až do 100 000 Kč, nepředpokládáme však, že by dopravní úřady ukládaly za toto porušení pokuty při horní hranici sazby. Zároveň připomínáme, že se jedná, vzhledem k použité zkratce v zákoně, jen o používání silničního motorového vozidla s cizí SPZ, návěsy a přívěsy cizí SPZ mít mohou bez obavy z hrozby sankcí.

  2. Doby řízení, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku
    Porušení povinnosti tuzemského dopravce zajistit v souladu s předpisem EU, aby řidiči dodržovali doby řízení, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku, je nejčastějším důvodem kontroly a ukládání pokut. Tuto oblast lze kontrolovat při silniční kontrole, ale i v provozovně dopravce. Pro účely správního řízení se pak rozlišuje, zda konkrétní přepravy byly prováděny v režimu nařízení (ES) č.  561/2006 , podle dohody AETR (sdělení č. 62/2010 Sb.m.s., dále jen "AETR") nebo se jednalo o výjimku z obou předpisů (i pro tyto případy jsou stanovena pravidla – i když mírnější).

    a) Doby řízení ve státech EU
    Porušení povinnosti zajistit dodržení doby řízení bezpečnostních přestávek a doby odpočinku ve státech EU, Norsku, Lichtenštejnsku, Islandu a Švýcarsku stejně jako ve vnitrostátní dopravě (když Česká republika je členem EU) je kvalifikováno jako porušení § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1994 Sb. v návaznosti na příslušné ustanovení nařízení (ES) č. 561/2006 a dopravci pak lze uložit pokutu podle § 35 odst. 2 písm. b) zákona o silniční dopravě, a to do 500 000 korun.
    Připomínáme, že povinnost zajistit toto dodržení je sice dána dopravci, ale i řidič má v oblasti dodržení dob řízení, bezpečnostních přestávek a dob odpočinku své povinnosti, a pokud je nesplní, resp. nedodržuje-li stanovené doby, může být činěn odpovědným, avšak nikoli pro porušení zákona o silniční dopravě, ale za přestupek – podrobněji v části vztahující se k přestupkům.

    Nesprávná organizace práce
    Za zmínku stojí skutečnost, že nedodržení předepsaných dob řízení, bezpečnostních přestávek a dob odpočinku bývá někdy automaticky krajskými úřady hodnoceno nejen jako porušení čl. 6, 7, 8 a 9, ale i čl. 10 nařízení (ES) č. 561/2006, aniž by krajský úřad doložil další důkazy. Čl. 10 nařízení (ES) č. 561/2006 stanoví, že dopravce má organizovat práci řidiče tak, aby byla v souladu s tímto nařízením, a skutečnost, že stanovené doby dodržovány nejsou, pak někdy kontrolní orgán hodnotí bez dalšího nesprávně jako porušení tohoto ustanovení. Pokud by hodlal správní orgán dopravci porušení tohoto ustanovení vytýkat, musel by mít i jiné důkazy než samotné záznamy z tachografu, neboť ty samy o sobě nesvědčí o tom, že dopravce práci organizuje nesprávně.

    b) Doby řízení mimo státy EU
    Dohoda AETR se nadále uplatňuje na silniční přepravu zboží a cestujících vozidly registrovanými v členském státě nebo v zemi, která je smluvní stranou AETR, na celou cestu mezi Společenstvím a třetími zeměmi (kromě Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska).

    Při porušení povinností stanovených v dohodě AETR se opět jedná o porušení § 3 odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě v návaznosti na Evropskou dohodu o práci osádek v mezinárodní silniční dopravě AETR a sankcionuje se pak podle § 35 odst. 2 zákona o silniční dopravě, tj. až do výše 500 000 Kč.

