dnes je 26.9.2022

Input:

Právní úprava celního řízení

23.8.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.2.1
Právní úprava celního řízení

JUDr. Josef Pumpr

Úvod

V České republice, jako součásti jednotného celního území Evropské unie, jsou pravomoci celních orgánů, práva a povinnosti účastníků celního řízení, jakož i ostatní problematika související s celním odbavováním zboží, upraveny především normami správního práva. Smyslem této právní úpravy je zejména jednoznačně vymezit, které zboží podléhá dohledu celních orgánů, jak tento dohled probíhá, jaká jsou oprávnění celních orgánů v rámci celního dohledu a jaká jsou práva a povinnosti osob zúčastněných na celní kontrole.

Ústředním právním předpisem je zde od 1. 5. 2016 celní kodex Unie, vydaný jako nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.  952/2013 . V souladu s vývojem a rozšiřováním možností využití informačních technologií tento právní předpis již ve svém článku 6 stanoví jako podmínku veškeré komunikace mezi celními orgány navzájem a mezi hospodářskými subjekty a celními orgány elektronické zpracování a předávání dat. Samozřejmě že tento ambiciózní projekt nemůže být spuštěn najednou, ale postupné převádění jednotlivých oblastí komunikace na výhradně elektronickou bázi je rozfázováno na období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2020.

K provedení jednotlivých ustanovení celního kodexu byla postupně vydána tři prováděcí nařízení Komise (EU). První dvě nařízení zveřejněná pod čísly 2015/24462015/2447 jednotlivá ustanovení kodexu blíže vysvětlují, zatímco třetí nařízení (EU) 2016/341 se zabývá zejména přechodným obdobím do konce roku 2020, čili stanoví ve svém textu a připojených přílohách, jak postupovat v době přechodu na plnou elektronickou komunikaci.

Národnímu zákonodárství byla ponechána po vstupu do Evropské unie pouze úprava některých otázek celního práva. V návaznosti na přímo použitelné evropské předpisy byl namísto dosavadního celního zákona č. 13/1993 Sb. vydán pro území České republiky také nový celní zákon, a to pod číslem 242/2016 Sb. s účinností od 29. 7. 2016. Obsahuje již pouze určitá oprávnění celních orgánů a instituty celních předpisů, které evropské normy neřeší vyčerpávajícím způsobem. Jde o problematiku výkonu dohledu nad mezinárodním obchodem Evropské unie a nad zbožím, které vstupuje na území Evropské unie nebo jej opouští, upravuje některé instituty v oblasti správy cel, včetně způsobů zajištění a placení cla, vydávání rozhodnutí v celním řízení, dále sběr, zpracování a kontrolu statistických údajů a také oblast postihování přestupků a správních deliktů. K provedení některých ustanovení celního zákona byla současně vydána také vyhláška ministerstva financí č. 245/2016 Sb.

Jednotné celní předpisy EU

Dnem vstupu do Evropské unie se celní území České republiky stalo součástí jednotného celního území, zahrnujícího dnes již území 28 států. Pro všechny členské státy Unie zde platí jednotné celní předpisy, jednotný celní sazebník a jednotné celní sazby vůči nečlenským státům. Zboží, které vzniklo nebo bylo vyrobeno na území Unie nebo které bylo na toto území dovezeno z jiného (tj. nečlenského) státu a v Unii bylo poté propuštěno do volného oběhu (procleno), popřípadě zboží vyrobené ze zboží obou předchozích skupin, má tzv. status Unie. Takové (domácí) zboží se může volně pohybovat po území Unie, nepodléhá celnímu dohledu, placení cla, ani obchodně-politickým opatřením (licencím apod.), ani žádné celní kontrole. Pohyb tohoto "domácího" zboží mezi jednotlivými členskými státy Unie není dovozem či vývozem, jde již pouze o tzv. pořízení nebo odeslání zboží v rámci Unie. Obchodní výměna zboží mezi členskými státy tak podléhá již pouze povinnosti statistického vykazování v systému Intrastat.

