Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Poznatky a závěry Komise ze znovuzavedení pravidla dvanácti dnů"

20.1.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.2.3
Poznatky a závěry Komise ze znovuzavedení „pravidla dvanácti dnů”

Ing. Jiří Novotný

Nařízení (ES) č. 561/2006 ke dni 11. dubna 2007 zrušilo pravidlo dvanácti dnů, které umožňovalo řidiči mezinárodní příležitostné osobní dopravy odložit týdenní dobu odpočinku až o 12 po sobě jdoucích 24hodinových úsecích následujících po řádné týdenní době odpočinku. Důvodem byla obava z negativního dopadu na bezpečnost silničního provozu.

Evropský parlament a Evropská komise si nechaly vypracovat dvě samostatné studie. Studie rozdílně hodnotily dopad zrušení pravidla dvanácti dnů, co se týče negativních hospodářských dopadů a sociálních přínosů. Shodly se však na tom, že dopad na bezpečnost silničního provozu je poměrně malý, neboť jak uvedly, autokary jsou již relativně bezpečným druhem dopravy. Tuto skutečnost mimo jiné v případě ČR potvrzují přepravní výkony autobusové dopravy a výsledky z hlediska počtu zaviněných nehod řidiči autobusů. V roce 2010 přepravila autobusová doprava (bez MHD) celkem 372 548 cestujících a přepravní výkon představoval 10 336 osobokm. V tomtéž roce došlo celkem v ČR k 75 464 nehodám, při nichž bylo usmrceno celkem 753 osob a těžce zraněno 2 822 osob. Počet nehod, na kterých měl účast řidič autobusu, představoval 2 252 nehod a bylo při nich usmrceno 17 osob a těžce zraněno 90 osob. Pokud jde o přímé zavinění nehody řidičem autobusu, představuje podíl těchto nehod na celkovém počtu nehod cca 1,3 %. Jen pro srovnání v roce 2013 činilo toto procento 1,1. Tato čísla potvrzují tvrzení o relativní bezpečnosti tohoto druhu dopravy. Současně nebyla zaznamenána nehoda autobusu, za jejíž příčinu bylo označeno odložení týdenního odpočinku.

Výše uvedené skutečnosti vedly k tomu, že od 4. června 2010 začalo pravidlo dvanácti dnů znovu platit. Následně bylo od 1. ledna 2014 zpřísněno z hlediska požadavku na tachograf (požadavek vybavení autobusu digitálním tachografem) a zpřísnění požadavků na přestávku (zkrácení intervalu, po kterém musí následovat přestávka, na 3 hodiny v případě jednoho řidiče v noční době, nebo přítomnost dvou řidičů).

Z vlastní zprávy Komise, kterou předložila Evropskému parlamentu a Radě, vyplývá, že odpovědi jednotlivých států na otázky, jež obsahoval rozeslaný dotazník, neposkytly dostatek číselných údajů, takže nemohly být vypracovány kvantifikovatelné odpovědi. Přesto vyvodila Komise ze získaných informací následující závěry:

  • neexistují konkrétní náznaky skutečně negativního dopadu na bezpečnost silničního provozu;

  • převažuje pozitivní hledisko vlivu pravidla dvanácti dnů na cestovní ruch, nenarušenost hospodářské soutěže a dobré pracovní podmínky řidičů;

  • Komise nebude navrhovat změny příslušných právních předpisů.

Zpráva komise o uplatňování pravidla dvanácti dnů

Zdroj: Úřední věstník EU

Evropská Komise vydala zprávu Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování odchylky stanovené v čl. 8 odst. 6a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 (pravidlo dvanácti dnů).

Úvod

Evropská unie (EU) vytvořila rámec sociálních pravidel pro nákladní a osobní silniční dopravu, aby předcházela narušování hospodářské soutěže, zlepšila bezpečnost silničního provozu a zajistila přiměřenou ochranu zdraví a bezpečnosti mobilních pracovníků v silniční dopravě. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 („nařízení (ES) č. 561/2006”) stanoví společný soubor minimálních požadavků EU týkajících se mimo jiné dob řízení, přestávek v řízení a dob odpočinku. Tato pravidla se vztahují na všechny profesionální řidiče, zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné, kteří zajišťují přepravu cestujících nebo zboží, na niž se vztahují zvláštní výjimky a vnitrostátní odchylky.

Nařízení (ES) č. 561/2006 v článku 8 obecně stanoví, že řidič by měl začít týdenní dobu odpočinku nejpozději po uplynutí šesti 24hodinových časových úseků od skončení předchozí týdenní doby odpočinku. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy a o změně nařízení (ES) č. 561/2006 (přepracované znění) však od uvedeného ustanovení o týdenní době odpočinku zavedlo odchylku. Nový čl. 8 odst. 6a umožňuje řidičům vykonávajícím jednorázovou mezinárodní příležitostnou osobní přepravu odložit týdenní dobu odpočinku až o dvanáct po sobě jdoucích 24hodinových časových úseků (dále jen „pravidlo dvanácti dnů”) následujících po předchozí řádné týdenní době odpočinku za předpokladu, že jsou splněny určité podmínky.

