dnes je 20.5.2022

Input:

Návrh novely zákona o pozemních komunikacích

12.4.2022, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.5
Návrh novely zákona o pozemních komunikacích

Ministerstvo dopravy

Cílem předkládaného návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, (dále také "návrh zákona"), je provedení změny právní formy a názvu státní příspěvkové organizace Ředitelství silnic a dálnic ČR (dále jen "ŘSD") na státní podnik, jenž bude označen jako "Ředitelství silnic a dálnic s.p.".

Předkládaný materiál navazuje na věcný záměr zákona o státní organizaci Správa dálnic a silnic (dále jen "věcný záměr zákona"), jenž byl schválen usnesením vlády č. 716 ze dne 23. srpna 2021, a zohledňuje připomínky obsažené ve stanovisku Legislativní rady vlády k věcnému záměru zákona.

ŘSD vykonává strategické činnosti v oblasti dopravní infrastruktury, jejíž stav lze řadit k důležitým faktorům pro zajištění hospodářského růstu v České republice. V souladu s programovým prohlášením vlády a v návaznosti na schválenou Inovační strategii České republiky pro období 2019-2030 a Dopravní politiku České republiky pro období 2014-2020 s výhledem do roku 2050 je prioritou Ministerstva dopravy jednak zrychlení přípravy a výstavby dopravní infrastruktury v České republice, jednak i vyšší efektivita její správy, včetně údržby a oprav. Tuto prioritu může Ministerstvo dopravy realizovat na úseku dálnic a silnic, zejména ve vztahu k páteřní dopravní síti České republiky, především prostřednictvím ŘSD, jemuž svěřilo výkon výše popsaných činností. Přestože změny právní úpravy, které byly v posledních letech prosazeny, zejména prostřednictvím několika novel zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), významně přispívají k dosažení výše uvedené priority, ukazuje se, že současná právní forma ŘSD je při narůstajících investicích státu do dopravní infrastruktury skutečně limitujícím faktorem. Potřeba transformace ŘSD byla identifikována již v roce 2010, přičemž lze konstatovat, že od této doby se vybrané problémy nepodařilo uspokojivě vyřešit a dochází k jejich dalšímu prohlubování.

Za nedostatek stávajícího stavu lze v první řadě považovat nejednotnost v řízení investorských organizací v oblasti dopravní infrastruktury, kdy právní formou ŘSD je státní příspěvková organizace, Správy železnic státní organizace a Ředitelství vodních cest organizační složka státu. Tyto rozdílné právní formy komplikují jednotný přístup k řízení dotčených subjektů ze strany Ministerstva dopravy. Bylo by tak účelné, pokud by alespoň ŘSD a Správa železnic fungovaly na stejných principech, kdy na tyto subjekty bude primárně dopadat zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o státním podniku") s dílčími odchylkami, jež stanoví zvláštní právní předpis.

Dále je třeba uvést, že v současnosti je financování ŘSD takřka výhradně závislé na finančních prostředcích poskytovaných z rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury. Tuto skutečnost předkladatel návrhu zákona neshledává jako problematickou. Je však nutno uvést, že stávající způsob financování ŘSD není zcela optimální, jelikož znemožňuje dlouhodobé plánování správy dálnic a silnic I. třídy s ohledem na skutečnost, že příjmy této státní příspěvkové organizace nejsou stálé a předvídatelné. Stejně tak by měla být prosazena změna financování ŘSD, která by vedla ke zvýšení motivace k efektivnímu nakládání s finančními prostředky státu. Záměrem Ministerstva dopravy je, aby subjekt odpovědný za výstavbu a správu dálnic a silnic I. třídy byl ve větší míře odpovědný za efektivní plánování svých činností a hospodárné, účelné a efektivní využití finančních prostředků, jež mu budou přiděleny dle předem a transparentně vymezených pravidel. Změna přístupu k financování dotčeného subjektu by přitom měla rovněž přispět (na smluvní bázi) k zvýšení standardu péče o svěřené pozemní komunikace ze strany státu.

