dnes je 28.3.2024

Input:

Povinnosti dopravce při převzetí zásilky k přepravě

18.8.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.4.3
Povinnosti dopravce při převzetí zásilky k přepravě

Mgr. Tomáš Roubal

Jednání dopravce, resp. jeho řidiče, při nakládce zásilky je z pohledu účinné prevence rizik vzniku poškození přepravované zásilky, resp. z hlediska možností dopravce zprostit se své odpovědnosti za případné poškození zásilky, mimořádně významné.

Je proto namístě připomenout klíčové zákonné povinnosti a možnosti dopravce, resp. jeho řidiče, spojené s nakládkou zásilky.

V úvodu do této problematiky je namístě předeslat přinejmenším tyto dvě významné a vzájemně se doplňující právní skutečnosti:

  1. Pokud dopravce na sebe smluvně (v přepravní smlouvě) výslovně nepřevzal odpovědnost za provedení či obstarání úkonu nakládky (vykládky), je odpovědnost za úkon nakládky (vykládky) na odesílateli (příjemci).
    Při sjednávání přeprav (přepravních smluv) je třeba si uvědomit a vycházet z toho, že dopravce, resp. jeho řidič, není obvykle zbožíznalec (např. už proto, že jednou veze např. banány, podruhé elektroniku, potřetí měď, počtvrté sofistikované mnohatunové technologické zařízení, popáté lahve s vínem, pošesté papír atd.). Není odborníkem ohledně vhodnosti přepravního balení jednotlivých druhů zásilek a ohledně způsobu jejich nakládky a řádného uložení na ložné ploše vozidla. Takovým odborníkem by však měl být odesílatel konkrétní zásilky, resp. osoby pověřené k provedení nakládky a uložení zásilky na ložnou plochu vozidla.
  2. Ať už dopravce provedení či obstarání úkonu nakládky na sebe smluvně převzal či nepřevzal, má při nakládce zásilky velmi důležité zákonné povinnosti, resp. možnosti. Ty jsou stanoveny především ustanoveními čl. 8 odst. 1 a 2 Úmluvy CMR, proto se jimi budeme podrobněji zabývat.

Je žádoucí mít rovněž na vědomí, že při přepravě jsou ve hře jak aspekty soukromého práva, tj. otázky odpovědnosti dopravce za škody na přepravované zásilce, resp. za dodržení podmínek objednávky přepravy (přepravní smlouvy) – tak aspekty práva veřejného, tj. zejména otázky spojené s požadavky bezpečnosti silničního provozu. Je zcela zřejmé, že dopravce a jeho řidič (a nikoliv odesílatel zásilky) jsou primárně odpovědnými za dodržování požadavků bezpečnosti silničního provozu. Jakkoli se posléze může ukázat oprávněnost regresu dopravce vůči odesílateli zásilky (např. tehdy, jestliže odesílatel nakládkou zásilky přetížil stanovenou nosnost vozidla a klamal dopravce tím, že v nákladním listě CMR uvedl nižší váhu zásilky), je evidentní, že řízení policie příp. dalších státních orgánů bude vždy primárně vedeno proti tomu, u něhož bylo porušení předpisů bezpečnosti silničního provozu orgány státu (policií, celní správou apod.) zjištěno – tj. proti dopravci a jeho řidiči.

Při svém jednání u nakládky by si proto měl být dopravce, resp. jeho řidič, obou zmíněných (pro dobrý výsledek přepravy velmi podstatných hledisek) – soukromoprávního i veřejnoprávního – dobře vědom.

Jestliže jsme výše konstatovali, že dopravce není zbožíznalcem, mělo by, na straně druhé, platit, že je znalcem dopravy a že tato jeho odbornost ho vede k tomu, aby se při své profesní komunikaci se svým příkazcem (odesílatelem, příp. zasílatelem, apod.) s potřebnou odbornou péčí zajímal a angažoval ve věci bezproblémové přepravy zásilky – jejímž důležitým předpokladem je právě kvalitní nakládka přepravovaného zboží.

Zákon také stanovuje, že všichni účastníci přepravního procesu – tj. pochopitelně také dopravce a jeho řidič – jsou povinni předcházet vzniku škod, příp. minimalizovat důsledky škod již vzniklých.

