dnes je 2.7.2022

Input:

Základní pojmy zákona o silničním provozu

24.10.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.5.1.2
Základní pojmy zákona o silničním provozu

JUDr. Jan Kněžínek, Ph.D.

Základní pojmy

Ustanovení § 2 zákona č. 361/2000 Sb.  vymezuje celou řadu pojmů, s nimiž se v jeho textu dále pracuje.

Účastníkem provozu na pozemních komunikacích je podle § 2 písm. a) zákona nejen průvodce vedených nebo hnaných zvířat, řidič, vozka nebo chodec, ale například i přepravovaná osoba, osoba přibraná k zajištění některých jízdních úkonů vozidla. Účastníkem provozu na pozemních komunikacích může být pouze osoba fyzická, a to jako řidič, chodec, přepravovaná osoba, jezdec na zvířeti apod.

Provozu na pozemních komunikacích je možné se účastnit aktivním způsobem, např. jako vozka, chodec, řidič, nebo způsobem pasivním, např. jako přepravovaná osoba. I osobám, které se provozu na pozemních komunikacích účastní v podstatě pasivním způsobem, jsou některými ustanoveními tohoto zákona ukládány povinnosti, jejichž nerespektování je možné postihnout jako přestupek, např. přepravovaná osoba na motocyklu je podle § 9 odst. 1 písm. b) zákona povinna užívat za jízdy na motocyklu ochrannou přílbu schváleného typu, kterou má nasazenou a řádně upevněnou na hlavě. Pokud tedy přepravovaná osoba nesplní zákonem uloženou povinnost, nese právní odpovědnost za tento přestupek sama a nelze ji přenášet na řidiče motocyklu.

Provozovatelem vozidla je podle § 2 písm. b) zákona vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel nebo obdobné evidenci jiného státu. Ustanovením § 10 (Povinnosti provozovatele vozidla) zákona jsou provozovateli stanoveny povinnosti, které musí při provozování vozidla na pozemních komunikacích plnit. S povinností provozovatele vozidla zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, je pak spojen přestupek provozovatele vozidla podle § 125f tohoto zákona.

Řidičem je podle § 2 písm. d) zákona účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti. K tomu, aby mohl řídit motorové vozidlo, potřebuje řidičský průkaz s oprávněním příslušné skupiny a u tramvaje průkaz řidiče kolejového vozidla. Bez řidičského oprávnění smí motorové vozidlo řídit pouze za zákonem stanovených podmínek, viz § 3 odst. 3 zákona. K řízení nemotorového vozidla nebo k jízdě na zvířeti není potřeba žádné státní zmocnění, tedy řidičské oprávnění, resp. řidičský průkaz.

Vozidlem je podle § 2 písm. f) zákona motorové vozidlo, nemotorové vozidlo nebo tramvaj. Bližší rozlišení vozidel je uvedeno v zákoně č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kde se mimo jiné uvádí, že silniční vozidlo je motorové nebo nemotorové vozidlo, které je vyrobeno za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí. Rozdělení vozidel do kategorií je uvedeno ve vyhlášce č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických.

Motorové vozidlo je podle § 2 písm. g) zákona nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus.

Jízdní souprava je souprava složená z jednoho nebo více motorových vozidel a jednoho nebo více přípojných vozidel, jak je uvedeno v § 2 písm. i) zákona. Přípojným vozidlem je silniční nemotorové vozidlo určené k tažení jiným vozidlem, s nímž je spojeno do soupravy.

Podle § 2 písm. k) zákona je vozidlem hromadné dopravy osob autobus, trolejbus nebo tramvaj.

Nesmět ohrozit znamená podle § 2 písm. l) zákona povinnost účastníka provozu počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí.

Nesmět omezit znamená podle § 2 písm. m) zákona povinnost účastníka provozu počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nijak nepřekážel.

Stát znamená uvést vozidlo do klidu nad dobu dovolenou pro zastavení podle § 2 písm. n) zákona.

Podle § 2 písm. o) zákona znamená výraz zastavit uvést vozidlo do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu.

Pro pojem "zastavení" nelze jednoznačně určit, jak dlouhá doba je potřebná k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob nebo neprodlenému naložení nebo složení nákladu. Potřebná doba bude jiná při nastupování nebo vystupování jedné přepravované osoby, při nastupování nebo vystupování osoby těžce postižené nebo osoby těžce pohybově postižené a jiná při nastupování nebo vystupování přepravovaných osob např. do autobusu. Obdobně to platí pro nakládání a skládání nákladu, kdy naložení nebo složení bedny bude vyžadovat čas kratší než při nakládání nebo skládání celého nákladu, např. při stěhování.