Dalším významným nedostatkem dnešního fungování ŘSD, resp. řízení a provádění jeho kontroly ze strany Ministerstva dopravy, je - zjednodušeně řečeno - zaměření na dílčí procesy, nikoli na celkové výsledky. Kontrola fungování ŘSD je v současné době především zaměřena spíše na formální správnost vykonávání jednotlivých činností bez ohledu na celkovou efektivnost celého procesu z věcného hlediska. ŘSD a její vedoucí pracovníci tedy nejsou v oblasti správy pozemních komunikací (zahrnující zejména provádění jejich prohlídek, oprav a údržby) hodnoceni podle kvality a efektivnosti udržovaní sítě pozemních komunikací v požadovaném stavu, nýbrž podle množství a způsobu realizace jednotlivých akcí. Kontrola je zaměřena primárně na plnění zákonných či technických požadavků v rámci jednotlivých zakázek, nikoli na celkovou hospodárnost, účelnost a efektivnost vynaložení finančních prostředků, při zohlednění skutečného stavu celé spravované sítě.

Nelze dále opomenout, že stávající personální situace je v ŘSD neuspokojivá. ŘSD se potýká s omezenou vysoce odbornou personální kapacitou, již se dlouhodobě nedaří navýšit. Jde přitom zejména o oblast telematiky, odborného technického dozoru staveb, projektování staveb, právních služeb a služeb informačních a komunikačních technologií. Tato skutečnost do budoucna brání nadále akcelerovat práce na výstavbě pozemních komunikací, a následně i na zefektivnění jejich správy. Vlastní odborné pracovní síly, kterými ŘSD v současné době disponuje, jsou dlouhodobě přetížené a pro další navyšování objemu činností zcela nedostatečné, neboť je podstatná část těchto činností ve značném rozsahu zajišťována prostřednictvím externích dodavatelů (tj. outsourcována).

Jak bylo výše detailněji popsáno, ŘSD jakožto státní příspěvková organizace poskytuje zaměstnancům za práci plat podle ustanovení zákoníku práce a prováděcí právní úpravy k němu. Limity z toho vyplývající, včetně nízkého základu finančního ohodnocení zaměstnanců ŘSD ve srovnání s nabízeným finančním ohodnocením na trhu práce, vedou k upřednostnění zaměstnavatelů, kteří poskytují lepší ohodnocení na úkor ŘSD. I při zohlednění nenárokových složek odměny se nabízené finanční ohodnocení na trhu práce, zejména u vysoce odborných pracovních pozicí, diametrálně rozchází s tím, jaké finanční ohodnocení může svým zaměstnancům nabízet a poskytovat ŘSD. Zároveň principy vymezení platů dle ustanovení zákoníku práce a prováděcí právní úpravy nezohledňují v dostatečné míře výkonnost jednotlivých zaměstnanců. Limitovaná konkurenceschopnost na trhu práce zejména ve vztahu k vysoce kvalifikovaným pracovním pozicím zapříčiňuje omezenou možnost zajištění odborné personální kapacity potřebné zejména pro plánování výstavby a výkon dohledu nad výstavbou dopravní infrastruktury. Značná fluktuace odborných, zejména technicky zaměřených, zaměstnanců přitom dále komplikuje výkon těchto činností. Za současného stavu jsou tak některé vysoce odborné pracovní pozice obsazené zcela nedostatečně a jiné pak nejsou dlouhodobě obsazené vůbec.

Nedostatek vysoce odborných zaměstnanců je primární příčinou potřeby extenzivního využívání služeb poskytovaných externími dodavateli. Zajištění svěřených úkolů využitím externích dodavatelů je přitom výrazně méně výhodné než jejich zajištění vlastními odbornými kapacitami. Tento přístup prodražuje a zpomaluje činnost ŘSD, kdy je nutno externí dodavatele vybírat na základě zadávacích řízení podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Využívání služeb ze strany externích dodavatelů klade i zvýšené požadavky na kontrolu kvality poskytovaného plnění, a to ve srovnání se zajištěním výkonu svěřených činností vlastními personálními kapacitami ŘSD. V dodavatelských vztazích ŘSD se přitom ukazuje, že dodavatelé v odbornosti mnohdy podstatně převyšují zaměstnance ŘSD, což z hlediska potřeby řádné kontroly dodávaného plnění není nikterak optimální, a dokonce vede opět k delegaci kontroly tohoto plnění na externí subjekty.

