dnes je 10.8.2022

Input:

Změny v nařízení (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti

5.7.2022, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.2.1.1
Změny v nařízení (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti

Ing. Jiří Novotný

Změny v rozsahu působnosti nařízení

Článek 2

1. Toto nařízení se vztahuje na přepravu

a) zboží vozidly, jejichž maximální přípustná hmotnost včetně návěsu nebo přívěsu překračuje 3,5 tuny, nebo

aa) zboží v mezinárodní dopravě nebo v kabotáži vozidly, jejichž maximální přípustná hmotnost včetně návěsu nebo přívěsu překračuje 2,5 tuny, a to od 1. července 2026, nebo

V případě této úpravy je nutné zvýraznit, že se týká pouze přepravy zboží v mezinárodní dopravě nebo v kabotáži s účinností od 1. července 2026. Jedná se o zásadní rozšíření působnosti nařízení na dopravce a řidiče, kteří provádějí mezinárodní přepravu vozidly, jejichž přípustná hmotnost překračuje 2,5 tuny, včetně návěsu nebo přívěsu. Do této kategorie pak spadá také osobní vozidlo s přívěsem v případě, že celková hmotnost soupravy překročí 2,5 tuny. Například přeprava ojetých nebo havarovaných vozidel na přívěsu za osobním vozidlem.

b) cestujících vozidly, která jsou svou konstrukcí nebo trvalou úpravou určena pro přepravu více než devíti osob včetně řidiče.

2. Toto nařízení se vztahuje na silniční dopravu bez ohledu na zemi registrace vozidla uskutečněnou

a) výhradně uvnitř Společenství nebo

b) mezi Společenstvím, Švýcarskem a zeměmi, které jsou smluvními stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

3. Místo tohoto nařízení se na mezinárodní dopravu, která se zčásti uskutečňuje mimo oblasti uvedené v odstavci 2, vztahuje AETR, a to

a) na celou cestu pro vozidla registrovaná ve Společenství nebo v zemích, které jsou smluvními stranami AETR;

b) pouze na úsek cesty probíhající po území Společenství nebo zemí, které jsou smluvními stranami AETR, pro vozidla registrovaná ve třetí zemi, která není smluvní stranou AETR.

Ustanovení AETR by měla být uvedena do souladu s ustanoveními tohoto nařízení, aby se hlavní ustanovení tohoto nařízení prostřednictvím AETR vztahovala na taková vozidla pro jakýkoli úsek cesty probíhající uvnitř Společenství.

Poznámka: Více v příloze č. 2 Doby řízení, bezpečnostní přestávky a doby odpočinku řidičů podle dohody AETR.

Změna v rozsahu vozidel mimo působnost nařízení

Článek 3

Toto nařízení se nevztahuje na silniční dopravu

a)  vozidly používanými pro přepravu cestujících v linkové dopravě, jestliže délka tratě této linky nepřesahuje 50 km;

aa)  vozidly nebo jejich kombinacemi s maximální přípustnou hmotností nepřekračující 7,5 tun, které jsou používány pro:

i)  přepravu materiálu, zařízení nebo strojů, jež řidič při výkonu svého povolání potřebuje, nebo

ii)  doručování zboží vyrobeného řemeslným způsobem,

pouze na tratích v okruhu do 100 km od provozovny dopravce a za podmínky, že řízení vozidla nepředstavuje řidičovu hlavní činnost a že doprava není prováděna na cizí účet a za úplatu;

b)  vozidly, jejichž nejvyšší dovolená rychlost nepřesahuje 40 kilometrů v hodině;

c)  vozidly, která jsou ve vlastnictví ozbrojených sil, sil civilní obrany, požárních sborů a sil odpovědných za udržování veřejného pořádku nebo jsou jimi najata bez řidiče, uskutečňuje-li se přeprava v rámci jím svěřených úkolů a je-li pod jejich kontrolou;

d)  vozidly, včetně vozidel používaných při neobchodní přepravě humanitární pomoci, používanými za mimořádných okolností nebo při záchranných akcích;