V zájmu podpory vědomí potřebnosti prevence na straně dopravce je namístě též poukázat na známý fakt, že v případech sporů mezi odesílatelem (či zasílatelem) a dopravcem o náhradu škody vzniklé poškozením či ztrátou zásilky mívají soudy leckdy tendenci zjednodušovat si svou práci (své rozhodování) právní úvahou typu: "Kdo prováděl přepravu? Dopravce. Tedy za škodu v plné míře odpovídá dopravce." – aniž by se snažily o důkladné přezkoumání míry odpovědnosti za vznik a výši škody u všech subjektů podílejících se na přepravě zásilky (tj. u odesílatele, příp. zasílatele, dopravce, příp. příjemce).

S vědomím naznačených základních skutečností by měl dopravce sledovat a zajišťovat – prostřednictvím školení apod. –, aby jeho řidiči při nakládce důsledně dbali povinností a využívali práv, která jim stanovují a dávají ustanovení čl. 8 odst. 1 a 2 Úmluvy CMR, jež znějí:

1. Při převzetí zásilky k přepravě dopravce přezkoumá:

a) správnost údajů v nákladním listě CMR o počtu kusů a o jejich značkách a číslech,

b) zjevný stav zásilky a jejího obalu.

2. Nemá-li dopravce vhodné prostředky, aby mohl přezkoumat správnost údajů uvedených v odst. 1 písm. a) tohoto článku, zapíše do nákladního listu CMR výhrady i s jejich odůvodněním. Rovněž musí odůvodnit všechny výhrady, které učinil k zjevnému stavu zásilky a jejího obalu. Tyto výhrady nezavazují odesílatele, ledaže je v nákladním listě CMR výslovně uznal.

K těmto významným ustanovením Úmluvy CMR je namístě předložit praktický výklad.

Především je třeba mít na vědomí:

a) že průkazným dokladem o převzetí a předání zásilky v mezinárodní silniční dopravě je nákladní list CMR.

Rozhodně nelze tedy souhlasit např. s tím, aby váš řidič akceptoval požadavek odesílatele na podepisování jiných průvodních dokladů – např. dodacích listů, balících listů apod. Nelze akceptovat zejména to, aby byl dopravce odesílatelem "tlačen" k tomu, aby písemně potvrzoval převzetí něčeho, co neviděl a nemohl fyzicky přezkoumat –, tj. aby potvrzoval stav zásilky a jejího obalu, který mu není zjevný.

Je kupříkladu absurdní, aby dopravce, resp. jeho řidič, podepsáním dodacího listu s řadou položek přepravovaného zboží (často vysoké hodnoty – např. elektronikou) stvrzoval převzetí zboží k přepravě, jestliže je toto zboží umístěno např. v uzavřených krabicích, navíc třeba ještě uložených na paletách tak, že ani všechny krabice (a tím méně zboží v nich) nemůže řidič fyzicky přezkoumat (či dokonce, je-li zboží uloženo v uzamčeném kontejneru atd.).

Je nutné mít na vědomí to, že takového nešťastného podpisu dopravce ( řidiče) se může váš příkazce (odesílatel zásilky apod.) dovolávat – využít ho a případně i zneužít ve váš neprospěch. Údaj o počtu kusů, který by měl být dopravcem (řidičem) v nákladním listě CMR potvrzován, je proto, vzhledem k uvedeným příkladům, např. údaj o počtu převzatých palet (např. "4 palety") či údaj o počtu převzatých kontejnerů (např. "1 kontejner") apod.

b) že – jestliže nakládku zásilky na ložnou plochu vozidla prováděl odesílatel zásilky či z jeho pověření jiné osoby, avšak nikoliv vaše firma (přepravu provádějící dopravce) – můžete se s využitím čl. 18 odst. 2 Úmluvy CMR účinně dovolávat čl. 17 odst. 4 písm. c) Úmluvy CMR.

To znamená: Máte-li zato, že k poškození zásilky nedošlo vadou vámi k přepravě použitého vozidla či zaviněním nebo nedopatřením vaší firmy, resp. vašeho řidiče, můžete se účinně dovolávat toho, že jako dopravce jste zproštěni odpovědnosti, vzniklo-li poškození zásilky ze zvláštního nebezpečí souvisejícího s tím, že manipulace, naložení, uložení (nebo vyložení) prováděl odesílatel (příjemce) nebo osoby jednající za odesílatele (příjemce).

Čl. 18

Nahrávám...
Nahrávám...