V rezortu dopravy se přitom s výše popsanou situací lépe vypořádává státní organizace Správa železnic, jejíž organizační, procesní i personální nastavení v kombinaci s možnostmi vyplývajícími z její právní formy, pomohlo v uplynulých letech zajistit klíčové odborníky do řad svých zaměstnanců, jakými jsou například osoby provádějící technické dozory staveb, mostaři či projektanti, čímž tedy Správa železnic snižuje potřebu využívání služeb ze strany externích dodavatelů, jichž využívá zejména pro dodávky stavebních prací.

Podrobný popis existující situace v kontextu stávající právní formy ŘSD, včetně celé řady dat, bližších vysvětlení a relevantních srovnání, je obsažen ve věcném záměru zákona i v hodnocení dopadů regulace zpracovaném k předkládanému návrhu zákona, na něž Ministerstvo dopravy odkazuje.

Zvažované alternativy transformace ŘSD

V průběhu uplynulých let bylo zvažováno několik alternativ transformace ŘSD. Posuzována byla změna státní příspěvkové organizace na akciovou společnost, státní organizaci a státní podnik.

Ministerstvo dopravy dospělo k závěru, že transformace ŘSD na akciovou společnost nepředstavuje v České republice dostatečně prověřenou právní formu pro zabezpečování strategických potřeb státu. Největším negativem, které vyšlo u této varianty transformace najevo, je přechod vlastnického práva k významnému strategickému infrastrukturnímu majetku mimo stát a s tím související potřeba jeho zvýšené ochrany před insolvencí a exekucí. Nutným se ukázalo též časově i finančně náročné zpracování znaleckého ocenění strategického infrastrukturního majetku. Přistoupit by bylo třeba k složitějším legislativním změnám, jejichž rozsah by byl značný. Platí též, že akciová společnost by se měla primárně věnovat podnikatelským činnostem, které jsou pro ni ziskové, zatímco subjekt odpovědný za výstavbu a správu dálnic a silnic I. třídy by měl plnit i řadu strategických, hospodářských a jiných zájmů státu. V neposlední řadě by v případě akciové společnosti neměly být výrazně potlačovány standardní principy dle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů, přičemž některé z nich by negativně dopadaly na možnosti státu, resp. Ministerstva dopravy, zasahovat do fungování této společnosti za účelem plnění výše uvedených zájmů státu (zmínit lze například zákaz udělování pokynů představenstvu k obchodnímu vedení).

Za dostatečně prověřenou lze považovat právní formu státního podniku, jelikož v České republice působí desítky státních podniků, k nimž funkci zakladatele vykonávají různá ministerstva. Právní forma státní organizace je prověřena specificky v rezortu dopravy, a to s ohledem na zajištění výstavby, modernizace, provozování a provozuschopnosti celostátní dráhy a drah regionálních ve vlastnictví státu státní organizací Správa železnic. Tuto právní formu přiznal Správě železnic (původně Správě železniční dopravní cesty) zákon č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železnic a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Správě železnic"), na jehož základě se právními nástupci bývalé státní organizace České dráhy staly společnost České dráhy a státní organizace Správa železnic. Ve věcném záměru zákona, na nějž Ministerstvo dopravy odkazuje, byly hodnoceny zvažované alternativy transformace (včetně varianty nulové) z 5 hledisek. Lze konstatovat, že u 4 z těchto kritérií je pojednání o výhodách a nevýhodách jednotlivých právních forem stejné či obdobné. Z hlediska konkurenceschopnosti, rizika veřejné podpory, zadávání veřejných zakázek a hospodaření se strategickým infrastrukturním majetkem tak není rozdílu mezi státním podnikem a státní organizací. Rozdílný popis byl uveden toliko u kritéria založení a řízení státního podniku a státní organizace, přičemž proces založení byl plánován v obou případech totožně.