Třetizemní zboží

Zboží, jež není zbožím Unie, se považuje za tzv. třetizemní, tj. zahraniční zboží, které vzniklo nebo bylo vyrobeno v některém ze států mimo Evropskou unii, a právě pohyb takového zboží po území Unie je předmětem právní úpravy v normách celního práva. Třetizemní zboží podléhá již od vstupu na území Unie celnímu dohledu, a to znamená, že s takovým zbožím nemůže jeho držitel volně nakládat. Dokud trvá nad zbožím celní dohled, musejí odpovědné osoby vzhledem k tomuto zboží plnit povinnosti stanovené právními předpisy, popřípadě další povinnosti stanovené celními orgány na základě jejich zákonného zmocnění. Celní dohled nad třetizemním (tj. zahraničním) zbožím a s ním i významná oprávnění celních orgánů vůči takovému zboží skončí buď změnou jeho celního statusu, nebo okamžikem, kdy zboží opustilo celní území Unie.

Změna statusu zahraničního zboží nastává v souladu s celním kodexem Unie teprve propuštěním zboží do volného oběhu v kterémkoli členském státě Unie. Tímto okamžikem se totiž z hlediska celních předpisů stává zahraniční zboží zbožím Unie (tj. domácím). Jakmile dovozce uhradil státu clo, někdy také i jiné dovozní daně vyměřované se clem (tzv. celní dluh), skončil nad takovým zbožím celní dohled a se zbožím se může z hlediska celních předpisů již volně nakládat jako s jakýmkoli jiným domácím zbožím. Pokud ovšem bylo zboží propuštěno do volného oběhu s částečným nebo úplným osvobozením od dovozního cla vázaným na určité podmínky, skončí celní dohled nad takovým zbožím teprve splněním těchto podmínek.

Celní dohled

Celní kodex Unie stanoví v čl. 134, že zboží vstupující na celní území Unie podléhá celnímu dohledu a může podléhat také celní kontrole. Při celním dohledu se zjišťuje druh, množství a jiné skutečnosti o zboží, potřebné k posouzení, zda se dovoz, vývoz nebo tranzit zboží uskutečňuje nebo uskutečnil v souladu s celními předpisy. V rámci celního dohledu se potom provádí celní kontrola zboží a průvodních dokladů. Celní orgány mohou při provádění celního dohledu rovněž pořizovat kopie příslušných dokladů, požadovat potřebná vysvětlení, jakož i pořizovat dokumentaci. V případě porušení celních předpisů nebo důvodného podezření, že byly celní předpisy porušeny, mohou tyto doklady na nezbytně nutnou dobu zadržet.

Celní kontrola

Celní kontrola zahrnuje zjišťování a ověřování vlastností zboží, prověřování existence a pravosti dokladů a listin, kontrolu účetních dokladů a jiných záznamů, kontrolu dopravních prostředků, zavazadel a jiného zboží převáženého osobami jiným osobám, provádění úředních šetření a jiných úkonů s cílem zajistit, aby byly dodržovány celní předpisy.

Celní zákon

Vedle povinnosti poskytovat celním orgánům na jejich žádost všechny potřebné doklady a informace, jakož i veškerou pomoc nezbytnou pro splnění celních formalit nebo provedení kontrol, zakotvené již v čl. 15 celního kodexu Unie, stanovil celní zákon také velmi důležitou povinnost součinnosti osob při provádění celní kontroly. Vyžadují-li to okolnosti provádění celní kontroly, je kontrolovaná osoba povinna na vlastní náklady umožnit kontrolu zboží přepravovaného silničním dopravním prostředkem na místě určeném správcem cla (tj. celním orgánem). Správce cla může také zadržet zboží nebo dopravní prostředek, který je dopravuje, a to pro účely řízení o správních deliktech, popřípadě pro účely úhrady nedoplatku na dani spravované správcem cla nebo orgánem Finanční správy České republiky. Povinnost poskytnout veškeré doklady a údaje, popřípadě informace a pomoc celním orgánům má každá osoba, která se přímo nebo nepřímo podílí na vyřizování celních formalit nebo na celních kontrolách.

Velmi důležité oprávnění mají celní orgány jako správci cla podle daňového řádu také ve směru k bankám. Banky jsou povinny na písemné vyžádání správce cla, a to i bez souhlasu klienta, sdělovat čísla bankovních účtů, jejich vlastníky, stav účtů a pohyb na nich a údaje o úvěrech

Nahrávám...
Nahrávám...