dnes je 23.4.2024

Input:

Správní trestání

16.12.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.2.9.6
Správní trestání

JUDr. Soňa Brettová

Jakým dnem je zahájeno správní řízení o pokutě s dopravcem: dnem zjištění závady, nebo až když se dopravní úřad od kontrolující policie o porušení předpisů dozví?

Správní řízení o pokutě je zahájeno dnem, kdy je tomu, s kým se správní řízení vede, doručena písemnost – dopis, jímž se správní řízení zahajuje. Přitom ale i den, kdy se dopravní úřad dozvěděl o tom, že došlo k porušení předpisů, má svůj význam. V případech kontroly u dopravce v provozovně ví dopravní úřad okamžikem skončení kontroly, že k porušení předpisů došlo; u silničních kontrol, které provádí jiné kontrolní orgány (např. Policie ČR), se to ale dozví, až je mu od kontrolního orgánu doručena písemnost s protokolem a dalšími doklady (např. odebrané záznamy z tachografu). Tento den, tj. den, kdy se o dozvěděl o tom, že nějaký subjekt porušil předpisy v silniční dopravě, je významný pro běh lhůty, do kdy může dopravní úřad zahájit správní řízení o pokutě. Tato lhůta činí jeden rok od doby, kdy se dopravní úřad o porušení předpisu dozvěděl, přičemž zároveň tato doba nesmí být delší než 5 let ode dne, kdy k porušení předpisu došlo. Jednoroční lhůta pro zahájení správního řízení se u kontrol prováděných Policií ČR a celními úřady tedy nepočítá ode dne kontroly, ale ode dne, kdy doklady z kontroly obdržel dopravní úřad.

Je dopravce povinen napsat k zahájenému správnímu řízení své vyjádření, pokud si o ně dopravní úřad napsal, a jaká je sankce za to, když dopravce vyjádření nenapíše?

V řízení o pokutě správní orgán nejprve správní řízení dopisem zahájí. V dokladu zahajujícím správní řízení obvykle vyzve účastníka řízení (tj. dopravce nebo odesílatele či příjemce), aby se k věci ve stanovené lhůtě vyjádřil, a obvykle mu sdělí, kdo bude věc vyřizovat tj. sdělí mu, kdo je tzv. oprávněná úřední osoba, případně mu též sdělí, kdy se bude provádět důkazní řízení. Pokud je dopravce seznamován s tím, kdo je oprávněná úřední osoba, měl by být seznámen se všemi těmito osobami – bývá totiž pravidlem, že je určeno hned několik oprávněných úředních osob, většinou jedna k běžným úkonům a jedna nebo dvě k podepisování rozhodnutí, což bývá namnoze vedoucí odboru či oddělení. Pokud by informace o oprávněných úředních osobách byla jenom kusá, tj. neúplná, byla by zbytečná, protože by nevyloučila možnost účastníka řízení vznášet další a další námitky na podjatost osob, které se na správním řízení podílely a jež účastník řízení shledal podjatými, a přitom o nich dříve nevěděl a nemohl tedy svou námitku uplatnit včas.

Tento okamžik je nejvhodnější k tomu, aby účastník řízení (pokud se domnívá, že příslušný úředník vůči němu není z nějakého konkrétního důvodu nestranný) namítl podjatost úředníka a požádal o jeho vyloučení z projednávání věci. Svůj názor však musí vždy konkrétně odůvodnit.

K provádění důkazu nejsou dopravce ani svědkové zváni, sdělení o tom, kdy se budou provádět důkazy, má pouze informativní charakter. Něco jiného by bylo, pokud by byl dopravce zván k ústnímu jednání. To bývá ale velmi zřídka.

V zahájení správního řízení správní orgán musí vymezit skutky, pro které správní řízení vede, přičemž se od tohoto vymezení nemůže při rozhodování odchýlit, tj. nemůže rozhodnout o jiných skutcích než o těch, pro něž řízení zahájil, resp. pro které později toto řízení rozšířil. Ačkoliv je účastník řízení vyzván, aby se k věci vyjádřil, jedná se o jeho právo, nikoliv povinnost. Pokud se tedy nevyjádří, nemá to žádné procesní důsledky. Mnohdy je ale dopravce sám proti sobě, pokud tak neučiní, protože by mohl k věci sdělit zásadní údaje.

