Vznik, zpracování a přeshraniční přeprava nebezpečných odpadů a ostatních odpadů v členských státech Evropské unie za období 2013 až 2015

9.2018.762

Vznik, zpracování a přeshraniční přeprava nebezpečných odpadů a ostatních odpadů v členských státech Evropské unie za období 2013 až 2015

Evropská komise, Generální ředitelství pro životní prostředí

Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o provádění nařízení (ES) č. 1013/2006 o přepravě odpadů.

 Nahoru1. Úvod

Evropská unie (dále jen "EU") je smluvní stranou Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování ze dne 22. března 1989 (dále jen "úmluva"). Cílem úmluvy je chránit lidské zdraví a životní prostředí před nepříznivými účinky nebezpečných odpadů.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů¹ (dále jen "nařízení") provádí úmluvu do práva EU a je přímo použitelné v členských státech. V roce 2014 bylo změněno nařízením (EU) č. 660/2014².

Každý kalendářní rok předkládá každý členský stát sekretariátu úmluvy zprávu o provádění úmluvy v předchozím kalendářním roce. Kopie této zprávy (dále jen "zpráva podle Basilejské úmluvy") se rovněž zasílá Komisi spolu s dalšími informacemi ve formě odpovědi na dotazník o provádění (dále jen "dotazník EU")³.

Na základě zpráv podle Basilejské úmluvy a dotazníků EU Komise každé tři roky vypracovává zprávu o provádění nařízení. Toto je pátá zpráva o provádění nařízení za období 2013–2015. Podrobné informace o zprávách členských států lze nalézt v doprovodném pracovním dokumentu útvarů Komise.

Úmluva používá pojmy "dovoz" a "vývoz" pro veškerou přepravu do země nebo ze země, která je stranou úmluvy. Podle právních předpisů EU se tyto pojmy vztahují pouze na pohyb do EU nebo z EU jako celku. V tomto dokumentu se pojmy objevují v uvozovkách a jsou vymezeny v souladu s úmluvou.

Všechny číselné údaje jsou přibližné a byly zaokrouhleny nahoru.

Výkon pravomoci přijímat akty v přenesené pravomoci

Článek 58 nařízení svěřuje Komisi v souladu s článkem 58a pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, kterými se mění přílohy nařízení. Cílem je zohlednit dohodnuté změny seznamu odpadů přijatého podle článku 7 směrnice 2008/98/ES, zohlednit rozhodnutí přijatá v rámci příslušných mezinárodních úmluv a dohod a zohlednit změny dohodnuté v rámci Basilejské úmluvy a rozhodnutí OECD⁴. V čl. 58a odst. 2 se uvádí, že tato pravomoc je Komisi svěřena na dobu pěti let od 17. července 2014. Komise je povinna vypracovat zprávu o přenesené pravomoci do devíti měsíců před koncem tohoto pětiletého období.

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 58 byla Komisi svěřena prostřednictvím změny zavedené nařízením (EU) č. 660/2014, které se začalo používat od 1. ledna 2016. Komise od té doby pravomoc, která jí byla nařízením svěřena, nevyužila, protože dosud nebyly předloženy žádné změny seznamu odpadů přijatého podle článku 7 směrnice 2008/98/ES ani nebyla přijata žádná důležitá a relevantní rozhodnutí či změny dohodnuté v rámci příslušných mezinárodních úmluv a dohod, např. Basilejské úmluvy a rozhodnutí OECD, které by výkon této pravomoci přiměřeným způsobem odůvodňovaly. Komise však očekává, že v průběhu několika příštích let by takové změny v rámci Basilejské úmluvy mohly být dohodnuty.

 Nahoru2. Zprávy podávané členskými státy

V době, kdy byla tato zpráva vypracována, předložilo všech 28 členských států EU odpovědi na zprávu podle Basilejské úmluvy i na dotazník EU za období 2013–2015.

