9.2019.179
Výjimky udělované členskými státy podle nařízení o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě
Evropská komise, Generální ředitelství pro mobilitu a dopravu
Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě.
Nahoru1. Úvod
1.1. Souvislosti
Nařízení (EU) č. 181/2011 1 (dále jen "nařízení") stanoví soubor práv pro cestující, kteří v Evropské unii využívají služeb autobusové a autokarové dopravy. Je použitelné od 1. března 2013.
Komise předkládá tuto zprávu podle čl. 2 odst. 6 a čl. 18 odst. 2 uvedeného nařízení, které vyžadují, aby byla Evropskému parlamentu a Radě předložena zpráva o výjimkách udělených podle čl. 2 odst. 4, čl. 2 odst. 5 a čl. 18 odst. 1.
1.2 Oblast působnosti nařízení
Nařízení se obecně vztahuje na "linkovou dopravu" (dopravu v určených intervalech a na určených trasách, kdy cestující nastupují a vystupují na předem určených zastávkách) pro nespecifikované kategorie cestujících, pokud se jejich místo nástupu nebo místo výstupu nachází na území členského státu 2 .
1.3 Obsah nařízení
Cestující ve všech druzích linkové dopravy bez ohledu na přepravní vzdálenost podle jízdního řádu požívají těchto základních práv:
1) práva na nediskriminační podmínky dopravy (zejména na nediskriminační tarify);
2) práva na přístup k přepravě pro osoby se zdravotním postižením nebo se sníženou pohyblivostí bez jakýchkoli dodatečných nákladů (dopravce může odmítnout přepravu cestujících se zdravotním postižením jen tehdy, není-li jejich přeprava vzhledem ke konstrukci vozidla, autobusové zastávky nebo terminálové infrastruktury fyzicky možná, nebo pokud by jejich přepravou došlo k porušení požadavků na zdraví a bezpečnost);
3) práva na minimální pravidla, pokud jde o cestovní informace poskytované všem cestujícím před cestou a během ní, včetně informací o jejich právech;
4) práva na mechanismus vyřizování stížností, který musí dopravci zpřístupnit všem cestujícím, a
5) práva na nezávislé vnitrostátní subjekty v každém členském státě, které mají pravomoc nařízení prosazovat a případně ukládat sankce 3 .
Pokud přepravní vzdálenost podle jízdního řádu činí 250 km nebo více, mají cestující v linkové dopravě rovněž následující dodatečná práva:
6) právo na vydání (elektronického nebo tištěného) přepravního dokladu nebo jiného dokumentu opravňujícího k přepravě;
7) právo na odškodnění a pomoc v případě úmrtí či zranění cestujících nebo ztráty či poškození zavazadel v důsledku nehody;
8) právo na informace v případě zrušení spoje nebo zpoždění na odjezdu;
9) právo na náhradu plné ceny jízdného nebo přesměrování v případě zrušení spoje nebo velkého zpoždění při odjezdu;
10) právo na odpovídající pomoc v případě zrušení nebo velkého zpoždění spoje (pouze v případě cest s plánovanou dobou delší než tři hodiny);
11) právo na odškodnění až do výše 50 % ceny jízdného, jestliže dopravce v případě zrušení nebo velkého zpoždění spoje nenabídne cestujícímu možnost výběru mezi náhradou ceny jízdného a přesměrováním, a
12) právo na zvláštní pomoc v autobusových terminálech i ve vozidlech pro osoby se zdravotním postižením nebo se sníženou pohyblivostí bez jakýchkoli dodatečných nákladů.
Nahoru2. Výjimky z působnosti nařízení 4
2.1 Vynětí vnitrostátní linkové dopravy z oblasti působnosti nařízení v souladu s čl. 2 odst. 4 nařízení
Členské státy mohly do 28. února 2017 na transparentním a nediskriminačním základě vyjmout z uplatňování jiných než základních práv čistě vnitrostátní linkovou dopravu, jejíž přepravní vzdálenost podle jízdního řádu činila 250 km a více. Tuto výjimku lze jednou prodloužit až o čtyři roky (nejpozději do 28. února 2021).
V roce 2013, když nařízení vstoupilo v platnost, výjimky tohoto typu uplatnilo celkem 13 členských států (Česká republika 5 , Řecko, Estonsko, Francie, Chorvatsko, Lotyšsko, Maďarsko 6 , Nizozemsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko a Spojené království).
V roce 2017 se 8 členských států (Chorvatsko, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko a Spojené království) rozhodlo tuto výjimku prodloužit 7 .
2.2 Vynětí linkové dopravy, jejíž významná část (zahrnující alespoň jednu zastávku) je provozována mimo Unii v souladu s čl. 2 odst. 5 nařízení
V případě linkové dopravy mohou členské státy rovněž stanovit výjimky z uplatňování celého nařízení, pokud je významná část spoje (včetně alespoň jedné zastávky podle jízdního řádu) provozována mimo EU. Platnost těchto výjimek, které rovněž musely být uděleny na transparentním a nediskriminačním základě, skončila dne 28. února 2017, ale bylo možno ji jednou prodloužit o čtyři roky (nejdéle do 28. února 2021).
V roce 2013 výjimky tohoto typu udělilo celkem 14 členských států (Německo, Řecko, Estonsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Lotyšsko, Maďarsko, Nizozemsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Finsko a Spojené království).
V roce 2017 se celkem 9 členských států (Chorvatsko, Estonsko, Finsko, Maďarsko, Lotyšsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Spojené království) rozhodlo tuto výjimku prodloužit 8 .
2.3 Vynětí linkové dopravy z působnosti všech nebo některých ustanovení souvisejících s právy cestujících se zdravotním postižením nebo sníženou pohyblivostí v souladu s čl. 18 odst. 1 nařízení
Členské státy mohou…