Má vůbec smysl psát k zahájenému řízení o pokutě vyjádření? Ve své praxi jsme jej napsali a uvedli, že jsme řidiče školili a přesto jsme za nedodržení doby řízení dostali pokutu. Tvrzení jsme přitom doložili dokladem o školení!

Správní řízení o jiném správním deliktu je ovládáno zásadou objektivní odpovědnosti, což znamená že správní orgán, který vede řízení, nezkoumá, zda porušení předpisu dopravce nebo ten, komu pokutu ukládá (může jím být i odesílatel), zavinil porušení předmětné povinnosti či nikoli. Zákon o silniční dopravě nestanoví ani žádný liberační důvod, tj. neumožňuje se zbavit odpovědnosti poukázáním na to, že ačkoliv například řidiče vyškolil a kontroluje pravidelně dodržování režimu jeho práce a zároveň řidiči umožňuje stanovený režim dodržovat, řidič stanovené doby nedodržuje. I v takovém případě dopravce za porušení předpisů odpovídá.

Takto používají zásadu objektivní odpovědnosti dopravní úřady, Ministerstvo dopravy ČR a potvrdil ji v několika případech i Městský soud v Praze a nakonec i Nejvyšší soud ve svém rozsudku čj. 9 As 36/2007-59.

Na druhou stranu nelze objektivní odpovědnost, která je beze sporu pro orgány provádějící správní řízení příznivá a výhodná a je naopak nevýhodná pro dopravce, zaměňovat s tím, že se porušení předpisu nemusí prokázat. To je nutné vždy a prokázání leží vždy jako povinnost na orgánu provádějícím správní řízení, tj. tento orgán nemůže uložit účastníku řízení, aby doložil, že něco neporušil, jinak se má za to, že předpis porušen byl. Každé porušení předpisu musí krajský úřad dostatečně doložit a prokázat sám.

Nahlédnutím do spisu můj právník zjistil, že ve spise není založen záznam o provedení důkazů. Je to důvod ke zrušení rozhodnutí o pokutě?

V souladu s ustanovením § 53 odst. 6 správního řádu je správní orgán povinen o provedeném dokazování učinit záznam. V případě listin tedy správní orgán sepíše a do spisu založí záznam o provedení důkazu čtením listiny. Jedná se většinou o čtení protokolu a záznamových listů z tachografu, resp. z CD obsahujícího jednotlivé časové údaje z digitálního tachografu pro konkrétního řidiče. Pokud by záznam o provedení důkazu ve spise chyběl, nejedná se většinou o vadu, která by měla vliv na správnost rozhodnutí a byla tudíž důvodem pro dosažení zrušení uložené pokuty, ale v praxi může dojít i k takovým případům. Jednalo by se o situace, kdy z rozhodnutí není zřejmé, o jaké konkrétní skutky se jedná, rozhodnutí samo by pak bylo nepřezkoumatelné a v situaci, kdy by nebyl k dispozici ani záznam o tom, že správní orgán důkazy prováděl, by bylo možné dosáhnout alespoň vrácení případu k novému projednání, což může přinést nové řešení situace.

Je správné, pokud dopravní úřad vede s dopravcem zároveň dvě správní řízení a uloží mu za porušení zákona o silniční dopravě dvěma rozhodnutími dvě pokuty?

Rozhodnutí o pokutě musí rozhodnout o všech skutcích, pro které bylo správní řízení zahájeno. Pokud by rozhodnutí za některá původně uváděná porušení předpisů pokutu neuložilo například proto, že se neprokázalo porušení některého předpisu či spáchání nějakého skutku, musí se v této části správní řízení zastavit. Pokud by správní orgán řízení o některém skutku, jehož porušení se neprokázalo, nezastavil, pak by správní řízení zůstávalo v určité části stále nedokončené, což by byla vada.