S cílem odstranit jisté obavy v době, kdy se ustanovení čl. 8 odst. 6a nařízení (ES) č. 561/2006 přijímalo, tento článek stanoví, že Komise by měla bedlivě sledovat uplatňování této odchylky a vypracovat zprávu hodnotící důsledky této odchylky s ohledem na bezpečnost na silnicích, jakož i sociální aspekty a že by podle potřeby měla navrhnout odpovídající změny tohoto nařízení. Tato zpráva se tímto povinným sledováním zabývá a přehledným způsobem popisuje uplatňování odchylky od pravidla dvanácti dnů v členských státech a jeho pociťovaný dopad z hlediska hlavních cílů tohoto nařízení.

Souvislosti

Pravidlo dvanácti dnů bylo poprvé zavedeno nařízením Rady (EHS) č. 3820/85 o harmonizaci určitých sociálních právních předpisů v silniční dopravě. V čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení je stanoveno, že:

„(...)

Po nejvýše šesti denních dobách řízení musí mít řidič týdenní odpočinek, jak je stanoven v čl. 8 odst. 3.

Týdenní doba odpočinku smí být přesunuta na konec šestého dne, jestliže celková doba řízení po dobu šesti dnů nepřesahuje maximum odpovídající šesti denním dobám řízení.

V případě mezinárodní přepravy cestujících jinou než linkovou dopravou se slova „šesti” a „šestého” v druhém a třetím pododstavci nahrazují slovy „dvanácti” a „dvanáctého”.

Členské státy mohou rozšířit působnost předchozího pododstavce i na jinou než linkovou vnitrostátní přepravu cestujících na svém území.”

Toto nařízení bylo zrušeno nařízením (ES) č. 561/2006, do něhož toto ustanovení zahrnuto nebylo. Pravidlo dvanácti dnů tedy přestalo platit 11. dubna 2007, kdy nařízení (ES) č. 561/2006 vstoupilo v platnost. Tato změna odstartovala rozsáhlé diskuse mezi různými zúčastněnými stranami. Evropské odvětví autokarového cestovního ruchu ji vnímalo negativně a systematicky usilovalo o dohodu sociálních partnerů v tom smyslu, aby pravidlo dvanácti dnů bylo obnoveno. Hlavní výzvou bylo rozptýlit obavy tohoto odvětví ohledně účinné a nákladově efektivní organizace autokarových zájezdů a současně neohrozit bezpečnost silničního provozu a dobré pracovní podmínky řidičů.

Podrobná prezentace uvedeného problému a příslušné argumenty se objevily ve dvou studiích, které pocházejí z této doby. Ve studii „ The New Regulation on Driving and Rest Times: The Impact of the Abolition of the ”12 Days Exception“ for Buses ” („Nové nařízení o době jízdy a odpočinku: dopad zrušení výjimky z „pravidla dvanácti dnů” pro autobusy”), kterou nechal vypracovat Evropský parlament, byly posouzeny dopady zrušení pravidla dvanácti dnů v mezinárodní přepravě cestujících po silnici, zejména jeho hospodářské, sociální a bezpečnostní účinky. V krátkosti, ve studii se tvrdí, že zrušení pravidla dvanácti dnů by mělo velmi negativní hospodářské dopady bez výrazně pozitivního bezpečnostního nebo sociálního přínosu. Ze zkoumaných možností politiky bylo doporučeno znovuzavedení odchylky spolu s určitými doprovodnými opatřeními týkajícími se bezpečnosti zájezdů a pracovních podmínek řidičů. Navrhovaná doprovodná opatření zahrnovala mimo jiné účinné prosazování digitálních tachografů, prosazování rotace řidičů ve firmách provozujících mezinárodní zájezdy s cílem omezit nadměrnou pracovní zátěž, prosazování směrnice 2003/59/ES o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu a částečné znovuzavedení pravidla dvanácti dnů pro dopravní podniky, které splňují specifické kvalitativní parametry, avšak pouze u vozidel vybavených digitálním tachografem. V návaznosti na tuto studii Evropský parlament odhlasoval „zprávu z vlastního podnětu”, aby odchylku od pravidla dvanácti dnů obnovil.

Kritický přezkum výše uvedené studie byl proveden ve studii „ Study of passenger transport by coach ” („Studie o osobní dopravě autokarem”), již následně zadala Evropská komise. Z přezkumu vyplynulo, že původní studie Evropského parlamentu pravděpodobně výrazně přecenila hospodářský dopad zrušení pravidla dvanácti dnů a zřejmě rovněž podcenila dopad sociální. Přezkum dospěl k závěru, že sociální a environmentální dopady zrušení pravidla dvanácti dnů jsou malé, přičemž zároveň vyslovil určité pochybnosti, zda by čistý účinek těchto dopadů byl spíše pozitivní nebo negativní. Obě studie se shodly na tom, že ačkoli je obtížné kvantifikovat dopad na bezpečnost silničního provozu, je poměrně malý, neboť autokary jsou již relativně bezpečným druhem dopravy.