e)  specializovanými vozidly používanými pro lékařské účely;

f)  speciálními havarijními vozidly, operují-li v okruhu do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla;

g)  vozidly používanými při silničních jízdních zkouškách pro účely vývoje, opravy nebo údržby, a novými nebo přestavěnými vozidly, která ještě nebyla uvedena do provozu;

h)  vozidly nebo jejich kombinacemi, jejichž maximální přípustná hmotnost nepřesahuje 7,5  tuny a která se používají k neobchodní přepravě zboží;

ha)  vozidly o maximální přípustné hmotnosti přesahující 2,5 tuny, nikoli však 3,5 tuny, včetně návěsu nebo přívěsu používanými pro přepravu zboží, pokud se přeprava neuskutečňuje na cizí účet nebo za úplatu, ale na vlastní účet společnosti nebo řidiče, a pokud řízení vozidla nepředstavuje řidičovu hlavní činnost;

i)  obchodními vozidly, která jsou podle právních předpisů členského státu, ve kterém se používají, považována za historická vozidla a používají se k neobchodní přepravě cestujících nebo zboží.

Změněno bylo ustanovení písmene aa) a vloženo nové písmeno ha), která se týkají silniční dopravy vyňaté z působnosti nařízení. Změna v případě ustanovení písmene aa) je v jeho rozšíření na silniční dopravu vozidly za účelem "doručování zboží vyrobeného řemeslným způsobem". Možnost přepravy materiálu, zařízení a strojů již byla i v původním nařízení.

Ustanovení pod písmenem ha) vyjímá z působnosti nařízení silniční dopravu uvedenými vozidly, pokud se přeprava provádí na vlastní účet firmy nebo řidiče a řidič nemá v pracovní smlouvě jako hlavní činnost řízení vozidla. Obě podmínky musejí být splněny současně.

Poznámka: Pro řemeslné práce je charakteristický vysoký podíl ruční práce, spojený s používáním specializovaných nástrojů a pomůcek.

Oprava a rozšíření definic pojmů

Článek 4

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a) "silniční dopravou" doprava prováděná zcela nebo částečně po veřejných pozemních komunikacích prázdnými nebo loženými silničními vozidly používanými pro přepravu cestujících nebo zboží;

Oprava byla provedena 10. ledna 2020 u definice pojmu "silniční doprava". Týká se pouze českého znění tohoto bodu nařízení. Jedná se o drobnou, ale výraznou změnu ve výkladu pojmu "silniční doprava". Prakticky to znamená, že působnost nařízení (ES) č. 561/2006 se vztahuje i na dopravu prováděnou mimo veřejnou komunikaci (například v prostorách logistického centra), pokud je tato doprava prováděna jako součást dopravy prováděné po veřejných komunikacích. Došlo tak ke sladění výkladu působnosti nařízení v ČR s ostatní členskými zeměmi EU.

b) "vozidlem" motorové vozidlo, tahač, přívěs nebo návěs a jejich kombinace, které jsou definovány takto:

— "motorovým vozidlem" se rozumí silniční vozidlo s vlastním mechanickým pohonem, s výjimkou vozidla trvale jezdícího po kolejích, zpravidla používané pro přepravu cestujících nebo zboží,

— "tahačem" se rozumí silniční vozidlo s vlastním mechanickým pohonem, s výjimkou vozidla trvale jezdícího po kolejích, určené speciálně pro tahání, tlačení nebo přemísťování přívěsů, návěsů, zařízení nebo strojů,

— "přívěsem" se rozumí vozidlo, které se připojuje za motorové vozidlo nebo tahač,