Na druhou stranu správní orgán nemůže v rozhodnutí "přidat" nové skutky, pro něž správní řízení nebylo vedeno, tj. nemůže v rozhodnutí vytknout porušení četnější nebo jiné skutkové podstaty. Pokud by totiž správní orgán rozhodoval i o nových skutcích, ve kterých správní řízení nezahájil a o nichž tak dopravce (či odesílatel) nevěděl, že jsou mu vytýkány, nemohl by se včas účinně hájit, což by jistě poškodilo jeho práva. Rozhodování o jiných nebo více skutcích, než bylo řízení vedeno, je důvodem pro zrušení takového rozhodnutí v odvolacím řízení.

Tazatel ale má pravdu v tom, že leckdy může dojít k situaci, kdy správní orgán vede s účastníkem správní řízení, dosud nerozhodl a přitom obdržel od kontrolních orgánů sdělení (nebo zjistil vlastní kontroly), že došlo k dalšímu porušení zákona o silniční dopravě. V takovém případě by měl řízení spojit v jedno, aby tak mohl rozhodnout o více skutcích najednou. Tento způsob vedení řízení je pak pro účastníka řízení výhodou, neboť se ukládá společná sankce podle tzv. absorpční zásady, což znamená, že se nesčítají pokuty za jednotlivé skutky, ale určí se skutek nejpřísněji trestný a pak se za něj uloží pokuta, která může být zvýšena z důvodů stanovených v § 36 odst. 2 zákona o silniční dopravě, nikdy ale nemůže překročit hranici stanovenou v jednotlivých odstavcích § 35, tj. pro skutky uvedené v odstavci 1 nelze překročit 100 000, i kdyby těchto skutků bylo více, pro skutky uvedené v odstavci 2 nelze překročit hranici 500 000 Kč atd. Postup, který tazatel popisuje, není běžný, a pokud nejsou důvody pro projednání věcí rozdělených, měl by dopravní úřad řízení spojit. Spojovat se ale budou správní řízení vedená u jednoho správního orgánu s jedním dopravcem. Řízení vedená u více správních orgánů zároveň se nespojují (i proto, že je mohou vést např. správní orgány s různou věcnou působností).

Já sám nepodnikám, ale pracuji ve společnosti, jež má datovou schránku, přesto této společnosti dopravní úřad doručuje poštou, je takový postup správný? Jak je to s doručováním do vlastních rukou?

Zahájení řízení, další písemnosti a poté i rozhodnutí o pokutě se dopravci doručují, přičemž rozhodnutí se vždy doručuje do vlastních rukou. Doručování, přebírání, resp. nepřebírání písemností má zásadní důsledky. Nejvýznamnější jsou důsledky doručení rozhodnutí pro běh lhůty pro podání odvolání.

Je-li dopravci doručeno poštou bezprostředně, tj. bez uložení na poště, počítá se např. 15denní lhůta pro odvolání od prvního dne následujícího po dni, ve kterém bylo doručeno, a dopravce se může řádně odvolat tak, že nejpozději poslední den, tj. patnáctý den, podá své odvolání poštovní přepravě (přirozeně dříve je to možné také a osobní předání odvolání do podatelny úřadu je také vhodné – na tomto místě se nejedná o úplný výklad problematiky).

Důležité je uvědomit si dále při doručování pomocí pošty, že určitou formu doručení deklaruje i barva pruhu na doručence. Ten se používá v závislosti na obsahu aktuálních poštovních podmínek, neboť je zjevným výrazem toho, jakou službu pošta při doručování této zásilky poskytuje. V oblasti silniční dopravy by měly úřady používat obálky s doručenkou s modrým pruhem, která obsahuje okénko "nevracet – vhodit do schránky" (přičemž toto okénko je nutné zaškrtnout) obálka s červeným pruhem totiž vyloučí jeden ze způsobů doručování do vlastních rukou fyzické osoby, tj. neumožňuje doručit osobě, kterou adresát k převzetí písemností písemně zmocnil plnou mocí na poště.

Pokud má dopravce zřízenou datovou schránku, musí dopravní úřad v první řadě doručovat do této datové schránky. Pokud by takto nedoručoval a doručoval poštou a nepodařilo by se mu doručit přímo, a tudíž by se zásilka uložila na poště, nebude moci nastat výše uvedená fikce doručení, protože by se adresát úspěšně domáhal toho, že mu mělo být doručováno do datové schránky.