    c) Výjimky
    Pokud se na některé druhy přeprav nevztahuje ani nařízení (ES) č. 561/2006, ani dohoda AETR a spadají pod výjimky upravené ve vyhlášce č. 478/2000 Sb., např. vozidla s celkovou hmotností do 7,5 tun používaná pro přepravu materiálu, zařízení nebo strojů, které řidič při výkonu svého povolání potřebuje operující do 50 km od místa obvyklého odstavení vozidla, pak se bude jednat při porušení zde stanovených povinností opět o porušení § 3 odst. 1 písm. b) v návaznosti na vyhlášku č. 478/2000 Sb. § 3 a sankcionuje se pak podle § 35 odst. 2 zákona o silniční dopravě. Dopravní úřad by měl v takových případech ale mít na paměti, že se jedná o druh přeprav nebo vozidel, u nichž kontroly probíhají jen okrajově, a ukládané pokuty by měly zohlednit výjimkový charakter přeprav, tj. měly by být nižší.

    Nejzávažnější porušení povinnosti dodržení stanovených režimů
    Nejzávažnějším porušením v oblasti dodržování dob řízení, bezpečnostních přestávek a dob odpočinku jsou skutky uvedené v příloze č. IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.  1071/2009 , kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a ruší směrnice Rady 96/26/ES (dále jen "nařízení (ES) č. 1071/2009") v bodě 1 písm. a), tj. překročení šestidenního nebo dvoutýdenního omezení doby řízení o 25 % nebo více (což při 56 možných hodinách řízení v průběhu šesti dnů činí 70 hodin a více a při možných 90 hodinách v průběhu dvou týdnů činí 112,5 hodiny) a dále v bodě 1 písm. b), což je překročení maximální denní doby řízení během denní pracovní doby o 50 % nebo více, aniž by byly čerpány bezpečnostní přestávky nebo nepřerušený odpočinek v délce alespoň 4,5 hodiny (což při denní době řízení 9 hodin, resp. při možnosti 2x v týdnu řídit 10 hodin, činí 13,5 nebo 15 hodin). Takovéto skutky mohou vést nejen k uložení sankce dopravci, ale také, pokud se bude jednat o podnikatele v silniční dopravě, ke ztrátě jeho dobré pověsti – viz níže.

  3. Školení a zdravotní způsobilost řidiče
    Tuzemský dopravce již nemá v zákoně o silniční dopravě v § 3 odst. 1 písm. c) a d) stanovenou povinnost zajistit, aby práci řidiče z povolání vykonávala osoba, která absolvovala školení přezkoušení a zdravotní prohlídku a byla uznána zdravotně způsobilou. Za takové jednání proto podle zákona o silniční dopravě pokutu uložit nelze (připomínáme, že tato povinnost je ukládána jiným předpisem, jehož obsah není předmětem této statě).

  4. Provozování najatého vozidla
    Poměrně častým jevem v silniční dopravě je provozování najatého vozidla. Od 1. 7. 2006 jsou pro tuto činnost stanovena pravidla v § 3 odst. 1 písm. c), kde se uvádí, že dopravce musí v mezinárodní dopravě zajistit, aby najaté vozidlo bylo používáno pouze tehdy, je-li najato bez řidiče, přičemž je musí řídit dopravce sám nebo jeho zaměstnanec. Jako důkaz splnění těchto podmínek musí být ve vozidle při jeho provozu k dispozici smlouva o nájmu vozidla s uvedením SPZ vozidla a také pracovní smlouva řidiče (není-li řidičem sám dopravce). Za porušení tohoto ustanovení může dopravní úřad podle § 35 odst. 1 písm. j) zákona o silniční dopravě uložit pokutu až do výše 100 000 Kč. Jedná se o nové ustanovení, do 31. 5. 2012 za takové porušení předpisu pokuta stanovena nebyla.

  5. Způsob vedení záznamů
    a) Vedení záznamů

    Další kontrolovanou oblastí je zajištění vedení záznamu, resp. řádné vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku.

    Za to, že řidiči záznamy vedou a mají je při provádění přeprav ve vozidle, jsou odpovědni dopravci i řidiči. Zákon o silniční dopravě ale za porušení těchto povinností určuje sankci jen dopravci, řidiči jsou odpovědni za přestupek podle zákona o přestupcích.