Za výhodu transformace ŘSD na státní organizaci byla v obecné rovině považována volba stejné právní formy, jaká byla zákonem z roku 2002 přiznána Správě železniční dopravní cesty, a možnost jednotného přístupu k řízení obou klíčových subjektů odpovědných za výstavbu a správu dopravní infrastruktury České republiky. Zatímco návrh věcného záměru zákona zaslaný do mezirezortního připomínkového řízení dne 2. listopadu 2020 počítal s transformací ŘSD na státní podnik, návrh věcného záměru zákona zaslaný vládě k projednání počítal s transformací ŘSD na státní organizaci. Ve skutečnosti však mezi těmito variantami řešení není z hlediska organizačního, finančního, personálního či administrativního zásadního rozdílu, jelikož i v případě státní organizace Správa železnic platí dle zákona o Správě železnic, že postavení, právní poměry, činnost, sloučení, splynutí a rozdělení této státní organizace se řídí přiměřeně ustanovením zákona o státním podniku, nestanoví-li zákon o Správě železnic jinak.

Zvažovaná transformace ŘSD na státní organizaci byla podrobena kritice ve stanovisku Legislativní rady vlády. Podle názoru Legislativní rady vlády "je zavádění dalších druhů právnických osob do právního řádu nežádoucí zejména s ohledem na nejednoznačnost úpravy, která by se na ně aplikovala. Pro státní organizaci ve smyslu návrhu věcného záměru by v zásadě platila obecná úprava, tedy zákon o státním podniku, jen by nepochybně vznikaly pochybnosti o míře jejího použití. Proto se jeví jako vhodnější zřídit nový státní podnik, jehož právní úprava bude pevně ukotvena stávajícím zákonem o státním podniku, a od této úpravy jasně vymezit odůvodněné odchylky v otázkách, kde by použití této obecné úpravy nebylo vhodné.".

Ministerstvo dopravy se s výše uvedeným závěrem ztotožňuje. Pakliže se i v případě státní organizace počítalo se subsidiární aplikací zákona o státním podniku, není z právního hlediska přesvědčivého důvodu pro transformaci ŘSD na státní organizaci, jelikož by se na ní stejně použil obecný předpis a v případě potřeby odchylné úpravy by se měla zvláštní pravidla zakotvit ve zvláštním zákoně. Z právního hlediska lze za problematický označit rovněž ten aspekt, že by bylo sporné uplatnění pravidel obsažených v jednotlivých právních předpisech týkajících se státních podniků bez dalšího na státní organizaci (viz k tomu například § 2 písm. d) zákona č. 353/2019 Sb., o výběru osob do řídících a dozorčích orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu (nominační zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "nominační zákon"), v němž je státní organizace výslovně zmíněna).

Platná právní úprava postavení, právních poměrů a činnosti státních podniků

Klíčovým předpisem upravujícím postavení, právní poměry a činnost státních podniků je zákon o státním podniku.

V obecné rovině lze konstatovat, že státní podniky jsou právnickými osobami, jejichž prostřednictvím vykonává stát svá vlastnická práva. Státní podniky přitom provozují podnikatelskou činnost, jejímž účelem je plnění významných strategických, hospodářských, společenských, bezpečnostních nebo dalších zájmů státu. O předmětu podnikání a účelu, pro který jsou státní podniky založeny, rozhoduje jejich zakladatel, jímž je stát, přičemž jeho jménem vykonává funkci zakladatele ministerstvo, do jehož působnosti spadá předmět podnikání toho kterého státního podniku. Ministerstva vymezují předmět podnikání a účel, pro který jsou státní podniky založeny, vždy v zakládací listině.

Zákon o státním podniku nespecifikuje zdroje hospodaření státních podniků. Zakladatelé do jimi vydávaných statutů zahrnují kromě jiného pravidla usměrňování hospodářské činnosti podniků, získávají informace o hospodářské činnosti státních podniků a kontrolují, zda potřeby státu, které podniky svou podnikatelskou činností zabezpečují, jsou zajišťovány účelně a hospodárně. Peněžní prostředky na účtech státních podniků nejsou bez dalšího součástí peněžních prostředků státní pokladny.

Státní podniky neručí za dluhy státu a stát neručí za dluhy státních podniků, není-li zákonem stanoveno jinak.