Fikce doručení

Pokud odesílatel použil obálku s modrým pruhem, zaškrtl okénko "nevracet – vhodit do schránky", zásilka se nejprve uloží na poště. Ve většině případů si ji adresát ve lhůtě deseti dnů vyzvedne. Pokud však je z nějakého důvodu zásilka uložena na poště a adresát si písemnost nevyzvedne ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, bude se rozhodnutí (či jiná písemnost) považovat za doručenou posledním dnem této lhůty, tj. desátým dnem je písemnost doručena (tzv. fikce doručení), pokud je zásilka po deseti dnech vhozena do schránky adresáta.

Na druhou stranu, pokud odesílatel (v našem případě dopravní úřad) na obálce s modrým pruhem nezaškrtne okénko "nevracet – vhodit do schránky", a zásilka tak do schránky není vhozena, dokonce se po stanovené lhůtě vrátí na dopravní úřad, nebude moci mít dopravní úřad zásilku za doručenou fikcí, neboť pro to, aby bylo možné použít domněnky doručení fikcí, musejí být splněny všechny podmínky stanovené pro tento způsob doručování správním řádem § 23, a pokud by nebyla splněna podmínka vhození nevyzvednuté písemnosti do schránky adresáta, nelze uplatit ustanovení správního řádu § 23 o fikci.

Pokud má dopravce datovou schránku, pak je tento desátý den po dodání písemnosti do datové schránky dnem doručení, i kdyby se oprávněná osoba do datové schránky nepřihlásila.

Jak je to s trestáním skutků spáchaných před účinností zákona č. 119/2012 Sb., jde mi zejména o chybné vedení záznamů z tachografu?

Zákon o silniční dopravě byl dnem 1. 6. 2012 novelizován, přičemž nové znění obsahuje sice jak povinnost dopravce zajistit, aby řidiči dodržovali doby řízení, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku, tak povinnost zajistit, aby řidiči vedli záznamy o dodržování takto stanovených režimů, avšak od 1. 6. 2012 je povinnost vedení záznamů obsažena namísto původního § 3 odst. 3 nyní nově v § 3 odst. 2 zákona o silniční dopravě. Co se týče ukládaných sankcí, pak porušení povinnosti zajistit dodržení režimu práce zůstalo pod stejným ustanovením (tj. § 35 odst. 2 písm. b), avšak porušení povinnosti řádného vedení záznamů o dodržování režimů řidičů se z původního § 35 odst. 1 písm. b)) po 1. 6. 2012 přesunula do § 35 odst. 2 písm. h), kde již zákonodárce stanovuje výrazně vyšší pokutu (z původních 100 000 Kč u odst. 1 na 500 000 Kč ukládaných za porušení odst. 2 § 35). Protože novela zákona o silniční dopravě pro oblast správního trestání nepřinesla žádná přechodná ustanovení, postupují správní orgány v souladu se zásadou vyslovenou v čl. 40 Listiny základních práv a svobod čl. 6, podle které se "trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější". Dopravní úřady a Ministerstvo dopravy ČR považují přesunutí skutkové podstaty pro nezajištění vedení záznamů o režimu práce řidičů z § 35 odst. 1 (umožňujícího ukládat pokutu do 100 000 Kč) do § 35 odst. 2 (umožňujícího ukládat pokutu do 500 000 Kč) za méně příznivou právní úpravu, a proto u těchto skutků pracuje se zněním zákona o silniční dopravě účinným do 31. 5. 2012. Skutek tak zůstává sankcionován, a to postaru.

Jak je to s trestáním skutků spáchaných před účinností zákona č. 119/2012 Sb., které už nový zákon nesankcionuje? Jde mi o pozdní STK.