    Tuzemský dopravce za řádné vedení odpovídá podle § 3 odst. 2 a 3 zákona o silniční dopravě, a proto mu podle § 35 odst. 2 písm. h) může být uložena pokuta pro nezajištění řádného vedení požadovaných záznamů, a to sankcí až do 500 000 korun. Řádným vedením se rozumí takové, které bude odpovídat nařízení EU, resp. mezinárodní dohodě AETR a vyhlášce č. 478/2000 Sb., které může spočívat například v nesprávném vyplnění záznamů, ale i v nesprávné manipulaci s tachografem, v nedostatečném počtu záznamů předkládaných kontrolnímu orgánu, v nesprávné formě vedení záznamu – například vedení ručně tam, kde musí být tachograf, v použití jiné než osobní karty řidiče (nebo nepoužívání žádné karty řidiče v případě, že použita být měla), v použití zařízení ovlivňujícího zaznamenávání záznamovým zařízením (tj. magnetů, alobalu atd.), v absenci tachografu, absenci dokladu uvádějícího činnosti řidiče jiné než řízení vozidla v rozhodném období, v používání ušpiněných a roztrhaných záznamových listů, používání záznamových listů po dobu delší, než pro kterou byly určeny atd.

    Nejzávažnější porušení povinnosti vést řádně záznam
    Nejzávažnějším porušením v oblasti vedení záznamů o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku jsou skutky uvedené v příloze č. IV nařízení (ES) č. 1071/2009 v bodě 2, tj. jestliže vozidlo není vybaveno tachografem, je používán klamný přístroj schopný pozměnit záznamy záznamového zařízení, např. magnet, používání padělaných výtisků záznamů z tachografu nebo údajů z tachografu či karty řidiče a dále v bodě 6 této přílohy, což je používání karty řidiče, jež byla zfalšována, používání karty jiné osoby nebo karty získané na základě nepravdivých prohlášení či padělaných dokladů. Takovéto skutky mohou vést nejen k uložení sankce dopravci, ale také, pokud se bude jednat o podnikatele v silniční dopravě, ke ztrátě jeho dobré pověsti (viz níže).

    Počet kontrolovaných dní při silniční kontrole
    Kontrolní orgány při silniční kontrole mohou při přepravách, které probíhají podle nařízení (ES) č. 561/2006, podle dohody ADR požadovat, aby řidič předložil ke kontrole doklady o činnosti řidiče z aktuálního dne a předchozích 28 dní; nemusí se ale vždy jednat jen o záznamy o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku. Řidič mohl v uplynulém kontrolním období řídit vozidlo, a to jak vozidlo vybavené digitálním, tak analogovým tachografem, ale mohl vykonávat i jiné činnosti nebo být například nemocen, může dokonce i dojít k situaci, že bude u dopravce zaměstnán jen několik málo dní (například i 1 den), a ani záznamové listy ani digitální údaje z tachografu nejsou jeho zaměstnavateli (dopravci) k dispozici. Pro takové případy stanoví vyhláška č. 478/2000 Sb. v § 1b, že řidič s sebou musí mít kromě záznamů z tachografu nebo paměťové karty též doklad prokazující, že vozidlo v tomto období neřídil (dále jen "potvrzení o činnostech řidiče"). Takový doklad musí dopravce, pokud je zároveň řidičem, vystavit i sám sobě.

    V případě přeprav spadajících pod dohodu AETR je tomu obdobně; v případě přeprav, které jsou označeny jako výjimky z nařízení (ES) č. 561/2006 a dohody AETR, se počet dokladů prokazující činnost řidiče řídí vyhláškou č. 478/2000 Sb., jež stanoví, že řidič prokazuje svou činnost kromě aktuálního dne pouze jeden předchozí den, kdy řídil. Pokud by ale v den předcházející kontrole řidič vozidlo u provádění přepravy spadající do výjimky neřídil, pak nemusí pro předcházející den dokládat potvrzení o činnostech (vyhláška č. 478/2000 Sb. § 1b odst. 2).

