dnes je 29.3.2024

Input:

7.4.2 Průběžná doba výroby

12.7.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.4.2 Průběžná doba výroby

Ing. Leo Tvrdoň, Ph.D., ALog., Ing. Jaroslav Bazala, Ph.D., ALog. a kolektiv autorů

Průběžná doba všeobecně představuje délku trvání určité posloupnosti navazujících procesů v logistickém řetězci.

Průběžná doba výroby je pojmem pro vyjádření délky trvání všech procesů ve výrobě od zahájení první operace až po odvedení hotového produktu. Kromě celkové průběžné doby výroby je účelné zjišťovat i průběžnou dobu jednotlivých výrobních fází.

Výrobní předstih je čas, o který musí dodávající pracoviště začít pracovat na určitém úkolu dříve než pracoviště odebírající.

Zatímco u hromadné výroby je průběžná doba výroby složena jen z délky operací ve výrobě, u kusové výroby se do průběžné doby výroby promítá také délka zakázkového řízení, technické a materiálové přípravy výroby.

Informace o délce průběžné doby výroby slouží:

  • pro účely plánování a řízení průběhu výroby,

  • pro analýzu délky a struktury průběžné doby a realizaci opatření k jejímu zkrácení.

Je účelné rozlišovat mezi tzv. logistickou průběžnou dobou na jedné straně a průběžnou dobou vnímanou zákazníkem na straně druhé.

Průběžná doba vnímaná zákazníkem představuje dobu od vznesení požadavku na dodání produktu či provedení služby až po předání zákazníkovi. Zahrnuje dobu trvání úseku logistického řetězce směrem po proudu od bodu rozpojení. Je-li bod rozpojení umístěn výrazně proti proudu (jde o výrobu a dodání na zakázku nebo o nákup a výrobu na zakázku), pak hovoříme o průběžné době zakázky, která má tyto složky:

  • zakázkové řízení (u dodavatele probíhá přezkoumání reálnosti zákazníkova požadavku, prověření kapacitní dostatečnosti, tvorba návrhu smlouvy se specifikací ceny, dodací lhůty a dalších podmínek dodávky, projednání návrhu smlouvy se zákazníkem, uzavření smlouvy, zařazení zakázky do hlavního výrobního plánu),

  • přípravu výroby (konstrukční, technologická, organizační a materiálová příprava výroby včetně nákupu materiálu),

  • výrobu,

  • přípravu k expedici,

  • distribuci a předání zákazníkovi.

Logistická průběžná doba je ve srovnání s průběžnou dobou vnímanou zákazníkem delší o fáze, které předcházely vytvoření zásoby v bodě rozpojení, a zahrnuje též dobu skladování produktu v samotném bodě rozpojení.

Složky průběžné doby

Podle fází logistického toku je účelné měřit průběžnou dobu:

  • nákupu,

  • předvýrobní přípravy,

  • výroby,

  • skladování,

  • dopravy apod.

Budeme-li podrobně zkoumat průběžnou dobu výroby, je vhodné rozlišovat doby trvání operací:

  • technologických (dochází k přeměně pracovního předmětu),

  • netechnologických (seřizování, nastavování, mezioperační manipulace, přemísťování, kontrola kvality apod.).

V průběžné době se objevuje i čekání požadavků na obsluhu.

Z hlediska potřeby cílevědomého řízení průběžné doby je vhodné zjišťovat procentní zastoupení těchto složek průběžné doby:

• časů seřizovacích a nastavovacích,

• časů na opracování,

• časů mezioperační manipulace a přemísťování,

• časů čekání požadavků (časů přerušení toku).

Činnosti přidávající a nepřidávající hodnotu pro zákazníka

Z hlediska přidávání a nepřidávání hodnoty (hodnotou se zde míní užitek pro zákazníka) rozlišujeme:

  • činnosti přidávající užitek pro zákazníka (value added activities) – k nim patří především činnosti, které se podílejí na vytváření výrobku (opracování, montáž apod.), avšak za předpokladu, že proběhly napoprvé správně,

  • činnosti nepřidávající užitek pro zákazníka (non-value added activities, muda), které lze dále rozdělit na činnosti, které:

    • jsou technologicky nutné (muda 1) – ve výrobě jde zejména o seřizování, manipulaci, přemisťování,

    • nejsou technologicky nutné (muda 2) – jde kupříkladu o skladování, čekání na opracování, odstraňování chyb apod.

