dnes je 28.3.2024

Input:

Přeprava zvířat

22.1.2010, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.7.2
Přeprava zvířat

Ing. Zdeňka Kovářová

Úvod do problematiky

Věcmi, které mohou být přepravovány, mohou být také zvířata. Zvíře je sice v českém právním řádu stále považováno za věc, ale zároveň je také živým tvorem schopným pociťovat bolest a utrpení a zasluhuje si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka. Zvířata jsou speciálním druhem věci, a proto je jim poskytována zvýšená ochrana. Tato zvýšená ochrana je kromě jiného zajišťována právními předpisy. Zvláštní právní předpisy proto platí také pro přepravu zvířat.

Související právní předpisy

Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004, o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97, (dále jen "nařízení č. 1/2005/ES“ nebo "nařízení o ochraně zvířat během přepravy“ nebo "nařízení“) stanoví podmínky pro přepravu zvířat, která se uskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností, tedy pro přepravu, při které vzniká přímo či nepřímo finanční zisk nebo se o něj usiluje (komerční přeprava).

Nařízení Rady (ES) č. 1255/97 ze dne 25. června 1997, o kritériích Společenství pro místa zastávek a o změně plánu cesty uvedeného v příloze směrnice 91/628/EHS, bylo změněno Nařízením Rady (ES) č. 1040/2003 ze dne 11. června 2003, kterým se mění nařízení (ES) č. 1255/97, pokud jde o použití míst zastávek, a nařízením o ochraně zvířat během přepravy. Místa zastávek se nyní označují jako kontrolní stanoviště a plán cesty neupravuje toto nařízení, ale nařízení o ochraně zvířat během přepravy. Nařízení č. 1255/97 upravuje požadavky na kontrolní stanoviště, kterými se rozumějí místa, na kterých zvířata odpočívají nejméně 12 hodin podle bodu 1.5. nebo 1.7. písm. b) kapitoly V přílohy I nařízení o ochraně zvířat během přepravy.

Nařízení je přímo použitelný předpis Evropských společenství a je závazné pro všechny osoby na území Evropské unie.

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon na ochranu zvířat“), upravuje požadavky a podmínky ochrany zvířat proti týrání, kromě jiného také stanoví podmínky pro přepravu zvířat, umožňuje postihnout chovatele za to, že přepravuje zvíře v rozporu s podmínkami, které stanoví právní předpisy, stanoví kompetence státních orgánů na úseku ochrany zvířat při přepravě. Zákon na ochranu zvířat se vztahuje na přepravu, která se uskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností, i na přepravu, která se v souvislosti s touto činností neuskutečňuje.

Vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě, upravuje školení a odborné kurzy na úseku ochrany zvířat při přepravě a velikost prostor pro přepravu zvířat.

Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, upravuje v § 6 až 9b přemístění a vnitrostátní přepravu zvířat. Podle ustanovení § 6 je nutno vyžádat si veterinární osvědčení pro přemístění zvířat a v § 8 jsou uvedeny povinnosti dopravce, který je držitelem povolení k přepravě skotu, prasat, ovcí nebo koz vydaného krajskou veterinární správou, např. požadavky na čištění a dezinfekci dopravních prostředků. Dále jsou v ustanovení § 9a upraveny požadavky na shromažďovací střediska.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, upravuje trestný čin týrání zvířat.

Vymezení komerční a nekomerční přepravy zvířat

Přepravou se podle článku 2 písm. w) nařízení o ochraně zvířat během přepravy rozumí přesun zvířat prováděný jedním nebo více dopravními prostředky a související činnosti, včetně nakládky, vykládky, překládky a odpočinku, dokud není dokončena vykládka zvířat v místě určení. Za přepravu se tedy nepovažuje pouze doba, kdy jsou zvířata přepravována v dopravním prostředku, ale i další činnosti. Toto je důležité např. z hlediska stanovení délky cesty a stanovení, zda jde o dlouhotrvající cestu (cesta trvající více než 8 hodin) nebo nikoliv. Cesta začíná okamžikem pohybu prvního zvířete zásilky. Podle délky cesty platí rozdílné podmínky pro přepravu zvířat.

Cestou se podle článku 2 písm. j) nařízení č. 1/2005/ES rozumí celá přepravní operace od místa odeslání do místa určení, včetně případné vykládky, ustájení a nakládky na místech zastávek na trase.