    V případě, kdy při silniční kontrole kontrolní orgán z karty řidiče nebo z tachografu stahuje sám údaje a stáhne si údaje za období delší, než je stanovených 28 dní, neměl by k nedostatkům zjištěným mimo rozhodné období 28 dní při správním řízení o pokutě přihlížet, dopravce, resp. řidič mu tyto doklady sám dobrovolně totiž nedal (předá-li ale řidič dobrovolně sám záznamové listy – kotoučky za delší období, než kontrolní orgán požadoval, je pak možné je kontrolovat a za případné nedostatky v tomto delším období může správní orgán uložit sankci).

    Nedostatky ve výše uvedené oblasti jsou sankcionovány jakožto porušení § 3 odst. 3 zákona o silniční dopravě v návaznosti buď na nařízení (EHS) č. 3821/85 čl. 15 odst. 7, nebo dohodu AETR čl. 12 bod 7, případně na vyhlášku č. 478/2000 Sb. (u přeprav, které se neřídí ani nařízením EU, ani dohodou AETR), a pokuta se ukládá podle § 35 odst. 2 písm. h) zákona o silniční dopravě, a to až do výše 500 000 korun.

    Kontrolované období v provozovně
    V provozovně může kontrolní orgán kontrolovat záznamy o dobách řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku až 5 let staré, neboť zákon o silniční dopravě stanoví, že správní řízení o pokutě lze zahájit nejpozději do pěti let poté, co došlo k porušení předpisu.

    Dopravce však nemusí takto staré záznamové listy z tachografu kontrolním pracovníkům předkládat, neboť od 1. 7. 2006 je v souladu se zákonem o silniční dopravě i s nařízením Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě (dále jen "nařízení (EHS) č. 3821/85") povinen záznam o době řízení, bezpečnostních přestávkách a dobách odpočinku uchovávat 1 rok od ukončení přepravy.

    Tato zjevně nejednotná úprava ve svém důsledku znamená, že dopravce nemusí déle než 1 rok tyto záznamy uchovávat, avšak pokud je uchovává a předloží je kontrolnímu orgánu, tento orgán je bude kontrolovat oprávněně a bude moci též při zjištění nedostatků uložit oprávněně pokutu.

    Lze proto oprávněně očekávat, že dopravci nebudou kontrolním orgánům překládat více dokladů, než jsou povinni, a svou povinnost splní předložením záznamů mladších než 1 rok nebo právě jeden rok starých.

    V žádném případě se však dopravce, který by kontrolnímu orgánu předložil záznamy starší než jeden rok, v nichž by kontrolní orgán zjistil porušení předpisu a uložil takovému dopravci pokutu, nebude moci domáhat zrušení pokuty s odůvodněním, že nebyl povinen záznamy takovou dobu uchovávat a učinil tak víc, než po něm zákon a nařízení (EHS) č. 3821/85 vyžaduje.

    b) Uchovávání záznamů
    Povinnost uchovávat záznam o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku je v současné době stanovena v zákoně o silniční dopravě v § 3 odst. 2 písm. b) a její porušení sankcionuje dopravní úřad podle § 35 odst. 2 písm. h) až do výše 500 000 Kč.

  6. Doklad o nákladu
    Mezi povinnosti tuzemského dopravce patří též povinnost mít ve vozidle při jeho provozu doklad o nákladu a vztahu dopravce k němu, která je vyjádřena v § 3 odst. 3 písm. b) zákona o silniční dopravě. Za porušení této povinnosti stanovil zákonodárce nově pokutu v § 35 odst. 1 písm. c) zákona o silniční dopravě, a to až do 100 000 Kč.

    Protože je zároveň stanovena povinnost tento doklad o nákladu uchovávat po dobu jednoho roku od ukončení přepravy (v § 3 odst. 2 písm. b), lze nově sankcionovat i porušení této další povinnosti.