Pokud jde o údaje o celkovém množství odpadu přepravovaného mezi členskými státy, byly zjištěny nesrovnalosti mezi množstvími vykázanými zeměmi "vývozu" a zeměmi "dovozu" (tabulky 2-48 až 2-50). U kategorie "všechny oznámené odpady" se tyto rozdíly pohybovaly mezi 2 % (2013) a 12 % (2014). Podobné tendence byly pozorovány v případě nebezpečného odpadu a všech ostatních oznámených odpadů. Jedním z možných vysvětlení této nesrovnalosti může být skutečnost, že členský stát, z něhož se odpad přepravuje, započítá odpad přepravený na konci kalendářního roku jako odpad v daném roce "vyvezený", zatímco přijímající členský stát jej považuje za "dovezený" odpad, až když je v průběhu následujícího roku zpracován. V takových případech je pravděpodobné, že množství "vyvezené" v daném roce bude vyšší než množství v tom roce "dovezené", zatímco v následujícím roce bude patrný opačný jev. Navíc některé členské státy do svých zpráv podle Basilejské úmluvy vždy nezahrnují přepravu oznámeného odpadu, který nespadá do oblasti působnosti úmluvy, protože k tomu nejsou právně zavázány. Další nesrovnalosti mohou vznikat z důvodu manuálního zpracování údajů z tištěných dokumentů, protože zatím nefungují plně elektronické systémy.

 Nahoru3. Vznik nebezpečných odpadů

Ve zprávě podle Basilejské úmluvy členské státy poskytují informace o celkovém množství vzniklých nebezpečných odpadů a "ostatních odpadů". Nebezpečné odpady jsou definovány podle seznamu toků odpadů a/nebo složek (položky Y1–Y45 na základě kategorií úmluvy) a podle určitých nebezpečných vlastností. Kromě toho pokud vnitrostátní právní předpisy kvalifikují odpad jako nebezpečný, je rovněž považován za nebezpečný, je-li oznámen sekretariátu úmluvy. Podle úmluvy se "ostatními odpady" rozumějí odpady shromažďované z domácností (položka Y46) a zbytky vzniklé při spalování odpadů z domácností (položka Y47). Tyto kategorie odpadů podléhají kontrolám podobným těm, které se vztahují na nebezpečné odpady podle úmluvy. V oddíle D pracovního dokumentu útvarů Komise je uveden úplný seznam kódů Y podle úmluvy.

V době vypracování této zprávy nebyly k dispozici úplné údaje o celkovém množství nebezpečných odpadů vzniklých v roce 2015, protože 11 členských států neposkytlo žádné informace (tabulka 2-1). Kromě toho pět členských států neoznámilo údaje za rok 2014 a pět neposkytlo údaje za rok 2013. Chybějící údaje byly doplněny odhadem vycházejícím z údajů z předchozích let.

V roce 2015 vzniklo v EU-28 70 milionů tun nebezpečného odpadu, v roce 2014 71 milionů a v roce 2013 75 milionů⁵.

V roce 2013 činilo množství vzniklého nebezpečného odpadu v EU-28 na jednoho obyvatele 148 kg. V roce 2014 to bylo 141 kg a v roce 2015 ještě méně, a to 138 kg (tabulka 2-2). Roční průměr za období 2013–2015 obnášel 143 kg.

V Německu bylo každý rok vyprodukováno nejvíce nebezpečného odpadu; v roce 2013 to bylo 17 milionů tun. V době, kdy tato zpráva vznikala, neposkytlo Německo žádné údaje o vyprodukovaném nebezpečném odpadu za rok 2014 ani 2015.

Z členských států, které při vykazování vzniklého odpadu použily kódy Y, oznámilo Polsko nejvyšší produkci odpadu v kategoriích Y46 a Y47, a to 11 milionů tun v roce 2015.

 Nahoru4. Přeprava odpadů z členských států

Ve svých zprávách podle Basilejské úmluvy za období 2013–2015 předložilo všech 28 členských států informace o "vyvezených" nebezpečných odpadech.

V letech 2013–2015 bylo z členských států z EU přepraveno 1,2 milionu tun nebezpečných odpadů⁶, zatímco ve stejném období bylo do EU přepraveno z třetích zemí 6,2 milionu tun.