V oblasti ochrany zvířat při přepravě je důležité rozlišovat, za jakým účelem jsou zvířata přepravována. Podle toho potom platí různé povinnosti a různé právní předpisy. Lze rozlišovat:

  • přepravu pro obchodní účely a přepravu pro neobchodní účely,

  • nebo též přepravu, která se uskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností, a přepravu, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností,

  • nebo stručně řečeno, přepravu komerční a nekomerční.

Obsah výše uvedených pojmů je shodný (tedy přeprava pro obchodní účely = přeprava, která se uskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností = komerční přeprava).

Je třeba, aby dopravce zvířat dokázal určit, zda jde o přepravu za obchodním účelem (komerční) nebo nikoliv, aby se pak řídil správnými právními předpisy.

Podle bodu 12 preambule nařízení o ochraně zvířat během přepravy se přeprava pro obchodní účely neomezuje na případy, kdy dochází k bezprostřední směně peněz, zboží nebo služeb. Přeprava pro obchodní účely zahrnuje zejména případy, ve kterých přímo či nepřímo vzniká finanční zisk nebo se o něj usiluje. Podle čl. 1 bodu 5 nařízení č. 1/2005/ES se nařízení nevztahuje na přepravu zvířat, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností, ani na přepravu zvířat přímo k veterinárnímu lékaři nebo na veterinární kliniku a zpět podle pokynů veterinárního lékaře.

Důležité pro výklad v praxi je to, že přeprava pro obchodní účely zahrnuje nejen případy, kdy přímo vzniká zisk, ale také případy, kdy zisk vzniká nepřímo, a dokonce také případy, kdy se o zisk usiluje (i když zisk i přes úsilí nakonec nevznikne). Přepravu za obchodním účelem (komerční) nelze tedy ztotožňovat s pojmem podnikání. I osoba, která není podnikatelem, může přepravovat zvířata za účelem dosažení zisku. Přepravou za obchodním účelem (komerční přepravou) proto může být i přeprava koně na dostihy. Za tuto přepravu se považuje také přeprava prováděná zemědělci u vlastních zvířat a vlastními dopravními prostředky.

Pro přepravu, která se uskutečňuje za účelem dosažení zisku (komerční přepravu), platí především tyto právní předpisy:

  • nařízení o ochraně zvířat během přepravy,

  • nařízení Rady (ES) č. 1255/97 ze dne 25. června 1997, o kritériích Společenství pro místa zastávek a o změně plánu cesty uvedeného v příloze směrnice 91/628/EHS,

  • zákon na ochranu zvířat, především ustanovení § 8b (upravuje odbornou způsobilost na úseku ochrany zvířat při přepravě), § 22 (upravuje kompetence orgánů veterinární správy), § 27 odst. 1 písm. k), § 27 odst. 10 písm. a), § 27a odst. 1 písm. h), § 27a odst. 17 písm. a) (upravují sankce za porušení povinností),

  • vyhláška o ochraně zvířat při přepravě - ustanovení § 2 (školení pro zaměstnance dopravce anebo pro zaměstnance provozovatele sběrného nebo shromažďovacího střediska) a § 3 (odborný kurz pro získání osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel).

Pro přepravu, která se neuskutečňuje za účelem dosažení zisku (nekomerční přepravu), platí především tyto právní předpisy:

  • zákon na ochranu zvířat, především ustanovení § 8c (upravuje obecné podmínky pro přepravu zvířat), § 8d (upravuje způsobilost zvířat k přepravě), § 8e (stanoví požadavky na dopravní prostředky), § 8f (stanoví základní postupy při přepravě), § 8g (stanoví, která ustanovení se vztahují na nekomerční přepravu ryb), § 27 odst. 2 písm. b), § 27 odst. 10 písm. b), § 27a odst. 3 písm. a), § 27a odst. 17 písm. b) (upravují sankce za porušení povinností na úseku ochrany zvířat při přepravě),

  • vyhláška o ochraně zvířat při přepravě - ustanovení § 4 a příloha č. 3, které upravují velikost prostor pro přepravu zvířat, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností (nekomerční), a pro přepravu hospodářských zvířat do vzdálenosti nejvýše 50 km nebo v rámci hospodářství.