    Zde připomínáme, že obsah tohoto dokladu stanoví nařízení (EHS) č. 11/60 jinak, ale ani v zákoně o silniční dopravě, ani ve vyhlášce č. 478/2000 Sb. náležitosti dokladu o nákladu nenalezneme.

  7. Označení vozidla
    Povinnost označit vozidlo již není povinností všech dopravců, ale jen těch, kteří jsou podnikateli v dopravě, tj. těch, kteří mají koncesi pro provozování dopravy – v oblasti, v níž se pohybujeme, tedy pro ty, kteří mají koncesi pro živnost silniční motorová doprava – druh nákladní. Podnikatelé přitom mají povinnost označit velká vozidla, tj. vozidla nebo jízdní soupravy největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí (v osobní dopravě jsou to pak vozidla určená k přepravě více než 9 osob včetně řidiče).

    Kontrola zjišťuje, zda je vozidlo označeno řádně a na správném místě (jakým způsobem a kde se má označení provést, stanoví vyhláška č. 478/2000 Sb. v § 7), a pokud tak označeno není, je možné tuzemskému podnikateli pro porušení zákona o silniční dopravě § 9 odst. 1 (v některých případech i za porušení § 7 vyhlášky č. 478/2000 Sb.) uložit podle § 35 odst. 1 písm. e) pokutu do výše 100 000 korun.

    Zahraničnímu podnikateli ani dopravci za neoznačení vozidla pokutu uložit nelze, neboť ten povinnost označit vozidlo podle našich předpisů nemá.

    Ačkoliv neoznačení vozidla není dosud výjimkou, pokuty se obvykle pohybují v nižších částkách vzhledem k tomu, že toto porušení předpisu nemá takovou nebezpečnost jako například porušení ustanovení o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku.

  8. Doklad o oprávnění k podnikání
    § 9 odst. 2 písm. a) zákona o silniční dopravě je podnikateli v silniční dopravě uložena povinnost zajistit, aby v každém vozidle používaném k podnikání byl při jeho provozu doklad o oprávnění k podnikání. V nákladní dopravě v úvahu připadá z možných dokladů pouze výpis ze živnostenského rejstříku (v osobní dopravě by přistoupila i licence). Pro oblast mezinárodní dopravy však podnikatel může v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy (dále jen "nařízení (ES) č. 1071/2009") vybavit vozidlo povolením Společenství (dále jen "eurolicence"). Protože v souladu s ustanovením čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 1072/2009 lze eurolicenci vydat jen podnikateli, jenž je ve státě EU usazen a je zde oprávněn k provozování silniční motorové nákladní dopravy, nelze dopravci, pokud zajistí, aby ve vozidle byla eurolicence a chybí zde výpis ze živnostenského rejstříku, absenci výpisu ze živnostenského rejstříku vytýkat nelze.

    Pokud však dopravce nezajistí ve vozidle ani přítomnost koncese, ani eurolicence, pak mu pro porušení § 9 odst. 2 písm. a) zákona o silniční dopravě může být uložena pokuta podle § 35 odst. 1 písm. g) téhož zákona, a to až do výše 100 000 korun.

  9. Absence dalších dokladů
    Zákon o silniční dopravě v § 9 odst. 2 písm. a) stanoví nově podnikateli v silniční dopravě povinnost mít ve vozidle při jeho provozu další doklady vztahující se k prováděné přepravě vydané podle zákona o silniční dopravě, přímo použitelného předpisu EU nebo mezinárodní smlouvy. Těmi má zákonodárce na mysli eurolicence, osvědčení pro řidiče třetích států, doklady ke kabotáži. Jejich absence ve vozidle pak bude při silniční kontrole sankcionována podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě za porušení § 9 odst. 2 písm. a) v návaznosti na přímo použitelný předpis EU (např. u absence eurolicence to bude v návaznosti na nařízení (ES) č. 1072/2009 čl. 6, který uvádí, že opis eurolicence musí být "uchován v každém vozidle podnikatele v silniční nákladní dopravě a musí být předložen na žádost oprávněného kontrolora"). Připomínáme, že absenci eurolicence může podle současného výkladu Ministerstva dopravy ČR kontrolovat a pokutovat i tuzemský kontrolní orgán u tuzemského podnikatele v silniční dopravě, pokud aktuálně provozuje mezinárodní přepravu.

