dnes je 7.10.2022

Input:

Povinnosti tuzemského dopravce, povinnosti podnikatele v silniční dopravě a zvláštní povinnosti podnikatele

17.6.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.2.3
Povinnosti tuzemského dopravce, povinnosti podnikatele v silniční dopravě a zvláštní povinnosti podnikatele

JUDr. Soňa Brettová

Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, rozlišuje dopravce od podnikatele v silniční dopravě. Dopravce je, jak je uvedeno výše, fyzická nebo právnická osoba provozující silniční dopravu; podnikatel v silniční dopravě je tuzemský dopravce provozující silniční dopravu pro cizí potřebu. Toto rozlišení zákon zavedl proto, aby podnikateli v silniční dopravě, který je profesionálem v oboru, stanovil jednak podmínky k přístupu k povolání, dále k trhu a aby mu stanovil, kromě povinností společných pro všechny dopravce, i další – širší povinnosti. Dopravci tak jsou povinni dodržovat povinnosti stanovené v zákoně o silniční dopravě v § 3, podnikatelé v silniční dopravě jsou povinni dodržovat jak povinnosti stanovené pro dopravce v § 3 (neboť každý podnikatel v silniční dopravě je zároveň dopravcem), tak i povinnosti stanovené mu navíc v § 9, jež ale běžní dopravci (kteří nemají koncesi k podnikání v silniční motorové dopravě) dodržovat nemusejí. Podnikatelé v silniční dopravě tak mají povinností více, což je přirozené, neboť se jedná o odborníky, kteří provádějí dopravu pro cizí potřeby. Podnikatel v silniční dopravě, jenž je zároveň řidičem, pak má stanoveny zvláštní povinnosti, a to v § 9b.

Povinnosti dopravce

1.  Státní poznávací značka

Tuzemský dopravce je povinen provozovat silniční dopravu vozidlem, kterému byla přidělena státní poznávací značka (dále jen "SPZ") České republiky, a jež je zapsáno v registru silničních vozidel podle zákona č. 56/2001 Sb. Ačkoliv zákon č. 111/1994 Sb. výslovně uvádí, že dopravce musí mít českou SPZ na vozidlech, rozumí se tím na "silničních motorových vozidlech", a to z důvodu použité zkratky pro toto sousloví v § 1 odst. 1 tohoto zákona. Návěsy a přívěsy proto nemusejí mít českou SPZ. Za porušení povinnosti provozovat dopravu vozidly s českými SPZ lze v současné době udělit pokutu podle § 35 odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě, a to až do výše 100 000 Kč.

Dodržování této povinnosti nebývá sice často předmětem kontroly, avšak tato praxe se v budoucnosti může velmi rychle změnit. Doporučujeme proto věnovat zvýšenou pozornost této povinnosti, neboť kontrola i vedení správního řízení o pokutě pro porušení této povinnosti jsou totiž poměrně snadné. Jako důkazní materiál k určení toho, jakou SPZ v okamžiku kontroly tažné vozidlo mělo, poslouží fotografie nebo kopie dokladů k vozidlu.

2.  Zajištění dodržení stanovených dob řízení, bezpečnostních přestávek a dob odpočinku

Zákon o silniční dopravě stanoví dopravci povinnost zajistit, aby řidiči (rozumí se řidiči, kterými disponuje) dodržovali stanovené doby řízení, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku tak, jak stanoví předpisy Evropské unie, pokud mezinárodní dohoda nebo prováděcí předpis nestanoví pro určité kategorie vozidel doby řízení, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku jinak. Takto uvedenou mezinárodní smlouvou je Evropská dohoda o práci osádek v mezinárodní silniční dopravě (dále jen "AETR"), prováděcím předpisem pak je vyhláška č. 478/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška č. 478/2000 Sb."). Předpisem Evropské unie je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.  561/2006 z 15. 3. 2006 (dále jen "nařízení (ES) č. 561/2006"), které se využívá pro jízdy uvnitř Společenství a mezi Společenstvím a Švýcarskem, Norskem, Islandem a Lichtenštejnskem. Mimo tato území se využívá dohoda AETR. V případě přeprav stanovených v čl. 13 nařízení (ES) č. 561/2006, tj. tzv. "výjimkových přeprav", se pak využívá vyhláška č. 478/2000 Sb.

Zajištění dodržení stanovených dob řízení je tím významnější, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.  1071/2009 z 21. 10. 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a ruší směrnice Rady 96/26/ES (dále jen "nařízení č. 1071/2009"), v čl. 6 odst. 2 uvádí, že byla-li odpovědnému zástupci nebo dopravci uložena sankce za porušení pravidel Společenství uvedených v příloze IV tohoto nařízení, může po nabytí právní moci rozhodnutí následovat kontrola v podniku dopravce a správní orgán povede (pro nás) nový druh správního řízení, v němž bude určovat, zda dopravce v důsledku takového porušení předpisů ztrácí dobrou pověst, či zda by ztráta dobré pověsti byla nepřiměřeným následkem. Přitom v příloze IV nařízení č. 1071/2009 je pak, mezi jinými skutky, uvedeno i překročení šestidenního nebo dvoutýdenního omezení maximální doby řízení o 25 % nebo více a též překročení maximální denní doby řízení během denní pracovní doby o 50 % nebo více, aniž by byly čerpány bezpečnostní přestávky nebo nepřerušený odpočinek v délce alespoň 4,5 hodiny.

