DPH u přepravních služeb 07: Poskytnutí služby

5.5.2.7

DPH u přepravních služeb 07: Poskytnutí služby

Ing. Zdeněk Kuneš

Co je poskytnutím služby, je definováno v § 14 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH. Podle této definice jsou poskytnutím služby všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží.

Díky této definici jsou zákonem o DPH postiženy všechny činnosti, které mohou být osobou povinnou k dani poskytnuty.

Pokud si není plátce jist, zda je činnost, kterou poskytuje, dodáním zboží nebo poskytnutím služby, posoudí, zda je předmět této jeho činnosti zbožím, či ne. Pokud je předmět této činnosti zbožím podle definice uvedené v § 4 odst. 2 zákona o DPH, jedná se o dodání zboží a na tuto činnost se aplikují pravidla pro dodání zboží.

Pokud předmět činnosti není zbožím, jedná se vždy o poskytnutí služby. Poskytnutím služby je tak například prodej hráčů mezi sportovními kluby apod.

Službou jsou proto různé činnosti prováděné plátcem provozujícím nebo zajišťujícím činnosti v oblasti dopravy, jako jsou přepravní služby, spediční služby, logistické služby a činnosti související s přepravními službami.

Službou se rozumí také:

• pozbytí nehmotné věci;

• přenechání zboží k užití jinému;

• zřízení, trvání a zánik věcného břemene;

• zavázání se k povinnosti zdržet se určitého jednání nebo strpět určitou situaci.

Pozbytím nehmotné věci je například převod softwaru.

 NahoruPřenechání zboží k užití jinému

Za zboží se podle zákona o DPH považují jak věci movité, tak věci nemovité. Z toho důvodu se za poskytnutí služby považuje přenechání movité i nemovité věci k užití jinému. Pod tento pojem se tak zahrnují různé typy nájemních smluv. Nájmem se podle § 4 odst. 4 písm. g) zákona o DPH rozumí také podnájem věci, ale i pacht a podpacht. To znamená, že pokud dopravce uzavře podnájemní smlouvu (např. si pronajme prostory za účelem garážování vozidel), platí pro tento typ smlouvy z pohledu DPH stejná pravidla jako pro smlouvu nájemní, kterou uzavírá vlastník objektu s nájemcem.

Na základě smlouvy přenechává vlastník věci jiné osobě movitou nebo nemovitou věc k užití. Do této kategorie patří např. nájem (§ 2201–2331 zákona č. 89/2012 Sb.), výpůjčka (§ 2193–2200), pacht (§ 2332–2357).

Předmětem nájmu u plátců provozujících autodopravu je velmi často dopravní prostředek. Přenecháním zboží k užití jinému je například poskytnutí automobilu na leasing, případně s možností odkupu.

 NahoruZřízení, trvání a zánik věcného břemene

Zřízení věcného břemene k nemovité věci, zánik věcného břemene a celá doba trvání věcného břemene je službou, která se považuje za nájem nemovité věci, pokud jsou naplněny znaky nájmu.

Nájmem se podle rozsudků Soudního dvora Evropské unie rozumí, že pronajímatel převede na nájemce za úplatu na sjednanou dobu právo užívat nemovitost způsobem, jako kdyby byl vlastníkem, a právo vyloučit jakoukoli další osobu z výkonu takového práva.

Pro poskytovatele přepravních služeb může věcné břemeno, zřízené k nemovité věci, přicházet v úvahu například při jeho zřízení pro přejezd přes pozemek nebo průjezd přes objekt apod. Pokud je toto právo poskytnuto více osobám, nejedná se o nájem, ale o obecnou službu.

Při zřízení věcného břemene, které je obecnou službou se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem uskutečnění zdanitelného plnění podle § 21 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., tedy posledním dnem poskytnutí nebo vystavením daňového dokladu, pokud byl vystaven před tímto dnem.

Pokud by věcné břemeno mělo charakter nájmu a bylo by poskytováno jako osvobozené plnění, považuje se za uskutečněné podle § 21 odst. 9 zákona o DPH. Podle tohoto ustanovení se u nájmu nemovité věci osvobozeného od daně bez nároku na odpočet daně považuje plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku.

Plátce ale může podle § 56a odst. 3 zákona o DPH pro jiného plátce pro jeho ekonomickou činnost poskytnout nájem jako zdanitelné plnění.

Obdobně může být i zřízení a trvání věcného břemene poskytnuto jako zdanitelné plnění a pokud je poskytováno jako zdanitelné plnění po dobu delší než 12 měsíců, považuje se podle § 21 odst. 8 zákona o DPH za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém bylo poskytování tohoto plnění započato, s výjimkou roku, ve kterém byla přijata úplata, z níž plátci vznikla povinnost přiznat daň, a dále případů uvedených v písm. b) a c).

Také samotný zánik věcného břemene za úplatu se stává předmětem daně při splnění všech podmínek podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o DPH.