  10. Podmínky pro řidiče
    Povinnost podnikatele v silniční dopravě zajistit, aby práce řidiče vykonávala osoba spolehlivá, je stanovena pouze pro osobní dopravu, a to v § 9 odst. 2 písm. b), c), a bude se sankcionovat také podle § 35 odst. 1 písm. g). Připomínáme, že v nákladní dopravě nově tato povinnost již není a ukládat sankce proto již není možné.

  11. Opravy vozidel
    Podnikatel v dopravě je povinen dodržovat podmínku stanovenou v zákoně o silniční dopravě § 9 odst. 4 písm. a), a to že s výjimkou drobných oprav bude provádět opravy na plochách k tomu určených a doklad o provádění údržby mimo vlastní prostory musí archivovat po dobu 2 let. Za toto porušení předpisu může být podnikatel sankcionován pokutou podle § 35 odst. 1 písm. g) až do výše 100 000 korun.

    Sankcionování tohoto porušení je však velmi řídké – je spíše výjimkou, neboť je dopravci dodržováno.

  12. Sdělování požadovaných údajů
    Další povinností podnikatele v dopravě je před zahájením provozování dopravy sdělit dopravnímu úřadu počet vozidel, se kterými bude provozovat dopravu, jejich státní poznávací značku České republiky, největší povolenou hmotnost, celkový počet míst k přepravě osob včetně řidiče (v osobní dopravě), tovární značku a obchodní označení a nahlásit do 30 dnů od vzniku rozhodné skutečnosti každou změnu v těchto údajích. Při nesplnění této povinnosti, stanovené v § 9 odst. 4 písm. b) zákona o silniční dopravě, může uložit krajský úřad pokutu podle § 35 odst. 1 písm. g), a to až do výše 100 000 korun.

    Zatímco první sdělení dopravnímu úřadu posílají dopravci vždy, ohlášení změn v požadovaných údajích velmi často opomíjejí. Dopravní úřady však dodržení této povinnosti kontrolují poměrně často, a tak dopravcům často hrozí předmětná sankce.

  13. Přeprava nebezpečných věcí
    Silniční dopravou je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené Evropskou dohodou o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (dále jen "Dohoda ADR"), a to za podmínek v ní uvedených. Porušení podmínek pro přepravu nebezpečných věcí je sankcionováno buď jako porušení zákona o silniční dopravě § 23 odst. 1 (v případě porušení taxativně uvedených povinností odesílatelem), odst. 2 (v případě porušení taxativně uvedených povinností dopravcem), odst. 3 (v případě porušení taxativně uvedených povinností příjemcem) nebo odst. 4, poruší-li své povinnosti dopravce, odesílatele či příjemce subjekt provádějící přepravu pro vlastní potřebu; nebo v ostatních případech, tj. v případech, které § 23 zákona o silniční dopravě výslovně neuvádí, se sankce ukládá podle obecného § 22 odst. 2. V obou případech je však nutné uvést souvislost s Dohodou ADR, tj. uvést konkrétní ustanovení příloh A nebo B, kapitoly a bodu, kde jsou stanoveny konkrétní povinnosti.

    Pokuta se ukládá podle § 35 odst. 4, a to až do výše 1 000 000 korun. Jedná se tedy o nejvyšší finanční sankci možnou podle zákona o silniční dopravě.

    Připomínáme, že od 1. 6. 2012 nově může dopravní úřad uložit pokutu i příjemci, což do 31. 5. 2012 nebylo možné, ačkoliv povinnosti zákon o silniční dopravě příjemci stanovil.

