Kalkulace neúplných nákladů

14.4.3

Kalkulace neúplných nákladů

Ing. Leo Tvrdoň, Ph.D., ALog., Ing. Jaroslav Bazala, Ph.D., ALog. a kolektiv autorů

Další kalkulační metodou je kalkulace neúplných nákladů (zvaná též Direct costing). Vznikla jako reakce na problémy s kalkulací úplných nákladů.

Kalkuluje pouze variabilní náklady a příspěvek na úhradu fixních nákladů a tvorby zisku. Variabilní náklady zahrnují přímé náklady a variabilní složku režijních nákladů. Do variabilní části režijních nákladů patří například spotřeba elektrické energie vynakládaná na opracování výrobků. Zbývající fixní část režijních nákladů se do nákladů na výrobky nepromítá (jde například o elektrickou energii na osvětlení pracoviště).

U jednotlivých druhů výrobků se tedy nezjišťuje zisk na jednici. Na zisk se pohlíží jako na výsledek činnosti podniku jako celku. Z toho vyplývá, že se u jednotlivých druhů výrobků nezjišťuje zisk na jednici. Na zisk se pohlíží jako na výsledek činnosti podniku jako celku. Za přispívání k tvorbě hospodářského výsledku podniku se považuje příspěvek na úhradu fixních nákladů a tvorby zisku, který je rozdílem mezi prodejní cenou výrobku a jeho variabilními náklady. Příspěvek na úhradu na jeden výrobek má lepší vypovídací schopnost než zisk, neboť se nemění s objemem produkce.

Tím, že kalkulace neúplných nákladů se vyhýbá přiřazení fixní části režie na jednici, není závislá na objemu produkce a nevede k takovému zkreslení jako metoda kalkulace úplných nákladů. Příspěvek na úhradu fixních nákladů a tvorby zisku je vhodným ukazatelem pro určování preferencí výrobků při zařazování do výrobního programu při úvahách, zda položku vyrábět či nakupovat, při určování minimální hranice prodejní ceny výrobku a dalších rozhodovacích úlohách.

Kalkulační členění nákladů a obsah příspěvku na úhradu

Rentabilita výrobků se u kalkulace neúplných nákladů měří:

• podílem, jaký má příspěvek na úhradu na ceně výrobku, nebo

• podílem příspěvku na úhradu na jednotku omezujícího zdroje (např. na jednu normohodinu práce na úzkém místě) - tzv. relativní příspěvek na úhradu.

Z metody kalkulace neúplných nákladů v žádném případě nevyplývá, že by se fixním (resp. režijním) nákladům měla věnovat menší pozornost než nákladům variabilním (resp. jednicovým). Právě naopak, tyto náklady je potřeba analyzovat a hledat možnosti jejich snižování.

Protože v praxi obvykle neznáme celkové variabilní náklady (známe jen jejich část, tj. jednicové náklady), je obtížné vypočítat příspěvek na úhradu fixních nákladů…