Výsledkem všech diskusí bylo znovuzavedení pravidla dvanácti dnů spolu s některými dalšími požadavky. Článek 29 nařízení (ES) č. 1073/2009 stanoví:

„V článku 8 nařízení (ES) č. 561/2006 se vkládá nový odstavec, který zní:

„6a. Odchylně od odstavce 6 může řidič vykonávající jednorázovou mezinárodní příležitostnou osobní přepravu definovanou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy odložit týdenní dobu odpočinku až o 12 po sobě jdoucích 24hodinových časových úseků následujících po předchozí řádné týdenní době odpočinku za předpokladu, že

a) doprava trvá nepřetržitě nejméně 24 hodin v členském státě nebo třetí zemi, na kterou se vztahuje toto nařízení a která není zemí, kde byla doprava zahájena;

b) po uplatnění odchylky řidič nastoupí na

i) buď dvě běžné týdenní doby odpočinku, nebo

ii) jednu běžnou týdenní dobu odpočinku a jednu zkrácenou týdenní dobu odpočinku v celkové délce 24 hodin. Zkrácení však musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou vcelku před koncem třetího týdne následujícího po ukončení doby, v níž je uplatňována odchylka;

c) vozidlo bude po 1. lednu 2014 vybaveno záznamovým zařízením splňujícím požadavky přílohy IB nařízení (EHS) č. 3821/85 a

d) v případě, že řízení probíhá mezi 22:00 a 6:00, musí s platností od 1. ledna 2014 být ve voze dva řidiči nebo je doba řízení uvedená v článku 7 zkrácena na tři hodiny.

Komise bedlivě sleduje uplatňování této odchylky s cílem zajistit, aby byla za velmi přísných podmínek zachována bezpečnost na silnicích, a to zejména prostřednictvím kontroly toho, zda celková kumulovaná doba řízení v průběhu časového úseku, na nějž se vztahuje tato odchylka, není nepřiměřená. Komise do 4. prosince 2012 vypracuje zprávu hodnotící důsledky této odchylky s ohledem na bezpečnost na silnicích, jakož i sociální aspekty. Komise podle potřeby navrhne odpovídající změny tohoto nařízení.”

Pravidlo dvanácti dnů začalo ve své stávající podobě platit 4. června 2010. Od té doby proběhlo několik diskusí o požadavcích nutných pro to, aby toto ustanovení bylo možné uplatňovat, zejména pak o požadavku, aby řidič vykonával mezinárodní dopravu. Během nedávné revize nařízení (EHS) č.  3821/85 (zrušení nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014). Evropský parlament navrhl, aby se pravidlo uplatňovalo i na zájezdy v rámci domácího cestovního ruchu, přičemž argumentoval tím, že dopad na bezpečnost silničního provozu nezávisí na tom, zda je provozována v mezinárodním měřítku. Během legislativního procesu členské státy nepovažovaly za vhodné tuto změnu zavést, takže ustanovení čl. 8 odst. 6a zůstalo beze změny.

V téže souvislosti Island během jednání o svém přistoupení požádal o odchylku od tohoto ustanovení, aby mohl pravidlo uplatňovat i na vnitrostátní dopravu. Mezi argumenty uváděnými na podporu této žádosti byla zeměpisná poloha země, nacházející se daleko od evropské pevniny, mimořádně řídké osídlení a význam cestovního ruchu pro islandské hospodářství. Komise během jednání tuto žádost zamítla s tím, že se uvedená odchylka nevztahuje na ostatní členské státy a že navzdory zeměpisným zvláštnostem lze vnitrostátní dopravu na Islandu organizovat tak, aby obecné ustanovení o přestávkách po šesti 24hodinových časových úsecích jízdy bylo dodrženo. Cestovní ruch na Islandu navíc není tímto ustanovením ovlivněn, protože je pouze okrajově vystaven mezinárodní hospodářské soutěži.

Sběr údajů

Aby Komise shromáždila informace nezbytné pro vypracování této zprávy, požádala v červenci 2012 členské státy o zodpovězení několika otázek. Stejný dotazník byl zaslán také sociálním partnerům EU v oblasti silniční dopravy, konkrétně Mezinárodní unii silniční dopravy (IRU), představující organizaci zaměstnavatelů, a Evropské federaci pracovníků v dopravě (ETF), zastupující zaměstnance v tomto odvětví.

Dotazník zahrnoval řadu témat, aby bylo možné posoudit možné dopady odchylky v oblastech uvedených v nařízení (ES) č. 561/2006. Každá otázka byla formulována tak, aby na ni bylo možné podat kvantifikovatelnou nebo popisnou odpověď, a členské státy a sociální partneři si způsob své odpovědi mohli vybrat.

První dvě otázky měly posoudit, zda členské státy sledují používání odchylky buď na základě statistických údajů, nebo pomocí jiných zdrojů. Třetí otázka byla věnována bezpečnosti silničního provozu a dopadům, které na ni odchylka má.