    Nejzávažnější porušení povinnosti v oblasti přepravy ADR

    Nejzávažnějším porušením povinností při přepravě nebezpečných věcí jsou skutky uvedené v příloze č. IV nařízení (ES) č. 1071/2009, v bodě 4, tj. přeprava nebezpečných věcí, jejichž přeprava je zakázaná, přeprava takových věcí v zakázaných nebo neschválených obalech nebo bez označení vozidla přepravujícího nebezpečné věci, čímž by byly ohroženy životy nebo životní prostředí v takovém rozsahu, které vedlo k rozhodnutí o odstavení vozidla. Uložení pokuty za tyto skutky by mohlo být důvodem i ztráty dobré pověsti (viz níže).

  14. Odevzdání opisů eurolicence při neprokázání finanční způsobilosti
    Pokud dopravní úřad vydal podnikateli v silniční dopravě eurolicenci, avšak v dalším roce prokáže podnikatel finanční způsobilost pro menší počet velkých vozidel, než je počet již vydaných opisů eurolicence, odevzdá dopravnímu úřadu nadbytečné opisy do 30. září kalendářního roku. Neprokáže-li podnikatel v silniční dopravě finanční způsobilost vůbec, odevzdá všechny opisy. Tato povinnost je podnikateli v silniční dopravě dána § 33a odst. 4 a zákon za její porušení umožňuje uložit pokutu až do výše 100 000 Kč podle § 35 odst. 1 písm k).

    Odevzdání opisů eurolicence po skončení provozování dopravy

    Pokud dopravní úřad vydal podnikateli v silniční dopravě eurolicenci, avšak podnikatel v silniční dopravě přestal provozovat silniční dopravu velkým vozidlem, musí odevzdat nadbytečné opisy eurolicence dopravnímu úřadu do 60 dnů ode dne, kdy tímto vozidlem přestal provozovat dopravu (v tomto případě bude eurolicenci vracet kdykoli, nejedná se o lhůtu vázanou na 30. 9. kalendářního roku). Pokud eurolicenci neodevzdá, uloží mu dopravní úřad pokutu podle § 35 odst. 1 písm. k), a to až do výše 100 000 Kč.

    Vrácení neplatné eurolicence a jejích opisů

    Eurolicence pozbývají platnosti dnem zániku koncese nebo uplynutím doby, na niž byla vydána. Podnikatel v silniční dopravě, kterému byla eurolicence a její opisy vydány, je povinen je odevzdat dopravnímu úřadu do 60 dnů ode dne pozbytí platnosti. S porušením této povinnosti nespojil zákonodárce žádnou sankci. Důvodem pro to byla zřejmě skutečnost, že nelze předpokládat, že by podnikatel v silniční dopravě používal neplatnou eurolicenci, neboť by to odhalily silniční kontroly, které by mu (pokud by neměl při sobě zároveň i platnou eurolicenci) mohly uložit pokutu za provozování dopravy bez eurolicence.

  15. Odevzdání opisů osvědčení pro řidiče
    Při splněných podmínek stanovených v nařízení (ES) č. 1072/2009 vydá dopravní úřad podnikateli v silniční dopravě pro řidiče osvědčení řidiče a jeho opis. V případech stanovených nařízením (ES) č. 1072/2009 rozhodne dopravní úřad o odnětí osvědčení. Nabytím právní moci tohoto rozhodnutí o odnětí osvědčení řidiče nebo též uplynutím doby, na kterou bylo osvědčení vydáno, osvědčení řidiče a jeho opis pozbývají platnosti. Takovéto neplatné osvědčení je podnikatel v silniční dopravě povinen odevzdat dopravnímu úřadu do 60 dnů ode dne pozbytí platnosti. Za porušení této povinnosti umožňuje zákon o silniční dopravě uložit podle § 35 odst. 1 písm. k) pokutu až do výše 100 000 Kč.

