10.1.3 Typy logistických řetězců

10.1.3 Typy logistických řetězců

Ing. Leo Tvrdoň, Ph.D., ALog.

Z hlediska vývoje a stupně řízení činností spojených s materiálovým a informačním tokem rozlišujeme tři základní typy logistických řetězců:

• Tradiční logistický řetězec s přetržitými toky – v tomto typu logistického řetězce jsou sestavovány predikce prodeje a následně uzavírány kontrakty s dodavateli na základě vyhodnocení současných prodejů. Jedná se o velké dodávky, aby bylo možno získat množstevní slevy a úspory při přepravě velkokapacitními prostředky. Důležitou roli hraje centrální sklad, který je rozhodujícím prvkem pro pružnost uspokojování zákazníků. Materiálové toky pracují na základě "push" principu, kdy dodavatel odesílá dávku v čase a množství vyhovující jeho potřebám. Činnosti článků nejsou navzájem sladěny a informační toky jsou před předáním dalšímu článku logistického řetězce přerušovány. Tím vznikají nadměrné zásoby a přerušování logistického toku ve všech článcích řetězce. Až 95 % času zabírá neúčelné skladování a prostoje – hlavně čekání na informace.

• Logistický řetězec s kontinuálními toky – umožňuje zpružnění výroby i distribuce. Materiál je dodáván na základě potřeb příjemce, je uplatňován "pull" princip. Mezi dodavatelem a výrobcem je vyloučen sklad surovin a je možné zavedení systému dodávek JIT. U článků logistického řetězce dochází k plynulému předávání menších dávek dodávek. Sklad hotových výrobků je silně redukován pouze na vyrovnávací sklad a hlavním a rozhodujícím článkem z hlediska pružnosti dodávek je výroba. Reakce na průběžné změny poptávky jsou pružnější, protože objednávky směřují přímo do výroby. Logistický řetězec se tak stává flexibilnější.

• Logistický řetězec se synchronním tokem – je složen pouze z výroby, z kompletací a konsolidací, ze zákazníků a z dodavatelů. Tok materiálu je zcela plynulý a vyvážený, takže na cestě mezi jednotlivými články řetězce se pohybuje vždy jen takové množství hotových výrobků, či surovin, které je k danému okamžiku požadováno. Tento systém má vysoké nároky na sdílení informací, kdy řídící článek řetězce musí mít informace ze všech článků logistického řetězce v reálném čase. Velmi důležitá je také predikce možných vzniklých situací a vliv jednotlivých rozhodnutí na efektivnost celého logistického řetězce.

Současné uspořádání podniků, které je ovlivňováno prostřednictvím základních atributů integrace, sdílení informací a spolupráce, ještě více prohloubilo implementaci principů řízení dodavatelských řetězců do aktuálního pojetí logistiky, logistického řízení a dalších oblastí řízení podniku. Na straně dodavatelů dochází ke spolupráci v oblasti objednávek (výrobní a dodací termíny) a také při návrhu společných produktů. Na straně zákazníka dochází ke spolupráci v oblasti plánů poptávky, podpory prodeje, úrovní zásob či dodacích termínů. U velkých a nadnárodních korporací vzniká dokument s označením logistická koncepce, popř. návrh společného řízení či optimalizace společné síťové struktury.

Logistická koncepce – je důležitým nástrojem zavádění integrované logistiky v podniku, který ze strukturálního a procesního pohledu pomáhá k vymezení logistického systému na strategické, dispoziční úrovni ve členění dle výrobků, nebo logistických řetězců.

V poslední době dochází k velké proměně v oblasti rozsahu a způsobu realizace a řízení logistických činností podniku. Dosud známá pojetí dodavatelského řetězce a jejich způsobu řízení se v důsledku zapojení dalších článků (např. dopravce, ale i poskytovatelů komplexních logistických služeb) stejně jako způsobu komunikace a propojení všech úrovní či interface jednotlivých informačních systémů, proměnila ve vznik dodavatelských sítí (supply networks) – ty jsou známé pod, výše charakterizovaným, pojmem logistické řetězce. V nejnovějším pojetí, které navazuje na filozofii štíhlého řízení, štíhlé logistiky a štíhlého řetězce se i pro logistické řetězce začíná objevovat pojem agilní dodavatelský řetězec (agile supply chain), což je reakcí na charakteristické znaky vznikajícího agilního prostředí. Z dnešního pohledu managementu mohou být podnikatelské subjekty součástí některé z následujících společných struktur:

• dodavatelský řetězec:

  • adaptabilní (adaptable),

  • agilní (agile),

  • efektivní (efficient),

  • štíhlý (lean),

  • odolný (resilient),

• e-dodavatelský řetězec,

• dodavatelská síť,

• e-dodavatelská síť,

• klastr aj.

Proces globalizace vede k tvorbě tzv. "globálního trhu", který se stále rozšiřuje a stále více diferencuje. Globalizace trhu a s tím spojený konkurenční boj vyvolávají skutečnost, že na trh je třeba dodávat velké množství výrobků nejen v mnoha variantách provedení, ale také s diferencovanou úrovní služeb. Tentýž výrobek je třeba dodávat na různé trhy v různém balení, odlišnými distribučními cestami, v různých dodacích termínech apod.

To vede ke změně paradigmatu logistiky – z původního konvenčního přístupu (založeného na pohledu, že logistika je pouze vykonavatelem marketingových dispozic, resp. funkcí pohybu) k hodnotovému přístupu zaměřenému na přínosy hodnoty pro zákazníka. Rozhodujícím faktorem odlišnosti a tržní úspěšnosti se stávají služby zákazníkům (logistické služby) vyvíjené celým…