— "návěsem" se rozumí přívěs bez přední nápravy, který se s motorovým vozidlem nebo tahačem spojuje tak, že se na motorové vozidlo nebo tahač přenáší podstatná část jeho hmotnosti nebo nákladu;

c) "řidičem" osoba, která řídí vozidlo, třeba jen krátkou dobu, nebo je přítomna ve vozidle, aby je popřípadě v rámci svých povinností mohla řídit;

d) "přestávkou v řízení" doba, během níž nesmí řidič řídit ani vykonávat žádnou jinou práci a která je určená výhradně k jeho zotavení;

e) "jinou prací" činnosti, které jsou definovány jako pracovní doba v čl. 3 písm. a) směrnice 2002/15/ES, vyjma "řízení", a také jakákoli práce pro téhož nebo jiného zaměstnavatele v odvětví dopravy či jinde;

f) "dobou odpočinku" nepřerušená doba, během níž může řidič volně nakládat se svým časem;

g) "denní dobou odpočinku" denní doba, během níž může řidič volně nakládat se svým časem a která zahrnuje "běžnou denní dobu odpočinku" nebo "zkrácenou denní dobu odpočinku":

— "běžnou denní dobou odpočinku" se rozumí doba odpočinku v celkovém trvání nejméně 11 hodin. Tuto běžnou dobu odpočinku lze případně rozdělit do dvou časových úseků, z nichž první musí být nepřerušená doba v celkovém trvání nejméně 3 hodin a druhý nepřerušená doba v celkovém trvání nejméně 9 hodin,

— "zkrácenou denní dobou odpočinku" se rozumí doba odpočinku v celkovém trvání nejméně 9 hodin, ale kratší než 11 hodin;

h) "týdenní dobou odpočinku" týdenní doba, během níž může řidič volné nakládat se svým časem a která zahrnuje "běžnou týdenní dobu odpočinku" a "zkrácenou týdenní dobu odpočinku":

— "běžnou týdenní dobou odpočinku" se rozumí doba odpočinku v celkovém trvání nejméně 45 hodin,

— "zkrácenou týdenní dobou odpočinku" se rozumí doba odpočinku kratší než 45 hodin, která smí být za podmínek stanovených v čl. 8 odst. 6 zkrácena na nejméně 24 po sobě následujících hodin;

i) "týdnem" období mezi 00.00 hodin v pondělí a 24.00 hodin v neděli;

j) "dobou řízení" se rozumí doba trvání činnosti řízení zaznamenaná:

— automaticky nebo poloautomaticky záznamovým zařízením definovaným v příloze I a příloze IB nařízení (EHS) č. 3821/85 nebo

— ručně, jak stanovuje čl. 16 odst. 2 nařízení (EHS) č. 3821/85;

k) "denní dobou řízení" celková doba řízení mezi skončením jedné denní doby odpočinku a začátkem druhé denní doby odpočinku nebo mezi denní dobou odpočinku a týdenní dobou odpočinku;

l) "týdenní dobou řízení" celková doba řízení během jednoho týdne;

m) "maximální přípustnou hmotností" celková povolená provozní hmotnost plně naloženého vozidla;

n) "linkovou přepravou cestujících" vnitrostátní a mezinárodní doprava definovaná v článku 2 nařízení Rady (EHS) č. 684/92 ze dne 16. března 1992 o společných pravidlech pro mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy;

o) "provozem s více řidiči" stav, kdy jsou během doby řízení mezi dvěma po sobě následujícími denními dobami odpočinku nebo mezi denní dobou odpočinku a týdenní dobou odpočinku ve vozidle přítomni nejméně dva řidiči, aby je řídili. Během první hodiny provozu s více řidiči není přítomnost dalšího řidiče nebo řidičů povinná, ve zbývající době však povinná je;

p) "dopravcem" fyzická nebo právnická osoba, sdružení nebo skupina osob bez právní subjektivity, zisková či nezisková, nebo veřejnoprávní subjekt s právní subjektivitou nebo podléhající orgánu s právní subjektivitou zabývající se silniční dopravou, ať na cizí účet a za úplatu, nebo na vlastní účet;

q) "dobou řízení" celková doba řízení od okamžiku, kdy řidič začne řídit vozidlo po době odpočinku nebo přestávce, do okamžiku, kdy začne další doba odpočinku nebo přestávka. Doba řízení může být nepřetržitá nebo přerušovaná;

r) "neobchodní přepravou" silniční doprava, jiná než doprava uskutečňovaná na cizí účet a za úplatu nebo na vlastní účet, za kterou se nedostává žádná přímá ani nepřímá odměna, ze které přímo ani nepřímo neplyne žádný příjem pro řidiče vozidla ani jiné osoby a která nesouvisí s profesní ani obchodní činností.