Požadavky, které jsou kladeny na přepravu zvířat, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností (nekomerční), jsou méně obsáhlé ve srovnání s přepravou zvířat za obchodním účelem (komerční). Základní požadavky a principy a stanovené velikosti prostor jsou ovšem stejné jak pro komerční, tak pro nekomerční přepravu zvířat. Různá úprava by byla pro dopravce matoucí.

Pokud tedy dopravce a jeho dopravní prostředky splňují požadavky stanovené pro komerční přepravu zvířat, mohou být ve stejných dopravních prostředcích za stejných podmínek přepravována také zvířata v rámci nekomerční přepravy.

Další text se bude vztahovat pouze na přepravu zvířat za obchodním účelem (komerční přepravu).

Základní pojmy

Zvířetem se rozumí podle § 3 písm. a) zákona na ochranu zvířat každý živý obratlovec, kromě člověka, nikoliv však plod nebo embryo. Zvířaty podle tohoto zákona jsou pouze obratlovci, nikoliv bezobratlí. Zákon na ochranu zvířat se vztahuje například na přepravu koní, skotu, ovcí, koz, prasat, drůbeže, králíků, kožešinových zvířat, ryb, koček, psů, myší, nikoliv na přepravu včel, brouků nebo pavouků (bezobratlí).

Také nařízení o ochraně zvířat během přepravy výslovně stanoví, že se vztahuje na přepravu živých obratlovců. Podle článku 2 písm. a) tohoto nařízení se zvířaty rozumí živí obratlovci.

Dopravcem se podle článku 2 písm. x) nařízení č. 1/2005/ES rozumí fyzická nebo právnická osoba, která přepravuje zvířata na svůj vlastní účet nebo na účet třetí osoby.

Průvodcem se podle článku 2 písm. c) nařízení č. 1/2005/ES rozumí osoba přímo odpovědná za dobré životní podmínky zvířat, která je doprovází během přepravy.

Chovatelem se podle článku 2 písm. k) nařízení č. 1/2005/ES rozumí fyzická nebo právnická osoba vyjma dopravce, která je trvale nebo dočasně pověřena zacházením se zvířaty. Podle nařízení č. 1/2005/ES je tedy chovatelem nejen vlastník zvířete.

Pojem chovatele definuje i zákon na ochranu zvířat, a to širším způsobem. Chovatelem se podle § 3 písm. k) zákona na ochranu zvířat rozumí každá právnická nebo fyzická osoba, která drží nebo chová zvíře nebo zvířata, trvale nebo dočasně, přemísťuje zvíře nebo obchoduje se zvířaty, provozuje jatky, útulky, záchranné stanice, hotely a penziony pro zvířata nebo zoologické zahrady, provádí pokusy na zvířeti nebo zvířatech anebo pořádá jejich veřejná vystoupení. Z výše uvedeného plyne, že chovatelem je i ten, kdo přemísťuje zvíře. Za chovatele není považován pouze vlastník zvířete. Chovatelem je v podstatě každý, kdo se zvířetem nějakým způsobem manipuluje. Podle zákona na ochranu zvířat je chovatelem i dopravce. To je důležité z hlediska toho, komu lze uložit pokutu za porušení právních předpisů na úseku ochrany zvířat při přepravě.

Dopravním prostředkem se podle článku 2 písm. n) nařízení č. 1/2005/ES rozumí silniční nebo kolejová vozidla, plavidla a letadla používaná pro přepravu zvířat.

Přeprava zvířat podle nařízení č. 1/2005/ES

Základní vymezení působnosti

Nařízení č. 1/2005/ES nabylo účinnosti 5. ledna 2007, s výjimkou čl. 6 odst. 5 , který se týká osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce a použije se od 5. ledna 2008. Od 1. ledna 2009 platí ustanovení o používání navigačního systému pro všechny silniční dopravní prostředky pro dlouhotrvající cesty domácích koňovitých jiných než evidovaných koňovitých a domácího skotu, ovcí, koz a prasat (čl. 11 odst. 2 nařízení č. 1/2005/ES).

Nařízení č. 1/2005/ES se vztahuje na přepravu živých obratlovců (zvířat) prováděnou v rámci Evropského společenství, včetně zvláštních kontrol, které provádějí úředníci u zásilek, které vstupují na celní území Společenství nebo je opouštějí. Nevztahuje se na přepravu zvířat, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností, ani na přepravu zvířat přímo k veterinárnímu lékaři nebo na veterinární kliniku a zpět podle pokynů veterinárního lékaře.