Od roku 2001 do roku 2015 vzrostl přeshraniční obchod s nebezpečnými odpady uvnitř EU a vně EU o 53 % (tabulka 2-6). K tomuto nárůstu došlo v největší míře v letech 2001 až 2007, mezi lety 2008 a 2015 byl zaznamenán 24% pokles.

V letech 2013–2015 bylo největším "vývozcem" všech oznámených odpadů (12 milionů tun) Spojené království (UK). Předstihlo Nizozemsko (8 milionů tun), které bylo největším "vývozcem" v období 2010–2012 (tabulka 2-9). V roce 2010 začalo Spojené království "vyvážet" odpady za účelem energetického využití⁷, což zřejmě přispělo k nárůstu jeho celkové "vývozu" v těchto letech. Stejně jako v letech 2010–2012 byly i v letech 2013–2015 dvěma největšími "vývozci" nebezpečných odpadů Francie a Itálie; celkem byly z každé země přepraveny 4 miliony tun.

Z celkového množství odpadů vykázaných jako "vyvezené" z členských států v období 2013–2015 (tj. nebezpečné odpady a ostatní oznámené odpady) tvořil nebezpečný odpad 35 % (tabulka 2-11, 2-12 a 2-13). Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Malta a Rumunsko "vyvezly" nejvyšší procentní podíl nebezpečných odpadů z jejich celkového vykázaného "vývozu" odpadů, kdy nebezpečné odpady tvořily 90 % či více z celkového množství odpadů, které každá země "vyvezla".

Ve zprávě o provádění nařízení za období 2010–2012 se uvádí, že se zvyšuje objem odpadů, které jsou klasifikovány pomocí kódů EU nebo vnitrostátních kódů namísto kódů Y podle úmluvy. Tento trend pokračuje: v období 2013–2015 se "odpady jiné než nebezpečné podle předpisů EU a vnitrostátních předpisů" (tj. odpady neklasifikované jako nebezpečné za použití vnitrostátních kódů nebo kódů EKO – Evropského katalogu odpadů) staly poprvé (v roce 2013 a 2014) největší kategorií odpadů (tabulky 2-14 až 216).

Méně než 1 % odpadů bylo jak v roce 2013, tak v roce 2014 přepraveno bez klasifikace (tabulky 2-15 a 2-16). V roce 2015 byla bez klasifikace přepravena 2 % odpadů, které pocházely všechny z Irska (tabulka 2-14). S výjimkou roku 2015 dále pokračuje trend pozorovaný od roku 2009, tedy že méně než 1 % přepravovaných odpadů jsou odpady neklasifikované (tabulka 2-17).

Na základě nejnovějších údajů, které jsou k dispozici, je zhruba 92 % nebezpečných odpadů EU zpracováno v zemi původu (tabulka 2-8). V roce 2015 "vyvezly" více než 40 % svého nebezpečného odpadu čtyři členské státy⁸:

• Irsko – 78 %,

• Lucembursko – 84 %,

• Malta – 42 %,

• Slovinsko – 44 %.

V období 2013–2015 bylo přibližně 75 % nebezpečných odpadů přepravených z členských států využito. Tento podíl se v posledních letech prakticky nemění (tabulka 218). Během vykazovaného období bylo asi 22 % nebezpečných odpadů přepravených z členských států zpracováno postupem odstranění, zatímco 1,5 % nebezpečných odpadů bylo podrobeno "smíšenému" zpracování (tj. kombinace odstraňování a využití). V některých případech nebyl způsob zpracování malého zlomku nebezpečných odpadů přepravených z členských států specifikován (méně než 0,1 %).

V roce 2013 bylo 94 % všech oznámených odpadů "vyvezeno" z jednoho členského státu do jiného členského státu v rámci EU, zatímco v roce 2014 i 2015 tento údaj činil 92 % (tabulka 2-22). V roce 2013 bylo méně než 1 % oznámených odpadů přepraveno do jiných zemí než zemí OECD⁹, zatímco v roce 2014 i v roce 2015 to bylo 2,5 %. Pokud jde o nebezpečné odpady, bylo v roce 2013 z jednoho členského státu do jiného členského státu v rámci EU "vyvezeno" 97 %, v roce 2014 a 2015 pak tento podíl mírně klesl na 92 % (tabulka 2-23).