Definice pojmů uvedených v článku 4 byly rozšířeny o definici pojmu "neobchodní přeprava" uvedenou pod písmenem r). Potřeba upřesnění definice pojmu "neobchodní doprava" byla vyvolána jako reakce na snahu některých dopravců zařadit pod tento pojem i dopravu pro vlastní potřebu. Například při výkladu ustanovení uvedeného pod písmenem h) v článku 3. Z těchto důvodů byl tento pojem definován a uveden v článku 4. Lze si pod touto dopravou představit dopravu, kterou pro svoji potřebu provádí občan za podmínek dále uvedených v tomto ustanovení.

Nové znění pojmu "pracovní pohotovost"

Článek 6

1.  Denní doba řízení nesmí přesáhnout 9 hodin.

Nejvýše dvakrát za týden může být prodloužena na 10 hodin.

2.  Týdenní doba řízení nesmí přesáhnout 56 hodin a nesmí být překročena maximální týdenní pracovní doba stanovená ve směrnici 2002/15/ES.

3.  Celková doba řízení nesmí přesáhnout 90 hodin za období dvou po sobě následujících týdnů.

4.  Denní a týdenní doba řízení zahrnuje celkovou dobu řízení na území Společenství nebo třetí země.

5.  Řidič zaznamená jako "jinou práci" dobu strávenou podle čl. 4 písm. e) a rovněž dobu řízení vozidla používaného k obchodním účelům, na něž se nevztahuje toto nařízení, a dále zaznamená dobu "pracovní pohotovosti", vymezenou v čl. 3 písm. b) směrnice 2002/15/ES, v souladu s čl. 34 odst. 5 písm. b) bodem iii) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014. Tento zápis provede ručně na záznamový list nebo výtisk, anebo zadá ručně na záznamovém zařízení.

Nový odstavec 5 je proti původnímu znění upraven v části týkající se vymezení pojmu "pracovní pohotovost". Původní znění týkající se pojmu "jiná práce" zůstalo nezměněno.

Změna se týká vymezení pojmu "pracovní pohotovost", kdy se nařízení odvolává přímo na směrnici, která pod pojem "pracovní pohotovost" zahrnuje:

  • doby, během nichž mobilní pracovník doprovází vozidlo přepravované trajektem nebo vlakem, čekací doby na hranicích a čekací doby z důvodu zákazu jízdy;

  • u mobilních pracovníků, kteří jsou členy osádky vozidla, doby strávené za jízdy na sedadle ve-dle řidiče nebo na lehátku (upozornění na následující bod 5, který uvádí doplnění článku 7).

Pro ruční záznam je na záznamovém listě nebo výtisku vytvořen prostor:

Čerpání přestávky při provozu s více řidiči

Článek 7

Po čtyřech a půl hodinách řízení musí mít řidič nepřerušenou přestávku nejméně 45 minut, pokud mu nezačíná doba odpočinku.

Tato přestávka může být nahrazena přestávkou v délce nejméně 15 minut, po níž následuje přestávka v délce nejméně 30 minut, které jsou v období rozloženy tak, aby byly v souladu s odstavcem 1.

Řidič, který se zapojuje do provozu s více řidiči, může čerpat přestávku v řízení v délce 45 minut ve vozidle řízeném jiným řidičem, pokud tomuto řidiči právě nepomáhá.