Státní podniky přitom nemají vlastní majetek, přičemž mají právo hospodařit s majetkem státu a coby právnické osoby jednají v právních vztazích vlastním jménem. Pokud státní podniky nabývají nějaký majetek, tak pouze do vlastnictví státu. Majetkem státního podniku se tak rozumí majetek státu, s nímž má podnik právo hospodařit. Při založení státních podniků se stává určení a ocenění majetku podniku součástí zakládací listiny. Její součástí je rovněž tzv. určený majetek a jeho položková specifikace, přičemž platí, že s určeným majetkem můžou podniky nakládat pouze s předchozím schválením zakladatele. Lze přitom uvést, že zákon o státním podniku obsahuje řadu pravidel pro nakládání s majetkem státu, ať již jde o jeho nabývání nebo naopak pozbývání, včetně podmínění jednotlivých typů transakcí souhlasem nebo předchozím schválením ze strany ministerstva, které jménem státu vykonává funkci zakladatele, nebo dokonce vlády.

Za státní podniky coby právnické osoby jedná jejich statutární orgán, jímž je ředitel. Ředitel řídí činnosti podniku a rozhoduje o všech jeho záležitostech, pokud nejsou zákonem vyhrazeny do působnosti zakladatele. Ředitele jmenuje a odvolává ministr, nebo vláda v těch případech, kdy si toto právo vyhradí. Ředitel vydává organizační řád státního podniku, který upravuje vnitřní organizaci podniku a organizaci vnitřního řízení. Orgány státních podniků přitom tvoří vedle ředitelů i dozorčí rady. Jejich působnost vymezuje podrobně zákon o státním podniku. Jednu třetinu členů dozorčí rady tvoří zaměstnanci státního podniku, které volí a odvolávají jeho zaměstnanci. Dvě třetiny členů dozorčí rady do funkce jmenuje a odvolává zakladatel.

Zaměstnancům státních podniků přísluší za jejich práci mzda. Mzda je přitom určena podle pravidel stanovených v zákoníku práce. To umožňuje motivovat zaměstnance mzdovými nástroji používanými v soukromé sféře, v souladu s jejich kvalifikací a pracovním výkonem. Zaměstnance je možné k výkonům motivovat například prostřednictvím osobního ohodnocení s vazbou na znalosti, dovednosti a význam pracovní pozice, výkonnostních odměn, cílových odměn, mimořádných odměn nebo jubilejních odměn. Je možné poskytnout zaměstnancům i další benefity související například s jejich zdravím, podporou sportovní aktivity, kulturou, osobním rozvojem a vzděláváním, rekreací, nadstandardním technickým vybavením pro práci nebo výhodami poskytovanými v rámci předmětu činnosti zaměstnavatele. K tomu lze současně dodat, že zásady, podle nichž má dojít k odměňování vedoucích zaměstnanců státních podniků, byly členům vlády závazně stanoveny usnesením vlády č. 835 ze dne 12. prosince 2018.

Návrh znění zákona s komentářem z aplikace ODok

ZÁKON

ze dne ............... 2023,

kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

Změna zákona o pozemních komunikacích

Čl. I

V zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 102/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 489/2001 Sb., zákona č. 256/2002 Sb., zákona č. 259/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 358/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 80/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 311/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 97/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 347/2009 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 288/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 119/2012 Sb., zákona č. 196/2012 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 268/2015 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 319/2016 Sb., zákona č. 370/2016 Sb., zákona č. 151/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 169/2018 Sb., zákona č. 193/2018 Sb., zákona č. 227/2019 Sb., zákona č. 162/2020 Sb., zákona č. 403/2020 Sb., zákona č. 543/2020 Sb., zákona č. 609/2020 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 284/2021 Sb., zákona č. 365/2021 Sb., zákona č. 374/2021 Sb. a zákona č. 418/2021 Sb., se za § 9 vkládá nový § 9a, který včetně nadpisu zní:

"§ 9a

Ředitelství silnic a dálnic s.p.

(1) Právo hospodařit s dálnicemi a silnicemi I. třídy a jejich součástmi a příslušenstvím má Ředitelství silnic a dálnic s.p.

Navrhuje se stanovit, že s dálnicemi a silnicemi I. třídy a jejich součástmi a příslušenstvím má právo hospodařit Ředitelství silnic a dálnic s.p.

V současné době s dálnicemi a silnicemi a jejich součástmi a příslušenstvím hospodaří státní příspěvková organizace ŘSD, u níž dochází ke dni 1. ledna 2024 ke změně právní formy a názvu na státní podnik Ředitelství silnic a dálnic s.p.

