9.4.4 Přepravní vztahy a jejich smluvní zajištění

9.4.4 Přepravní vztahy a jejich smluvní zajištění

Ing. Leo Tvrdoň, Ph.D., ALog., Ing. Jaroslav Bazala, Ph.D., ALog. a kolektiv autorů

Přepravní a zároveň i právní zajištění obchodních operací s hmotným zbožím vyplývá především z podmínek kupní smlouvy. Přepravně-právní zjištění zahrnuje nejen obstarání či provedení služeb obsahujících vlastní přemístění nákladů v prostoru a čase (tj. dopravu nebo dopravní služby), ale i další služby s tímto procesem spojené - jako je nakládka, vykládka, balení, skladování, celní odbavení, pojištění atd. Do rámce přepravně-právního zajištění se tedy zahrnuje i spediční zajištění přepravy. Tato terminologie se často používá v běžné praxi více než zasilatelské zajištění přepravy.

Při smluvním sjednávání přepravních operací je třeba především striktně odlišovat dvě rozdílné činnosti: obstarání (zajištění) a provedení (realizaci) přepravy. Přesné rozlišení a aplikace přepravní a zasilatelské smlouvy dělá často i rutinním pracovníkům v oblasti zajišťování a realizace logistického řetězce velké problémy. Velmi důležitou součástí vývozních a dovozních operací je sjednání optimálního přepravního zajištění těchto obchodních aktivit. Zajištění přepravy v zahraničních obchodních operacích zahrnuje celou řadu dílčích činností a služeb souvisejících - jako např. volba dopravního prostředku a případně dopravní cesty. Ty jsou ovlivňovány především povahou zboží, jeho balením, dopravní vzdáleností, dobou dopravy, požadavky na dopravní a přepravní služby, výší přepravného, akceptovatelným rizikem přepravy, přepravními podmínkami jednotlivých přepravců, technologickými podmínkami dopravního oboru na přepravě zúčastněném, případně i technickým vybavením překladišť a skladů. Uvedený komplex přepravních činností může přepravce zajišťovat buď přímo, tj. prostřednictvím dopravce, nebo zvolením vhodného zasilatele, který tento balík přepravních služeb zajistí na účet přepravce a svým jménem. Za nejvýznamnější bývá považováno zvolení příslušného způsobu přepravy, který obvykle bývá ujednán a uveden v kupní smlouvě.

Při smluvním sjednávání přepravních operací je třeba především velmi přísně odlišovat dvě rozdílné činnosti - obstarání (zajištění) a provedení (realizace) přepravy. Zásadní význam pro posouzení, zda se jedná o přepravní smlouvu nebo o smlouvu zasilatelskou, má zpravidla závazek jedné ze smluvních stran k "obstarání (zařízení, zajištění, zprostředkování atp.) přepravy". Pak se zpravidla jedná o zasilatelskou smlouvu. V případě, že se jedná o závazek "provedení (realizaci, uskutečnění atp.) přepravy", jde o přepravní smlouvu.

Vnitrostátní přeprava se provádí (realizuje) podle českého práva, nejčastěji na základě smlouvy o přepravě věci (přepravní smlouva) ve smyslu ustanovení obchodního zákoníku.

Ustanovení mezinárodních mnohostranných smluv upravující přepravně-právní vztahy v mezinárodních přepravách mají přednost před příslušnými ustanoveními českého obchodního zákoníku.

Přeprava se zajišťuje prostřednictvím zasilatelské smlouvy, kterou se zasilatel zavazuje příkazci, že mu vlastním jménem na jeho účet obstará přepravu, a příkazce se mu za to zavazuje zaplatit odměnu. Jde tedy o zprostředkovatelskou smlouvu s charakterem komisionářské smlouvy. Proto také zasilatel odpovídá pouze za obstarání přepravy a nikoliv za její realizaci (za tu odpovídá dopravce). V obchodním zákoníku jsou uvedeny obecně závazné náležitosti zasilatelské smlouvy, jako jsou problematika právních vztahů zasilatele a příkazce, základní finanční vztahy mezi těmito subjekty, "právo vlastního vstupu" zasilatele do realizace přepravy, základní informační povinnosti zasilatele vzhledem k příkazci, problematika nakládání se zásilkou v případě ohrožení oprávněných nároků zasilatele apod. V důsledku neznalosti se často snaží přepravci vymáhat vzniklou škodu během přepravy na jejich zboží na zasilateli, který jim obstarával (zprostředkoval) přepravu. A přitom jsou jako odesilatelé uvedeni na přepravním dokladu, příp. na nákladním listu. A nákladní list (pokud je řádně vyplněn a potvrzen) je dokladem o uzavření nikoli zasilatelské, ale přepravní smlouvy - její obsah a odpovědnosti z ní vyplývající pro smluvní strany jsou uvedeny dále.