Do článku byl doplněn nový pododstavec týkající se činnosti druhého řidiče, který tráví dobu zpravidla na sedadle druhého řidiče. V tomto případě byl do nařízení přímo promítnut výklad, který vydala Komise ve svém Pokynu č. 2, jenž se týkal uvedených případů, kdy lze čas strávený cestováním považovat za "odpočinek" nebo "přestávku". Komise uvedla případ, když je vozidlo řízeno více než jedním řidičem. Když je k dispozici druhý řidič pro případné řízení vozidla, sedí vedle řidiče a není aktivně nápomocen řidiči při řízení vozidla, lze dobu 45 minut "pracovní pohotovosti" uvedeného člena posádky považovat za "přestávku".

Upravené znění bylo zapracováno výše uvedeným pododstavcem přímo do nařízení. Nejedná se tedy o zásadní změnu, ale pouze o přímé zapracování výkladu Komise do nařízení.

V praxi to znamená, že v případě druhého řidiče, jehož činnost tachograf automaticky zaznamená jako "pohotovost", je vyhodnocována za výše uvedených předpokladů část jeho pobytu na sedadle spolujezdce (až 45 minut) jako "přestávka".

Doplnění a úprava ustanovení týkajícího se zejména týdenního odpočinku

Článek 8

1.  Řidič musí dodržovat denní a týdenní doby odpočinku.

2.  V průběhu každých 24 hodin po skončení předchozí denní nebo týdenní doby odpočinku musí mít řidič novou denní dobu odpočinku.

Je-li denní doba odpočinku v průběhu těchto 24 hodin alespoň 9 hodin, ale kratší než 11 hodin, považuje se dotyčná denní doba odpočinku za zkrácenou.

3. Denní dobu odpočinku lze prodloužit na běžnou nebo zkrácenou týdenní dobu odpočinku.

Pozor! Denní dobu odpočinku (DDO), pro kterou platí podmínka uvedená v článku 8 odst. 2, prvním pododstavci, je možné prodloužit na týdenní dobu odpočinku (TDO), a to za předpokladu splnění podmínky uvedené v článku 8, odst. 6, druhém pododstavci.

4.  Mezi dvěma týdenními dobami odpočinku smí mít řidič nanejvýš tři zkrácené denní doby odpočinku.

5.  Odchylně od článku 2, jsou-li ve vozidle přítomni nejméně dva řidiči, musí mít každý z nich denní odpočinek nejméně 9 hodin za každé období 30 hodin od skončení denní nebo týdenní doby odpočinku.

6.  Ve kterýchkoli dvou po sobě následujících týdnech musí mít řidič nejméně:

a)  dvě běžné týdenní doby odpočinku nebo

b)  jednu běžnou týdenní dobu odpočinku a jednu zkrácenou týdenní dobu odpočinku v délce nejméně 24 hodin.

Týdenní doba odpočinku musí začít nejpozději po uplynutí šesti 24hodinových časových úseků od skončení předchozí týdenní doby odpočinku.

Odchylně od prvního pododstavce může řidič vykonávající mezinárodní přepravu zboží mimo členský stát usazení mít dvě po sobě jdoucí zkrácené týdenní doby odpočinku za předpokladu, že řidič ve všech čtyřech po sobě následujících týdnech čerpá nejméně čtyři týdenní doby odpočinku, z nichž alespoň dvě jsou běžné týdenní doby odpočinku.

Pro účely tohoto odstavce se má za to, že řidič vykonává mezinárodní přepravu, pokud zahájí dvě po sobě jdoucí zkrácené týdenní doby odpočinku mimo členský stát, v němž je zaměstnavatel usazen, a mimo zemi svého bydliště.

Do článku 8 byl doplněn odstavec 6. Ustanovení odstavce doplňuje požadavky na týdenní odpočinek a jeho čerpání. Uvádí následující varianty možnosti čerpání týdenního odpočinku:

a) dvě běžné doby odpočinku ("běžnou týdenní dobou odpočinku – BTDO" se rozumí doba odpočinku v celkovém trvání nejméně 45 hodin);

b) jednu běžnou týdenní dobu odpočinku a jednu zkrácenou dobu odpočinku ("zkrácenou týdenní dobou odpočinku – ZTDO" se rozumí doba odpočinku kratší než 45 hodin, nejméně však 24 po sobě následujících hodin).