Sedm členských států (Francie, Irsko, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Slovinsko a Švédsko) poskytlo informace o množstvích odpadů shromážděných z domácností (položka Y46), která byla v období 2013–2015 "vyvezena" za účelem odstranění (tabulka 2-39). Švédsko jako jediné z těchto zemí uvedlo, že "vyvezlo" odpady shromážděné z domácností za účelem jejich uložení do země (např. skládkování)¹⁰, což představuje celkem 3 000 tun přepravených v letech 2013–2015 v rámci EU.

Osm členských států (Česká republika, Finsko, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko Rakousko a Spojené království) uvedlo, že v období 2013–2015 "vyvezlo" odpady shromážděné z domácností za účelem energetického využití¹¹ (tabulka 2-40). S výjimkou Francie, Německa a Rakouska, které odpady přepravovaly jak v rámci EU, tak do jiných zemí než zemí OECD, realizovaly všechny ostatní členské státy "vyvážející" za účelem energetického využití přepravu pouze v rámci EU. Zdaleka největším "vývozcem" odpadů shromážděných z domácností za účelem energetického využití bylo Spojené království, které za období tří let přepravilo 7 milionů tun.

Šestnáct členských států (Belgie, Bulharsko, Dánsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Slovensko a Spojené království) oznámilo, že "vyvezlo" odpady shromážděné z domácností za účelem "jiného" využití (tj. k jinému způsobu využití než R1), přičemž veškerý vývoz proběhl výhradně v rámci EU (tabulka 2-40). Opět platí, že největším "vývozcem" bylo Spojené království, které v letech 2013–2015 vyvezlo 352 000 tun.

 Nahoru5. Přeprava odpadů do členských států

Ve svých výročních zprávách podle Basilejské úmluvy za vykazované období 2013–2015 předložily všechny členské státy informace o "dovozu" odpadů¹².

V roce 2013 bylo do členských států přepraveno 19 milionů tun oznámených odpadů z jiných členských států a třetích zemí, z čehož 9 milionů tun byl odpad nebezpečný (tabulka 230). Tento údaj vzrostl v roce 2014 na 25 milionů tun, z čehož 7 milionů tun tvořil nebezpečný odpad, a v roce 2015 činil 24 milionů tun, z čehož 10 milionů tun bylo odpad nebezpečný (tabulka 2-29 a tabulka 2-28).

Trend nárůstu "dovozu" dále pokračuje: od roku 2001 se množství všech oznámených odpadů přepravených do členských států zvýšilo o 222 %, přičemž mezi lety 2010–2012 a 2013–2015 byl zaznamenán 41% nárůst (tabulka 2-35). Množství nebezpečných odpadů přepravovaných do členských států (tabulky 2-36) vzrostlo mezi roky 2001 a 2015 o téměř stejný podíl, a to o 225 %, což odpovídá nárůstu "dovozu" všech oznámených odpadů.

V období 2013–2015 bylo Německo opět největším "dovozcem" všech oznámených odpadů; bylo do něj přepraveno 19 milionů tun (tabulky 2-28 až 2-30). Nizozemsko bylo v tomto tříletém období druhým největším "dovozcem". Dovozem 13 milionů tun předstihlo Francii (druhého největšího "dovozce" v období 2010–2012), která se posunula na třetí místo s 11 miliony tun. Všechny tyto země mají velkou poptávku po vstupních surovinách do spaloven, což se do jejich celkových údajů o "dovozu" promítá. V období 2013–2015 Německo rovněž "dovezlo" nejvíce nebezpečného odpadu (8 milionů tun) a Francie (se 7 miliony tun) v tomto případě "dovezla" více než Nizozemsko (3 miliony tun).

V roce 2015 bylo 81 % nebezpečných odpadů přepravených do členských států využito a 19 % odstraněno (tabulka 2-31). Průměrně bylo ve vykazovaném…