Překročení týdenního omezení maximální doby řízení o 25 % pak při maximálně 56 hodinách povolené doby řízení činí 70 hodin a více. Překročením dvoutýdenního omezení maximální doby řízení o 25 % nebo více je při maximálně 90 povolených hodinách doba 112,5 hodiny a více. Překročení maximální denní doby řízení během denní pracovní doby o 50 % a více při maximální povolené denní době řízení 9 hodin činí 13,5 hodiny a více, v případě dvakrát za týden prodloužené denní doby řízení na 10 hodin půjde o 15 hodin a více.

Při porušení povinnosti v oblasti dob řízení hrozí dopravci tedy nejen pokuta do výše 500 000 Kč, ale v některých (závažnějších) případech i ztráta dobré pověsti jako základního předpokladu pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě (viz podnikání v silniční dopravě).

3.  Podmínky použití najatého vozidla v mezinárodní dopravě

Další povinnost dopravce se týká pouze mezinárodní dopravy, kdy se dopravci stanoví povinnost zajistit, aby používal najaté vozidlo pouze za předpokladu, že je najato bez řidiče, vozidlo řídí dopravce sám nebo jeho zaměstnanec, a dále, aby ve vozidle byla při jeho provozu smlouva o nájmu s uvedením registrační značky najatého vozidla a pracovní smlouva řidiče, pokud není řidič zároveň dopravcem (zde má zákonodárce na mysli případy leasingových smluv). Za porušení této povinnosti je stanovena ustanovením § 35 odst. 1 písm. j) zákona č. 111/1994 Sb. sankce až do výše 100 000 Kč.

4.  Vedení záznamů o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku

Kromě povinnosti zajistit dodržení stanovených dob řízení, bezpečnostních přestávek a dob odpočinku je tuzemský dopravce v nákladní dopravě, jenž provozuje silniční dopravu vozidlem nebo jízdní soupravou o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny určenými k přepravě zvířat nebo věcí, povinen zajistit, aby řidič řádně vedl záznam o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, a to podle zákona o silniční dopravě, přímo použitelného předpisu Evropské unie, nebo mezinárodní smlouvy (tj. dohody AETR), a tento záznam uchovával po dobu 1 roku od ukončení přepravy. Stejně tak je povinen uchovávat doklad o nákladu, tj. po dobu 1 roku od ukončení přepravy.

Způsob, jak požadovaný záznam vést, je pro přepravy, na které se vztahuje nařízení (ES) č.  561/2006 , dán nařízením (EHS) č.  3821/85 . Pro přepravy prováděné podle dohody AETR je způsob vedení těchto záznamů stanoven v této dohodě. Podrobnosti pro všechny tři způsoby vedení záznamů o dodržování dob řízení, bezpečnostních přestávek a dob odpočinku (tj. podle nařízení (ES) č. 561/2006, dohody AETR nebo vyhlášky č. 478/2000 Sb.) jsou stanoveny ve vyhlášce č. 478/2000 Sb.

Z důvodu různých možností dodržování dob řízení, bezpečnostních přestávek a dob odpočinku (ve státech EU, ve státech dohody AETR nebo v případě výjimek z těchto předpisů) vyhláška č. 478/2000 Sb. rozčleňuje způsob vedení záznamu o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku na tři ustanovení následujícím způsobem:

A) § 1 upravující způsob vedení záznamu o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku u přeprav, na něž se vztahuje dohoda AETR;

B) § 1a upravující způsob vedení záznamu o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku u vozidel, na které se nevztahuje nařízení (ES) č. 561/2006 ani dohoda AETR;

C) § 1b upravující (resp. doplňující) způsob vedení záznamů o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku pro všechny druhy přeprav a vozidel (tj. jak podle nařízení (ES) č. 561/2006, tak podle dohody AETR, tak přepravy spadající do výjimek podle čl. 13 nařízení (ES) č. 561/2006).

Ad A)

U přeprav, které se podřazují pod dohodu AETR, dopravce zajistí, aby byl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku pořízen u vozidel vybavených záznamovým zařízením podle nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 jako výstup z tohoto zařízení. Řidič vozidla s sebou musí mít ve vozidle záznamové listy z období stanoveného v dohodě AETR (ta to stanoví shodně jako nařízení (ES) č. 561/2006) a paměťovou kartu řidiče, pokud mu byla vydána. Dopravce zajistí, aby řidič jím provozovaného vozidla v záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku uváděl konkrétně stanovené údaje, jež se částečně liší podle toho, zda jde o analogový či digitální tachograf, přičemž zároveň stanoví, které z požadovaných údajů musejí být vyplněny před zahájením jízdy a které neodkladně po ukončení jízdy.