Pojetí přidávání a nepřidávání užitku se ovšem může lišit podle typů produktů. Zatímco ve výrobních procesech může být považována mezioperační doprava za činnost nepřidávající hodnotu, pak u procesů, jejichž účelem je doprava osob, je tato činnost přirozeně považována za činnost přidávající hodnotu pro zákazníka.

Procesy je potřeba organizovat tak, aby byl minimalizován výskyt činností, které pouze spotřebovávají zdroje a nepřidávají užitek pro zákazníka. Úsilí o zkracování průběžné doby je proto potřebné zaměřit v prvé řadě na odstraňování činností typu muda 2. U činností typu muda 1, které jsou technologicky nutné, je potřebné dbát na to, aby byly prováděny racionálně.

Při opracování dochází jednoznačně k přidávání užitku pro zákazníka (mimo případy, kdy vznikne neshodný produkt). U seřizování, manipulace a přemísťování již přínos pro zákazníka není zcela jednoznačný, avšak jsou to činnosti technologicky nutné. Jde o to, aby byly prováděny racionálně. Čekání na opracování nepřidává užitek, pouze spotřebovává zdroje.

Na obrázku je znázorněno, jakými složkami průběžné doby je obklopena každá výrobní operace.

Složky průběžné doby

Kritický pohled na užitečnost jednotlivých složek průběžné doby usnadňuje nalézání možností pro její zkrácení. Orientačním ukazatelem struktury průběžné doby je podíl činností přidávajících hodnotu pro zákazníka (anglicky "value added ratio", ve zkratce VAR).

nebo

Průzkumy prováděné v zahraničních strojírenských podnicích s malosériovou a středněsériovou výrobou složitějších výrobků ukázaly, že podíl časů na opracování v celkové průběžné době výroby je velmi nízký. Často nepřesahuje 10 %.

Abychom mohli navrhnout vhodná opatření ke zlepšení, je potřeba identifikovat činnosti nepřidávající hodnotu u každého procesu a konkretizovat faktory, které jejich výskyt a délku ovlivňují.

Zlepšování časového průběhu výroby

Zlepšování v oblasti průběžné doby je strategickou záležitostí. Je nutno se zaměřit na:

• celkové zkracování průběžné doby,

• zvýšení podílu činností přidávajících hodnotu v průběžné době,

• zmenšení rozkolísanosti průběžné doby (zvýšení spolehlivosti dodávek).

Faktory ovlivňující průběžnou dobu

Logistika je schopna ovlivnit řadu faktorů určujících délku průběžné doby. K těmto faktorům patří zejména:

1) způsob zařazování požadavků ke zpracování,

2) způsob předávání úkolů mezi pracovišti,

3) organizace seřizování či nastavování procesů,

4) volnost v kapacitách a stupeň jejich zastupitelnosti.

Zařazování požadavků ke zpracování

Některé z faktorů dále blíže objasníme.

1) Způsob zařazování požadavků ke zpracování

• Jsou-li požadavky seskupovány do dávek, pak požadavek čeká na vytvoření dávky. Velké dávky prodlužují průběžnou dobu.

• Při určování pořadí zpracování úkolů se uplatňují různé principy:

  • "první přišel, první obsloužen" (FIFO first in, first out),

  • "poslední přišel, první obsloužen" (LIFO last in, first out),

  • systém priorit,

  • náhodně zvolené pořadí.

Každý z uvedených principů povede k jiné průběžné době.

• Pořadí zpracování požadavků má vliv také na délku seřizování při přechodu mezi dvěma různými požadavky a také na možný stupeň časové sladěnosti mezi procesy, které budou následovat. Podrobněji je těmto otázkám věnována kapitola týkající se rozvrhování výroby.

• Na průběžnou dobu má vliv také velikost předstihů, s nimiž zadáváme

Nahrávám...
Nahrávám...