Stejně jako státní příspěvková organizace, ani státní podnik nemá vlastní majetek, nýbrž pouze hospodaří s majetkem státu. Navrženým ustanovením se nevymezuje veškerý majetek, s nímž bude Ředitelství silnic a dálnic s.p. hospodařit, ale pouze se určuje, který subjekt s dálnicemi a silnicemi I. třídy a jejich součástmi a příslušenstvím hospodaří, přičemž se předpokládá, že státní podnik bude hospodařit i s dalším majetkem státu, jenž bude vymezen v zakládací listině státního podniku.

Z hlediska hospodaření s uvedenými pozemními komunikacemi tedy nedojde k žádné změně, neboť i nadále bude právo hospodařit příslušet stejnému subjektu.

(2) Ředitelství silnic a dálnic s.p. zajišťuje výstavbu dálnic a silnic I. třídy, je jejich správcem a vykonává další činnosti svěřené mu zakládací listinou.

Zákon o státním podniku předpokládá, že předmět podnikání a účel, pro který je státní podnik založen, je uveden v zakládací listině. Tak tomu bude i v případě Ředitelství silnic a dálnic s.p., nicméně na zákonné úrovni se zakotvují stěžejní činnosti vztahující se k pozemním komunikacím, které bude Ředitelství silnic a dálnic s.p. zabezpečovat. Těmito činnostmi je výstavba dálnic a silnic I. třídy a jejich správa. Jedná se o činnosti, které tento subjekt zabezpečuje již nyní, tzn. před změnou jeho právní formy a názvu, a to v souladu s § 9 zákona o pozemních komunikacích.

(3) Ředitelství silnic a dálnic s.p. nemá určený majetek.

Navrhuje se speciální právní úprava vůči zákonu o státním podniku. Zákon o státním podniku v § 4 odst. 3 písm. d) stanoví, že zakládací listina státního podniku obsahuje mimo jiných údajů i vymezení určeného majetku a jeho položkovou specifikaci. Institut určeného majetku slouží k ochraně takto vymezené části státem vlastněného majetku, s nímž státní podnik hospodaří, neboť zákon o státním podniku podmiňuje nakládání s určeným majetkem schválením zakladatele.

V případě Ředitelství silnic a dálnic s.p. by se však jednalo o dvojí ochranu strategického infrastrukturního majetku, neboť dálnice a silnice I. třídy jsou z povahy věcí vyloučenou z obchodování (res extra commercium). Z § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích totiž vyplývá, že jejich vlastníkem je stát. Nelze je proto převést na třetí osobu a není zde riziko, že by stát v důsledku jednání Ředitelství silnic a dálnic s.p. tento majetek pozbyl. Navíc nutnost nakládat s tímto majetkem jako s majetkem určeným by neúměrně ztěžovala činnost Ředitelství silnic a dálnic s.p. jakožto správce těchto pozemních komunikací a zároveň by i zatěžovala Ministerstvo dopravy, které by, z pozice zakladatele státního podniku, muselo schvalovat veškeré nakládání s tímto majetkem.

Navrhuje se proto výslovně stanovit, že Ředitelství silnic a dálnic s.p. určený majetek nemá.

V důsledku toho, že Ředitelství silnic a dálnic s.p. nebude mít určený majetek, nebude ani jeho zakládací listina obsahovat určený majetek a jeho položkovou specifikaci. Dalším důsledkem této speciální právní úpravy bude nepoužitelnost ustanovení zákona o státním podniku, která upravují problematiku určeného majetku.

Ve vztahu k majetku státního podniku lze obecně uvést, že s jeho určením a oceněním v zakládací listině počítá přímo § 4 odst. 3 písm. e) zákona o státním podniku a od tohoto ustanovení se navržená právní úprava nijak neodklání. Na rozdíl od určeného majetku, kde zákon o státním podniku zakotvuje povinnost uvést v zakládací listině jeho položkovou specifikaci, v případě určení a ocenění majetku státního podniku obdobná povinnost uvedena není. Předpokládá se, že zakládací listina Ředitelství silnic a dálnic s.p. bude obsahovat pouze obecné vymezení majetku podniku a nebude nad rámec požadavků zákona o státním podniku obsahovat i jeho položkovou specifikaci. Její provedení by totiž bylo neúměrně časově i finanční náročné, přičemž vzhledem k tomu, že dochází pouze ke změně právní formy již existujícího subjektu (nikoli k založení nového státního podniku), je nesporné, s jakým majetkem bude mít právo hospodařit. Půjde o majetek, s nímž hospodařilo ŘSD ke dni 31. prosince 2023.