O "zastavení" nejde v případech, kdy řidič s vozidlem zastaví a jde si např. do obchodu nakoupit. Nerespektováním zákazu zastavení může být také čekání na přepravovanou osobu, která si objednala vozidlo taxislužby, a řidič vozidla taxislužby čeká v místě zákazu zastavení, až zákazník přijde.

Pojem zastavit vozidlo podle § 2 písm. p) zákona znamená přerušit jízdu z důvodu nezávislého na vůli řidiče. Při "zastavení vozidla" jde o situace, kdy vozidla nebo vozidlo jedoucí před vozidlem zastaví z provozních důvodů (např. před křižovatkou s řízeným provozem, při dávání přednosti chodcům, kteří přecházejí po přechodu) a řidič vozidla musí zastavit vozidlo na pozemní komunikaci v místě, kde by jinak platil zákaz zastavení. Vozidlo zůstává zařazeno v jízdním proudu a řidič vozidla ani přepravované osoby při zastavení vozidla (zpravidla) neprovádějí úkony potřebné k nastoupení nebo vystoupení nebo složení a naložení nákladu.

Dát přednost v jízdě znamená podle § 2 písm. q) zákona povinnost řidiče nezahájit jízdu nebo jízdní úkon, nebo v nich nepokračovat, jestliže by řidič, který má přednost v jízdě, musel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy.

Jízdní pruh je podle § 2 písm. t) zákona část vozovky dovolující jízdu vozidel v jednom jízdním proudu za sebou.

Krajnice je podle § 2 písm. v) zákona část povrchu pozemní komunikace ležící mezi okrajem přilehlého jízdního pruhu a hranou koruny pozemní komunikace, skládá se zpravidla ze zpevněné a nezpevněné části. Krajnice je zpravidla označena vodorovnou dopravní značkou č. V 4 "Vodicí čára", která vyznačuje okraj vozovky.

Křižovatka je v souladu s § 2 písm. w) zákona místo, v němž se pozemní komunikace protínají nebo spojují; za křižovatku se nepovažuje vyústění polní nebo lesní cesty nebo jiné účelové pozemní komunikace na jinou pozemní komunikaci.

Podle § 2 písm. x) zákona hranice křižovatky je místo vyznačené vodorovnou dopravní značkou "Příčná čára souvislá", "Příčná čára souvislá se symbolem Dej přednost v jízdě!" nebo "Příčná čára souvislá s nápisem STOP"; kde taková dopravní značka není, tvoří hranici křižovatky kolmice k ose vozovky v místě, kde pro křižovatku začíná zakřivení okraje vozovky.

Křižovatka s řízeným provozem je podle § 2 písm. y) zákona křižovatka, na které je provoz řízen světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály nebo příslušníkem Policie ČR ve stejnokroji (zákon dále používá legislativní zkratku "policista"), příslušníkem vojenské policie ve stejnokroji (zákon zavádí legislativní zkratku "vojenský policista") nebo usměrňován strážníkem obecní či městské policie ve stejnokroji. Podle § 75 však provoz mohou řídit i jiné osoby, než jen uvedené v tomto písmeni - např. příslušník vojenské pořádkové služby nebo příslušník hasičského záchranného sboru ve služebním stejnokroji, případně člen nebo zaměstnanec jednotky požární ochrany.

Železniční přejezd je podle § 2 písm. bb) zákona místo, kde se úrovňově kříží pozemní komunikace se železnicí, popřípadě s jinou dráhou ležící na samostatném tělese, a označené příslušnou dopravní značkou.

Železniční přejezd může být označen svislými dopravními značkami:

  • č. A 29 "Železniční přejezd se závorami", která upozorňuje na železniční přejezd vybavený celými nebo polovičními závorami,

  • č. A 30 "Železniční přejezd bez závor", která upozorňuje na železniční přejezd nevybavený závorami,

  • č. A 31a "Návěstní deska (240 m)", č. A 31b "Návěstní deska (160 m)" a č. A 31c "Návěstní deska (80 m)", které předem upozorňují na železniční přejezd; nad značkou č. A 31a se umísťuje značka č. A 29 nebo značka č. A 30; je-li vzdálenost mezi dvěma železničními přejezdy kratší než 240 m, je před následujícím přejezdem umístěna značka č. A 29 nebo značka č. A 30 nad značkou č. A 31b, a je-li tato vzdálenost kratší než 160 m, nad značkou č. A 31c; je-li tato vzdálenost kratší než 80 m, užívá se značky č. A 31c, nad kterou je značka č. A 29 nebo značka č. A 30 s dodatkovou tabulkou č. E 3a "Vzdálenost", udávající vzdálenost k přejezdu; je-li vzdálenost mezi dvěma přejezdy kratší než 30 m, je značka pro oba přejezdy společná; jde-li o železniční přejezdy bez závor, je pod značkou č. A

Nahrávám...
Nahrávám...