dnes je 7.10.2022

Input:

Plánování zadávané výroby

27.9.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.7.2 Plánování zadávané výroby

Ing. Leo Tvrdoň, Ph.D., ALog., Ing. Jaroslav Bazala, Ph.D., ALog. a kolektiv autorů

Plán zadávané výroby se vytvoří transformací plánu odváděné výroby. Upřesňuje:

• věcnou náplň zadávané výroby (určuje objem výroby jednotlivých částí výrobků),

• termíny zadávání úkolů a časový průběh plnění,

• zodpovědnost za provádění úkolů (specifikuje útvary a pracoviště). Plánování zadávané výroby probíhá v těchto krocích:

  1. propočet objemů jednotlivých položek (na základě rozpadu kusovníků),
  2. určení velikosti dávek,
  3. určení ideálních termínů zadávání,
  4. zjištění kapacitních střetů (kapacitní bilancování),
  5. výrobní rozvrhování a úprava termínového plánu.
  6. Některé činnosti v uvedeném postupu probíhají z části souběžně a vyskytují se zde i zpětné vazby.

Rozpad kusovníků

Prvním krokem tvorby plánu zadávané výroby je tzv. rozpad kusovníku (nebo také "rozpouštění" výrobků podle kusovníku do částí). Jde o propočet množství jednotlivých částí výrobků (v montované výrobě jde o počet sestav, podsestav, součástí), které jsou potřebné pro zajištění plánovaného odvádění. K takto vypočtenému množství ještě přičítáme požadavky na dodání částí či sestav formou náhradních dílů.

Příklad tzv. rozpadu kusovníku

Vyrábíme dva finální výrobky A a S. Kromě nich dodáváme také součást B jako náhradní díl. Kusovníky finálních výrobků jsou uvedeny na obrázku:

Průběžná doba montáže je u výrobku A 4 týdny, u výrobku S 6 týdnů.

Plán odváděné výroby je pro jednotlivé týdny plánovaného období uveden v prvé tabulce následujícího schématu. Máme stanovit hrubou potřebu součástí B podle jednotlivých období.

Odvození hrubé potřeby součásti B od plánu odvádění a rozpadu kusovníku je zřejmé ze schématu.

Výpočet hrubé potřeby

Určení velikosti dávek

Pokud se nejedná výhradně o kusovou výrobu, která je individualizována podle zákaznických objednávek, pak dochází k seskupení podobných úkolů do ekonomicky výhodných výrobních dávek. Tím se vytvoří základ pro tvorbu takzvaných výrobních zakázek, které jsou základní evidenční jednotkou pro plánování a řízení výrobního procesu.

Dále následuje korekce vypočteného množství o další faktory. Přihlíží se zejména:

• k potřebám dohotovujících fází (v případě skluzů při plnění plánů předchozího období),

• ke stavu zásob nedokončené a hotové výroby příslušných položek,

• k požadované výši pojistných zásob jednotlivých položek.

Určení ideálních termínů zadávání

Poté lze přistoupit k termínovému plánování (nazývá se též lhůtovým plánováním). Od termínů odvádění se pomocí propočtu průběžné doby výroby odvozují termíny zadání dávek jednotlivých položek. Jsou to předstihy, s nimiž musí být výroba zahájena, aby byl splněn plán odváděné výroby.

Příklad

Na obrázku je uvedena ukázka ideálního termínového plánu pro zakázkovou výrobu. Pomocí grafické techniky tzv. stromečkového diagramu jsou rozplánovány dvě odlišné zakázky A a B zpětně od požadovaného termínu odvádění tak, aby byly dodrženy technologické návaznosti a práce na žádné zakázce nebyla přerušována. Z obrázku je patrný druh jednotlivých operací a termíny zahájení a ukončení operací. Jsou zde evidentní kapacitní střety, které budou řešeny v dalších plánovacích krocích.

Ideální termínový plán

Legenda k obrázku:

D: dělení a úprava výchozího materiálu

L: lisování

B: broušení

H: hrubování

S: soustružení

M: montáž

A1, A2: dílce pro zakázku A

B1, B2: dílce pro zakázku B

Kapacitní bilancování

Nezbytnou součástí tvorby plánů odváděné výroby musí být kapacitní propočet, tzv. kapacitní bilance. Kapacitní bilance porovnává zatížení jednotlivých pracovišť (či jejich skupin) úkoly vyplývajícími z

Nahrávám...
Nahrávám...