V mezinárodní přepravě zboží může mít řidič dvě po sobě jdoucí zkrácené týdenní doby odpočinku mimo členský stát usazení za předpokladu, že ve čtyřech po sobě jdoucích týdnech čerpá nejméně čtyři týdenní doby odpočinku, z nichž alespoň dvě jsou běžné týdenní doby odpočinku.

Pozor! Jen pro účely tohoto odstavce je možné považovat za mezinárodní přepravu, pokud řidič zahájí dvě po sobě jdoucí zkrácené týdenní doby odpočinku mimo členský stát, v němž má zaměstnavatel sídlo, a mimo zemi svého bydliště (musejí být splněny obě podmínky).

6a. Odchylně od odstavce 6 může řidič vykonávající jednorázovou mezinárodní příležitostnou osobní přepravu definovanou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy odložit týdenní dobu odpočinku až o 12 po sobě jdoucích 24hodinových časových úseků následujících po předchozí řádné týdenní době odpočinku za předpokladu, že

a)  doprava trvá nepřetržitě nejméně 24 hodin v členském státě nebo třetí zemi, na kterou se vztahuje toto nařízení a která není zemí, kde byla doprava zahájena;

b)  po uplatnění odchylky řidič nastoupí na

i)  buď dvě běžné týdenní doby odpočinku, nebo

ii)  jednu běžnou týdenní dobu odpočinku a jednu zkrácenou týdenní dobu odpočinku v délce nejméně 24 hodin. Zkrácení však musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou vcelku před koncem třetího týdne následujícího po ukončení doby, v níž je uplatňována odchylka;

c)  vozidlo bude po 1. lednu 2014 vybaveno záznamovým zařízením splňujícím požadavky přílohy IB nařízení (EHS) č. 3821/85 a

d)   případě, že řízení probíhá mezi 22:00 a 6:00, musí s platností od 1. ledna 2014 být ve voze dva řidiči nebo je doba řízení uvedená v článku 7 zkrácena na tři hodiny.

Komise bedlivě sleduje uplatňování této odchylky s cílem zajistit, aby byla za velmi přísných podmínek zachována bezpečnost na silnicích, a to zejména prostřednictvím kontroly toho, zda celková kumulovaná doba řízení v průběhu časového úseku, na nějž se vztahuje tato odchylka, není nepřiměřená. Komise do 4. prosince 2012 vypracuje zprávu hodnotící důsledky této odchylky s ohledem na bezpečnost na silnicích, jakož i sociální aspekty. Komise podle potřeby navrhne odpovídající změny tohoto nařízení.

6b.  Jakékoli zkrácení týdenní doby odpočinku musí být nahrazeno odpovídající dobou odpočinku čerpanou vcelku před koncem třetího týdne následujícího po dotyčném týdnu.

Pokud byly čerpány dvě po sobě následující zkrácené týdenní doby odpočinku v souladu s odst. 6 třetím pododstavcem, předchází následující týdenní době odpočinku doba odpočinku čerpaná náhradou za tyto dvě zkrácené týdenní doby odpočinku.

Doplněný odstavec 6b řeší problematiku nahrazení zkrácení týdenního odpočinku. Jakékoli zkrácení týdenní doby odpočinku musí být nahrazeno odpovídající dobou odpočinku čerpanou vcelku nejpozději před koncem třetího týdne následujícího po dotyčném týdnu:

Pozor! Stále platí ustanovení odstavce 7, tzn. že zkrácená část týdenního odpočinku musí bezprostředně navazovat na jinou dobu odpočinku trvající nejméně 9 hodin, tzn. že může ve výše uvedeném intervalu navazovat na denní nebo týdenní odpočinek.

Pokud byly čerpány dvě po sobě následující zkrácené týdenní doby odpočinku (jedná se tedy o mezinárodní přepravu zboží), předchází následující týdenní době odpočinku (BTDO) doba odpočinku čerpaná náhradou za tyto dvě zkrácené týdenní doby odpočinku:

Pozor! Náhrada za dvě zkrácené doby odpočinku musí předcházet běžné týdenní době odpočinku, který následuje po dvou po sobě zkrácených týdenních dobách odpočinku.