(4) Za dluhy Ředitelství silnic a dálnic s.p. ručí stát. Jde-li o dluh vzniklý v souvislosti s úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytnutými k úhradě nákladů na výstavbu dálnic nebo silnic I. třídy nebo jejich součástí nebo příslušenství, stát za něj ručí, pouze pokud tak stanoví zvláštní zákon. Jménem státu jako ručitele jedná Ministerstvo dopravy.

Dle zákona o státním podniku státní podnik neručí za dluhy státu a stát neručí za dluhy státního podniku, není-li zákonem stanoveno jinak. Zejména s ohledem na objem investic do výstavby a oprav strategické dopravní infrastruktury, které budou prostřednictvím Ředitelství silnic a dálnic s.p. činěny, však není vhodné Ředitelství silnic a dálnic s.p. ponechávat bez jakéhokoli ručení ze strany státu, když majetek státu, se kterým bude Ředitelství silnic a dálnic s.p. hospodařit, bude z podstatné části tvořen převážně dálnicemi a silnicemi I. třídy, které jsou na základě § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích věcí vyloučenou z obchodování, přičemž tyto pozemní komunikace nemohou ani sloužit k zajištění dluhu.

Navrhuje se proto zakotvit ručení státu za všechny dluhy, které budou mít svůj původ v činnosti Ředitelství silnic a dálnic s.p., vyjma dluhů z externího financování nákladů na výstavbu dálnic a silnic I. třídy (i jejich součástí a příslušenství), kde bude stát ručit, jen stanoví-li tak zvláštní zákon. Ručení státu za dluhy Ředitelství silnic a dálnic s.p. tak bude zakotveno věcně obdobně, jako je zakotveno ručení státu u státní organizace Správa železnic, tedy u subjektu s obdobným postavením a společenským významem. Účelem takového ručení je zejména zachování právní jistoty stávajících věřitelů a zvýšení kredibility a důvěryhodnosti Ředitelství silnic a dálnic s.p. v očích budoucích věřitelů, zejména dodavatelů staveb dálnic a silnic I. třídy a obdobných stavebních prací.

I v současné době ručí stát za dluhy ŘSD vzniklé v souvislosti s provozováním jeho hlavní činnosti, a to na základě ustanovení § 74 zákona o rozpočtových pravidlech. Toto ručení státu za dluhy ŘSD vzniklé zejména ze smluvních závazkových vztahů bude i po změně právní formy ŘSD zachováno, a to na základě § 2026 NOZ, dle kterého ručení za dluh zaniká až samotným zánikem dluhu.

Za stát jako ručitele pak bude příslušné jednat Ministerstvo dopravy, jako je tomu doposud u ŘSD.

Pokud jde o výjimku spočívající v tom, že za dluhy Ředitelství silnic a dálnic s.p. vzniklé v souvislosti s úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytnutými k úhradě nákladů na výstavbu dálnic nebo silnic I. třídy (i jejich součástí a příslušenství) bude stát ručit, pouze pokud tak stanoví zvláštní zákon, jejím cílem je podmínit přijetím takovéhoto zákona ručení státu u dluhů vzniklých v souvislosti s externím financováním výstavby. Půjde zejména o situace, kde budou finanční prostředky na úhradu nákladů na výstavbu dálnic nebo silnic I. třídy poskytnuty Ředitelství silnic a dálnic s.p. na základě úvěrové nebo obdobné smlouvy. V návrhu zákona zvolená formulace má přitom zabezpečit, aby se předmětná výjimka týkala nejen striktně smluv úvěrových, ale i obdobných, přičemž spojení "úvěr nebo jiná obdobná finanční služba" se

Nahrávám...
Nahrávám...