Ad B)

U přeprav, na něž se nevztahuje nařízení (ES) č. 561/2006 ani dohoda AETR, dopravce zajistí, aby byl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku pořízen jako výstup z analogového nebo digitálního tachografu, nebo zajistí, aby jej řidič vedl ručně nebo formou výstupu ze záznamového zařízení (samozřejmě jiného, než jsou digitální či analogový tachograf – půjde o různé elektronické knihy jízd, které umožní vést potřebné údaje). Řidič vozidla s sebou musí mít ve vozidle záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku z právě probíhajícího a z předchozího dne, pokud řídil, a paměťovou kartu řidiče, pokud mu byla vydána. Dopravce zajistí, aby řidič jím provozovaného vozidla v záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku uváděl konkrétně stanovené údaje (ty se liší pro případy analogového digitálního tachografu, nebo ručně či jiným záznamovým zařízením vedeného záznamu). U těchto přeprav je zřejmý úmysl výrazně zjednodušit způsob vedení, což je vyjádřeno možností vést záznam i ručně a tím, že se uchovává toliko záznam aktuální a z jediného předchozího dne, kdy řidič řídil. Pro tyto druhy přeprav pak není stanovena povinnost mít ve vozidle potvrzení vystavené dopravcem o tom, kdy řidič v kontrolovaném období neřídil vozidlo, a uvedení důvodu proč tomu tak bylo, tedy ani pro den předcházející kontrole (v souladu s ustanovením § 1b odst. 2 vyhlášky č. 478/2000 Sb.).

Ad C)

Pro přepravy prováděné podle nařízení (ES) č. 561/2006 a podle dohody AETR je pak nutné, aby dopravce zajistil, aby s sebou měl řidič kromě záznamů o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku a paměťové karty řidiče, pokud mu byla vydána, též potvrzení o tom, že neřídil, včetně uvedení důvodu, proč řidič neřídil vozidlo. Nejvhodnější forma tohoto potvrzení je uvedena v rozhodnutí Komise č.  2009/959/ES , kterým se mění rozhodnutí Komise č.  2007/230/ES , o formuláři o předpisech v sociální oblasti týkajících se činností v silniční dopravě. Potvrzení je řidiči vystaveno dopravcem. Není však jedinou možností, jak prokázat, že řidič vozidlo neřídil, kontrolní orgány by měly uznávat i jiné doklady prokazující, že vozidlo řidič v určitém období neřídil. Pokud však řidič užije předmětný formulář, měl by být podle rozhodnutí č. 2009/959/ES uznáván všemi tuzemskými i zahraničními kontrolními orgány. Důvodem, proč vůbec mají řidiči prokazovat, že v určitém období neřídili, je skutečnost, že pokud by řidič takový doklad neměl, nebylo by možné u řidiče v průběhu jízdy, tj. při silniční kontrole, doby režimu práce řádně spočítat a zkontrolovat. K zjednodušení prokazování, že řidič neřídil, stanovila Komise (ES) jednotný vzor formuláře, který lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva dopravy ČR ( http://www.mdcr.cz ) pod heslem silniční doprava, SOD – státní odborný dozor, potvrzení pro řidiče. Jak je uvedeno výše, povinnost mít tento doklad není stanovena pro přepravy uvedené v čl. 13 odst. 1 a čl. 14 nařízení (ES) č. 561/2006.

5.  Doklad o nákladu

Poslední povinností dopravce je podle § 3 odst. 3 písm. b) zákona č. 111/1994 Sb. zajistit, aby ve vozidle při jeho provozu byl (kromě výše uvedených dokladů o době řízení a bezpečnostních přestávkách či době odpočinku) doklad o nákladu a vztahu dopravce k tomuto nákladu. Za absenci dokladu o nákladu ve vozidle při jeho provozu stanoví zákon o silniční dopravě pokutu podle § 35 odst. 1 písm. c) sankci až do výše 100 000 Kč.

Nařízení (EHS) č. 11/60

Také pro tuto oblast je nutné uplatnit předpis EU. Je jím nařízení (EHS) č.  11/60 , o odstranění diskriminace v oblasti přepravních sazeb a podmínek, kterým se provádí čl. 79 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství, a který upravuje existenci, náležitost a používání přepravního dokladu. Toto nařízení se vztahuje na přepravu zboží z míst nebo do míst na území členského státu nebo mezi členskými státy a třetími nebo přidruženými státy, a to pouze na úseky tras uvnitř Společenství. Podle tohoto nařízení musí přepravní doklad obsahovat: jméno a adresu odesílatele, druh a hmotnost zboží, místo a datum přijetí zboží k přepravě, místo určení zboží (od července 2008 již přepravní doklad nemusí obsahovat údaj o trase, přepravní vzdálenost, a to ani tehdy, pokud tyto faktory odůvodňují sazby lišící se od běžně používaných sazeb, nemusí obsahovat ani údaj o

Nahrávám...
Nahrávám...