Základní práva a povinnosti zasilatele:

• Je povinen vynaložit veškerou odbornou péči a sjednat způsob a podmínky přepravy co nejlépe odpovídající požadavkům příkazce.

• Je povinen podat příkazci bezprostředně zprávu o škodě hrozící zásilce nebo o škodě vzniklé. V opačném případě odpovídá příkazci za vzniklou škodu. Pokud je shledán odpovědným za škodu, pak je obecně ze zákona povinen hradit nejen skutečnou škodu na zásilce, ale i případný ušlý zisk. Prokázat vznik škody včetně její konkrétní výše a příčinnou souvislost vzniku škody s porušením povinností zasilatele je povinen příkazce.

• Má právo na vyplacení přiměřené zálohy spojené s plněním jeho závazků se zajišťovanou přepravou pro příkazce.

• Není povinen zásilku během přepravy pojistit, pokud mu to přímo neukládá zasilatelská smlouva.

• Odpovídá za obstarání přepravy a nikoli za její vlastní provedení, protože za provedení odpovídá dopravce. V řadě případů se zejména příkazci, resp. přepravci mylně snaží vymáhat škodu vzniklou během přepravy na jejich zásilce na zasilateli, který jim obstarával (zprostředkoval) přepravu. Přitom oni jsou odesilateli, tedy subjekty přepravní smlouvy, uvedeni na přepravním dokladu (nákladním listu). V případě, že zasilatel uzavírá přepravní smlouvu vlastním jménem, pak v ní vystupuje jako odesilatel a je také uveden v nákladním listu.

• Má nárok na úhradu tzv. účelně vynaložených nákladů, které mu je povinen příkazce zaplatit. Jedná se především o nutně a užitečně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s plněním činností vyplývajících ze zajišťování přepravních služeb v zájmu zboží, resp. příkazce.

Značné problémy v praxi často způsobuje forma vzniku zasilatelské smlouvy. Ta vznikne akceptací zasilatelského příkazu, resp. objednávky k zajištění přepravy ze strany zasilatele. Zasilatelský příkaz může mít 2 formy: - Klasické potvrzení příkazcova příkazu zasilatelem a jeho poslání zpět příkazci. - Pasivní postoj zasilatele - tzv. konkludentní nebo pasivní "jednání" zasilatele.

Je proto v zájmu právní jistoty výhodné aktivní jednání zasilatele. Běžně užívanou formou je písemné potvrzení přijetí zasilatelského příkazu či objednávky zajištění přepravy a zaslání zpět příkazci.

Zasilatel může vystupovat i jako mandatář ve smyslu mandátní smlouvy, a to v případech, kdy neuzavírá zasilatel přepravní smlouvu vlastním jménem, ale jménem odesilatele (přepravce) - ten je uveden v nákladním listu. V takovém případě se nejedná o vztah zasilatel - příkazce upravený ustanoveními zasilatelské smlouvy v obchodním zákoníku, ale vztah vycházející z podstaty komisionářské smlouvy. V praxi vystupují "zasilatelé" jako mandatáři poměrně často. Bývá to i zdrojem značných problémů při případných řešeních odpovědnostních vztahů. V některých státech je činnost zasilatele i jako mandatáře přípustná. Značnou nevýhodou je neexistující jednotná mezinárodní právní úprava této problematiky.

Po vstupu ČR do EU se předpokládá, že problematika tzv. paušálních (přejímacích) sazeb bude mít zásadní význam v souvislosti s odpovědnostmi zasilatele při nedobrovolném převzetí odpovědnosti zasilatele jako dopravce. V řadě států EU je použití přejímací sazby zasilatelem potvrzením o převzetí jeho odpovědnosti jako tzv. smluvního dopravce, a to bez ohledu na jakékoliv další případné smluvní úpravy v podepsané zasilatelské smlouvě. Přejímacími sazbami se v praxi rozumí sjednané paušální finanční částky za zajištění (obstarání) přepravy, které však v sobě již zahrnují i veškeré přepravní náklady za provedení přepravy včetně zasilatelské odměny. Jedná se o smluvně sjednanou cenu, ve které zasilatel příkazci…