Pokud některý skutek byl před 1. 6. 2012 sankcionovatelný, avšak v současné době jej sankcionovat nelze, záleží na tom, jak daleko takové správní řízení je. Pokud již rozhodnutí o pokutě nabylo právní moci, nedá se v této věci již nic dělat – vozidlo bylo správně kontrolováno, řízení správně zahájeno, vedeno a rozhodnuto o pokutě po právu. Pokud ale správní řízení o pokutě dosud není pravomocné, může se dopravce odvolat a v odvolacím řízení se bude rozhodovat podle právního předpisu účinného v době rozhodování, tj. v době, kdy je to pro dopravce výhodnější, což je doba po novele zákona o silniční dopravě, dle které pozdní STK není porušením zákona o silniční dopravě, a správní orgán takové řízení zastaví (z důvodů uvedených v předchozí odpovědi). Stejná je situace v oblasti měření emisí. Pozor, povinnosti mít včasnou STK a měření emisí jsou ale stanoveny i jinými předpisy, nejen zákonem o silniční dopravě, zde povinnost zůstala zachována. Naše odpověď se týká výhradně porušení zákona o silniční dopravě a pokuty uložené podle tohoto předpisu.

Který krajský úřad bude rozhodovat o pokutě po kontrole provedené v místě podnikání v Brně, pokud mám bydliště v Ostravě?

Pokud státní odborný dozor u dopravce zaměřený na dodržování zákona o silniční dopravě a předpisů souvisejících proběhl v Brně, jakožto v místě podnikání, bude vést řízení o pokutě Krajský úřad Jihomoravského kraje. Při řízení o jiném správním deliktu v nákladní dopravě není rozhodné, v jakém kraji dopravce bydlí, rozhodné je, v jakém správním obvodu byla provedena kontrola, na jejímž podkladě byl správní delikt zjištěn. Připomínáme, že státní odborný dozor u dopravce v provozovně mohou provádět jen orgány věcně a místně příslušné, tj. dopravní úřad, v jehož regionu má dopravce místo podnikání. Bydliště pro stanovení příslušnosti ke kontrole v provozovně nebo k vedení správního řízení o jiném správním deliktu nemá význam.

Který krajský úřad bude rozhodovat o pokutě, jestliže mám bydliště v Brně, ale kontrola provádění nákladní dopravy proběhla na silnici ve Zlíně?

Pokud silniční kontrola vozidla zaměřená na dodržování zákona o silniční dopravě a souvisejících předpisů proběhla ve Zlíně, bude vést řízení o pokutě Krajský úřad Zlínského kraje. Při řízení o jiném správním deliktu v nákladní dopravě není rozhodné, v jakém kraji dopravce bydlí nebo má místo podnikání, rozhodné je, v jakém správním obvodu byla provedena kontrola, na jejímž podkladě byl správní delikt zjištěna. Připomínáme, že dopravní úřady mohou ve svém regionu při silniční kontrole kontrolovat kterékoliv dopravce: jak ty, kteří zde mají místo podnikání, tak ty, kteří jejich regionem projíždějí – včetně zahraničních dopravců.

Existuje nějaký sazebník pokut za porušení zákona o silniční dopravě. Pokud ne, podle čeho správní orgány při stanovení výše pokuty postupují?

Při stanovení výše pokuty za porušení zákona o silniční dopravě vychází správní orgán z kritérií stanovených v zákoně o silniční dopravě § 36 odst. 2, jenž uvádí, že se přihlíží k závažnosti, významu a době trvání protiprávního jednání a ke vzniku škody. Při spáchání více skutků by měl správní orgán ukládat pokutu podle tzv. absorpční zásady, podle které se nejprve určí skutek nejpřísněji trestný a podle něj se stanoví pokuta – přitom se přihlédne k faktorům stanoveným v § 36 odst. 2 (četnost skutků například ovlivní závažnost jednání). Pokud tedy dopravce spáchá 3 skutky, z nichž jeden může být sankcionován podle § 35 odst. 1 až do 100 000 Kč, druhý může být sankcionován podle § 35 odst. 2 až do 500 000 Kč a třetí může být sankcionován podle § 35 odst. 4 až do 1000 000 Kč, bude možné uložit pokutu až do 1 000 000 Kč. Nikdy ale nelze pokuty za jednotlivé skutky sčítat a výslednou

Nahrávám...
Nahrávám...