7.  Každá doba odpočinku vybraná náhradou za zkrácení týdenní doby odpočinku musí bezprostředně navazovat na jinou dobu odpočinku trvající nejméně 9 hodin.

Pozor! Toto ustanovení obsahovalo nařízení i před provedenou změnou. Umožňuje vrátit zkrácenou část týdenního odpočinku ke kterémukoli dennímu nebo týdennímu odpočinku, který splňuje podmínku minimálně 9 hodin. Zkrácení navazuje (ve smyslu pokračuje) na dobu odpočinku ke kterému je připojeno.

8.  Běžné týdenní doby odpočinku a jakoukoli týdenní dobu odpočinku delší než 45 hodin čerpané náhradou za předchozí zkrácené týdenní doby odpočinku nelze čerpat ve vozidle. Čerpají se ve vhodném genderově vstřícném ubytování s náležitým vybavením pro spaní a hygienu.

Veškeré náklady na ubytování mimo vozidlo hradí zaměstnavatel.

Doplněn byl odstavec 8. Ustanovení tohoto odstavce jasně stanoví zákaz trávit běžný týdenní odpočinek a jakoukoliv týdenní dobu odpočinku delší než 45 hodin, v důsledku čerpání náhrady za předchozí zkrácené týdenní odpočinky, ve vozidle.

8a.  Dopravce organizuje práci řidiče takovým způsobem, aby se řidič mohl v průběhu každých čtyř po sobě následujících týdnů vrátit do provozovny zaměstnavatele, kde má obvyklou základnu a kde jeho týdenní doba odpočinku začíná, v členském státě usazení zaměstnavatele nebo do svého bydliště s cílem strávit tam nejméně jednu běžnou týdenní dobu odpočinku nebo týdenní dobu odpočinku delší než 45 hodin čerpanou náhradou za zkrácenou týdenní dobu odpočinku.

Pokud však řidič čerpal dvě po sobě jdoucí zkrácené týdenní doby odpočinku v souladu s odstavcem 6, organizuje dopravce práci řidiče takovým způsobem, aby se řidič mohl vrátit před zahájením běžné týdenní doby odpočinku trvající déle než 45 hodin čerpané náhradou.

Dopravce dokumentuje plnění této povinnosti a uchovává dokumentaci ve svých prostorách, aby ji mohl předložit na žádost kontrolních orgánů.

Nově byl doplněn odstavec 8a, který obsahuje povinnosti dopravce.

Pozor! Povinnosti uložené v tomto bodě se vztahují na dopravce (protože organizuje řidiči práci), tzn. že dopravce zodpovídá za to, kde tráví řidič běžný týdenní odpočinek nebo týdenní dobu odpočinku delší než 45 hodin v důsledku čerpání náhrady za zkrácenou týdenní dobu odpočinku.

Základní varianty, které mohou nastat při naplnění požadavku prvého pododstavce odstavce 8a.

Varianta I

Řidič má ve čtyřech týdnech jednu zkrácenou dobu odpočinku:

Varianta II

Řidič má ve čtyřech týdnech dvě zkrácené týdenní doby odpočinku a prvé zkrácení je nahrazeno ve druhém týdnu, ve kterém je čerpán zkrácený týdenní odpočinek:

Varianta podle druhého pododstavce odstavce 8a, kdy řidič čerpá dva po sobě jdoucí zkrácené týdenní odpočinky (v rámci mezinárodní dopravy), včetně splnění podmínky uvedené v třetím pododstavci odstavce 6:

9.  Týdenní doba odpočinku, která začíná v jednom týdnu a pokračuje do týdne následujícího, může být připojena k jednomu nebo druhému z těchto týdnů, avšak nikoli k oběma.

10.  Komise do 21. srpna 2020 vyhodnotí situaci a podá

Nahrávám...
Nahrávám...