11.2.2 Obecná ustanovení celního kodexu

11.2.2 Obecná ustanovení celního kodexu

Petr Škapa

Je velmi důležité zajistit jednotné uplatňování celní legislativy v rámci celého Společenství. Proto celní kodex obsahuje ustanovení, která stanoví postup Společenství umožňující přijímat prováděcí pravidla k němu v přiměřené době, a také za účelem zajištění úzké a účinné spolupráce mezi členskými státy a Komisí v této oblasti byl zřízen Výbor pro celní kodex.

Celní kodex stanoví, že se celní předpisy skládají nejen z celního kodexu, ale i z prováděcích předpisů k němu přijatých na úrovni Společenství (např. nařízení č. 2454/93) a případně právních předpisů přijatých na národní úrovni. Celní kodex se vztahuje na obchod mezi Společenstvím a třetími zeměmi. Celní předpisy Společenství se vztahují jednotně na celé celní území Společenství s tím, že některá ustanovení celních předpisů mohou rovněž platit mimo celní území Společenství v rámci zvláštních předpisů nebo v rámci mezinárodních úmluv.

Celní územní Společenství zahrnuje území všech členských států, tzn. od 1. května 2004 zahrnuje také území České republiky, území Estonské republiky, území Kyperské republiky, území Lotyšské republiky, území Litevské republiky, území Maďarské republiky, území Republiky Malta, území Polské republiky, území Republiky Slovinsko a území Slovenské republiky. Celní území Společenství zahrnuje teritoriální vody, pobřežní vody a vzdušný prostor členských států a území členských států.

Pro potřebu celní legislativy definuje celní kodex základní pojmy. Pro účely tohoto kodexu byly definovány například tyto pojmy:

osoba, tzn. fyzická osoba, právnická osoba a sdružení osob bez právní subjektivity, které mohou činit právní úkony, pokud to připouštějí platné právní předpisy;

osoba usazená ve Společenství, tzn. fyzická osoba, která má obvyklé bydliště ve Společenství, a právnická osoba nebo sdružení osob, které mají sídlo, řídící ústředí nebo stálou provozovnu ve Společenství;

rozhodnutí, tzn. správní akt vydaný celním orgánem vztahující se k celním předpisům, kterým se rozhoduje v jednotlivém případě a který má právní účinky na jednu nebo více určitých nebo určitelných osob; tento pojem zahrnuje mimo jiné i závaznou informaci;

celní status, tzn. postavení zboží vyjadřující, že se jedná o zboží Společenství, anebo o zboží, které není zbožím Společenství; zboží Společenství, tzn. zboží:

1. zcela vyrobené nebo získané na celním území Společenství za podmínek uvedených v celním kodexu, aniž k němu bylo přidáno zboží dovezené ze zemí nebo území, které netvoří součást celního území Společenství. Zboží vyrobené nebo získané ze zboží propuštěného do režimu s podmíněným osvobozením od cla se nepovažuje za zboží Společenství v případech zvláštního hospodářského významu stanovených Komisí,

2. dovezené ze zemí nebo území, které netvoří součást celního území Společenství, tj. ze třetích zemí, jež bylo propuštěno do volného oběhu,

3. vyrobené nebo získané na celním území Společenství buď zcela ze zboží uvedeného v bodu 2, nebo ze zboží uvedeného v bodech 1 a 2;

zboží, které není zbožím Společenství, tzn. jiné zboží než zboží Společenství;

celní dluh, tzn. povinnost osoby zaplatit dovozní clo (celní dluh při dovozu) nebo vývozní clo (celní dluh při vývozu), které je uplatňováno pro určité zboží podle platných předpisů Společenství;

dovozní clo, tzn. jak clo a poplatky s rovnocenným účinkem vybírané při dovozu zboží, tak dovozní poplatky zavedené v rámci společné zemědělské politiky nebo v rámci zvláštních úprav platných pro některé druhy zboží vzniklého zpracováním zemědělských produktů;

vývozní clo, tzn. jak clo a poplatky s rovnocenným účinkem vybírané při vývozu zboží, tak vývozní poplatky zavedené v rámci společné zemědělské politiky nebo v rámci zvláštních úprav platných pro některé druhy zboží vzniklého zpracováním zemědělských produktů;

dlužník, tzn. osoba, která je povinna zaplatit celní dluh;

dohled prováděný celními orgány, tzn. obecná činnost celních orgánů, kterou se zajišťuje dodržování celních předpisů a případně i dalších právních předpisů vztahujících se na zboží podléhající celnímu dohledu;

kontrola prováděná celními orgány, tzn. provádění zvláštních úkonů, jako je prohlídka zboží, prověřování existence a pravosti dokladů, kontrola účetních dokladů a jiných záznamů, kontrola dopravních prostředků, kontrola zavazadel a jiného zboží převáženého osobami nebo na osobách a provádění úředních šetření s cílem zajistit, aby byly dodržovány celní předpisy a případně i další právní předpisy vztahující se na zboží podléhající celnímu dohledu;

celně schválené určení zboží, které zahrnuje:

1. propuštění zboží do celního režimu,

2. umístění zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu,

3. zpětný vývoz zboží z celního území Společenství,

4. zničení zboží,

5. přenechání zboží ve prospěch státu;

celní režim, který může mít formu:

1. propuštění do volného oběhu,

2. tranzitu,

3. uskladňování v celním skladu,

4. aktivního zušlechťovacího styku,

5. přepracování pod celním dohledem,

6. dočasného použití,

7. pasivního zušlechťovacího styku,

8. vývozu;

celní prohlášení, tzn. právní úkon, jímž příslušná osoba projevuje předepsanou formou a způsobem vůli, aby bylo zboží propuštěno do určitého režimu;

deklarant, kterým je osoba, která činí celní prohlášení vlastním jménem, anebo osoba, jejímž jménem je celní prohlášení činěno;

předložení zboží celnímu úřadu, kterým je oznámení celním orgánům, učiněné stanoveným způsobem, že zboží bylo dopraveno na celní úřad nebo jiné místo určené nebo schválené celními orgány;

propuštění zboží, kterým je právní úkon, jímž celní orgány umožňují nakládat se zbožím za podmínek celního režimu, do nějž je propuštěno;

držitel celního režimu, tzn. osoba, jejímž jménem bylo celní prohlášení učiněno (deklarant), anebo osoba, na niž byla převedena práva a povinnosti této osoby vyplývající z příslušného celního režimu;

držitel povolení, tzn. osoba, které bylo povolení uděleno; platné předpisy, jimiž jsou jak předpisy Společenství, tak národní předpisy.

Další pojmy pak definuje nařízení č. 2454/93 v článku 1. Jedná se o tyto pojmy:

údaje potřebné ke ztotožnění zboží, kterými jsou údaje používané podle obchodních zvyklostí ke ztotožnění zboží, které celním orgánům umožňují jeho sazební zařazení, a údaje o množství zboží;

zboží neobchodní povahy, kterým je zboží, které je do příslušného celního režimu propuštěno příležitostně a jehož povaha a množství prokazují, že má sloužit výhradně k soukromému nebo osobnímu použití nebo spotřebě příjemců nebo osob, které je dovážejí, a jejich rodinných příslušníků, nebo které má zjevně sloužit jako dárek;

obchodně-politická opatření, kterými jsou nesazební opatření zavedená v rámci společné obchodní politiky předpisy Společenství upravujícími vývoz a dovoz zboží, například kontrolní a ochranná opatření, množstevní omezení nebo stropy a zákazy dovozu nebo vývozu;

celní nomenklatura, kterou je některá z nomenklatur uvedených v článku 20 odst. 6 celního kodexu;

Harmonizovaný systém, tzn. harmonizovaný systém popisu a číselného označování

zboží;

Smlouva, kterou se rozumí Smlouva o založení Evropského společenství.

Celní orgány při uplatňování celních předpisů vydávají správní rozhodnutí. Problematika vydávání rozhodnutí a jeho náležitostí není ve Společenství upravena jednotně pro všechny členské státy, ale příslušná právní úprava je ponechána, až na některé výjimky, na členských státech. V České republice je tato problematika upravena v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád. Výjimky z těchto ustanovení jsou obsaženy v článcích 6 až 10 celního kodexu.

Požaduje-li někdo od celních orgánů, aby vydaly rozhodnutí týkající se uplatňování celních předpisů, musí jim poskytnout veškeré údaje a doklady, které celní orgány potřebují k vydání tohoto rozhodnutí; mají-li však celní orgány určité doklady a údaje potřebné pro vydání rozhodnutí k dispozici, nemusí je žadatel poskytovat. Rozhodnutí musí být vydáno a oznámeno žadateli co nejrychleji.

Byla-li žádost o rozhodnutí podána písemně, musí být rozhodnutí vydáno rovněž písemně ve stanovené lhůtě. Nemohou-li celní orgány lhůtu dodržet, mohou ji prodloužit a současně o tomto prodloužení lhůty musí vyrozumět, ještě před uplynutím stanovené lhůty, žadatele a uvést důvody, které vedly k překročení lhůty. Ve vyrozumění uvedou celní orgány také další lhůtu, kterou považují za nezbytnou k rozhodnutí o žádosti.

Písemná rozhodnutí celních orgánů, jimiž se žádost zamítá anebo která jsou v neprospěch osob, jimž jsou určena, musí obsahovat odůvodnění a poučení o právu na odvolání.…