  16. Vracení eurolicence a osvědčení pro řidiče po vydání nových dokladů
    Eurolicence, osvědčení pro řidiče a jejich opisy pozbývají,v souladu s ustanovením § 33e odst. 3 zákona o silniční dopravě, platnosti dnem vydání nového dokladu. Původní doklady je pak podnikatel v silniční dopravě povinen vrátit do 30 dnů ode dne pozbytí jejich platnosti. Pokud tak neučiní, uloží mu dopravní úřad podle § 35 odst. 1 písm. k) pokutu až do výše 100 000 Kč. Pro úplnost uvádíme, že zákon o silniční dopravě v § 35 odst. 1 písm. k) uvádí, že stejnou pokutu lze uložit i pro porušení § 33e odst. 5 – to však je chyba, kterou hodlá odstranit další připravovaná novela zákona o silniční dopravě. § 33e totiž odstavec 5 neobsahuje, a tudíž ho nelze porušit.

  17. Neumožnění státního odborného dozoru
    V oblasti nákladní dopravy vykonávají dopravní úřady a celní úřady státní odborný dozor. Dopravce je povinen osobě pověřené výkonem státního odborného dozoru umožnit výkon tohoto oprávnění. Pokud by výkon státního odborného dozoru neumožnil nebo by neumožnil Ministerstvu dopravy ČR vykonat vrchní státní dozor (pokud by se s kontrolujícím zaměstnancem dopravního úřadu hodlal zúčastnit dozoru i zaměstnanec Ministerstva dopravy ČR, aby dozoroval, jak zaměstnanec podřízeného správního orgánu vykonává tuto činnost – vrchní státní dozor není tedy dozorem nad dopravci, ale nad úředníky), uloží dopravci dopravní úřad pokutu až do výše 750 000 Kč.

  18. Všechny pokuty se zaznamenávají
    Podnikatel v silniční dopravě by měl vědět, že dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy ČR postupují kopii pravomocného rozhodnutí o pokutě dopravnímu úřadu, vydal stanovisko ke koncesi, a který o dopravci vede údaje v rejstříku podnikatelů. Tento úřad do rejstříku zaznamenává všechny uložené sankce a výhledově (po plném zprovoznění rejstříku podnikatelů) sem bude zaznamenávat i sankce uložené podnikateli v silniční dopravě orgánem jiného členského státu EU.

    Sankcionování zahraničních dopravců
    Druhy sankcí uváděné pod body 1–17 se týkaly tuzemských dopravců a podnikatelů. Dopravní úřady v oblasti nákladní dopravy kontrolují a sankcionují v tuzemsku ale i zahraniční dopravce. U zahraničních dopravců se jedná nejčastěji o následující oblasti možných porušení předpisů:

  19. Vstupní povolení
    Zahraniční dopravce musí mít (resp. řidič musí ke kontrole předložit) pro provádění dopravy na území České republiky (do místa, z místa či přes území republiky) vstupní povolení. Jeho přítomnost ve vozidle tuzemské kontrolní orgány kontrolují, a pokud ve vozidle chybí, lze je jako porušení § 31 zákona o silniční dopravě pokutovat podle § 35 odst. 2 písm. a) téhož zákona, a to jako provozování dopravy bez příslušného povolení.

    Pod tuto skutkovou podstatu lze podřadit i takové případy, kdy řidič předkládá ke kontrole zahraniční vstupní povolení vystavené pro jiného dopravce, pozměňované, neplatné atd. – neboť to vše ve svém důsledku znamená, že řádné povolení nemá. Výše pokuty může činit až 500 000 korun.

  20. Eurolicence
    Stejně jako tuzemští dopravci i zahraniční dopravci ze států EU musejí mít pro provádění dopravy pro cizí potřeby na území jiných států EU ve vozidle k dispozici eurolicenci, a to v souladu s ustanoveními nařízení (ES) č. 1072/2009 a též ustanovením § 27 zákona o silniční dopravě. Nemá-li ji řidič ke kontrole k dispozici, lze dopravci, pro kterého řidič práci vykonává, uložit pokutu podle § 35 odst. 1 písm. g). Pro úplnost připomínáme, že dopravci z třetích států [neunijních] povinnost mít eurolicenci nemají, neboť toto je povinnost jen pro
Nahrávám...
Nahrávám...