Povinnosti dopravců

Nařízení č. 1/2005/ES upravuje v úvodních ustanoveních obecné podmínky pro přepravu zvířat, tyto podmínky jsou dále konkretizovány v jednotlivých ustanoveních. Základní zásadou je, že nikdo nesmí provádět ani nařídit přepravu zvířat způsobem, který jim může přivodit zranění nebo zbytečné utrpení. Předem musejí být učiněna všechna nezbytná opatření, aby se minimalizovala délka trvání cesty a uspokojily potřeby zvířat během cesty. Přeprava se musí uskutečňovat z místa určení bez prodlení a pravidelně se musí kontrolovat a zajišťovat pohoda zvířat. Zvířata musejí být způsobilá pro přepravu. Dopravní prostředky a zařízení k nakládce a vykládce musejí být navržena, konstruována, udržována a provozována tak, aby se předešlo zranění a utrpení zvířat a byla zajištěna jejich bezpečnost. Personál, který zachází se zvířaty, musí absolvovat školení a své úkoly musí plnit bez použití násilí nebo jiných metod, které mohou přivodit strach, zranění nebo utrpení zvířat. Pro zvířata musí být zajištěna dostatečná plocha a výška přiměřená jejich vzrůstu a zamýšlené cestě. Zvířata musejí být napojena a nakrmena a musí jim být poskytnut odpočinek ve vhodných odstupech a v kvalitě a množství odpovídajícím druhu zvířat a jejich vzrůstu.

Nařízení č. 1/2005/ES stanoví práva a povinnosti organizátorů, dopravců, chovatelů a sběrných středisek, zejména povinné přepravní doklady, povinnosti při plánování přepravy zvířat, osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce, školení pro další personál. Nařízení č. 1/2005/ES také stanoví úkoly a povinnosti příslušných orgánů, zejména požadavky na povolení dopravců, kontroly, opatření související s knihou jízd a schválení dopravních prostředků, dále upravuje vynucování a výměnu informací.

Jako dopravci mohou působit pouze držitelé povolení dopravce nebo držitelé povolení dopravce pro dlouhotrvající cesty. Toto se nevztahuje na osoby, které převážejí zvířata do vzdálenosti nejvýše 65 km. K přepravě je možno najímat dodavatele nebo subdodavatele pouze z řad schválených dopravců. Zvířata se smějí přepravovat po silnici na dlouhotrvající cesty pouze dopravními prostředky, které byly zkontrolovány a schváleny příslušným orgánem veterinární správy. Nařízení č. 1/2005/ES stanoví podmínky, které musejí být splněny, aby mohla být tato povolení vydána (viz čl. 10, 11, 18, 19 nařízení č. 1/2005/ES).

V příloze I nařízení č. 1/2005/ES jsou obsažena technická pravidla, která upravují způsobilost zvířat k přepravě (zranění, onemocnění zvířat), požadavky na dopravní prostředky, kontejnery a jejich vybavení (obecné požadavky, další požadavky na silniční, železniční, leteckou, kontejnerovou přepravu), postupy při přepravě (nakládka, vykládka, manipulace, zvířata, která se musejí přepravovat odděleně), požadavky na plavidla pro přepravu hospodářských zvířat nebo plavidla přepravující námořní kontejnery, intervaly napájení a krmení, délka trvání cesty a doba odpočinku, dále tato příloha obsahuje doplňková ustanovení pro dlouhotrvající cesty domácích koňovitých a domácího skotu, ovcí, koz a prasat, rozměry vymezených prostor pro přepravu některých druhů zvířat (domácí koňovití, skot, ovce, kozy, prasata, drůbež).

Z přílohy I také plyne, že vozidla, ve kterých jsou zvířata přepravována, musejí být jasně a viditelně opatřena symbolem označujícím přítomnost živých zvířat, s výjimkou případů, kdy jsou zvířata přepravována v takto označených kontejnerech. Kontejnery musejí mít také znak označující horní okraj kontejneru.

V příloze II nařízení č. 1/2005/ES jsou upraveny náležitosti knihy jízd a povinnosti, které s knihou jízd souvisejí. Kniha jízd se skládá z oddílů: plánování, místo odeslání, místo určení, prohlášení dopravce, vzor správy o mimořádných událostech.

V příloze III nařízení č. 1/2005/ES jsou vzory dalších formulářů, a to povolení dopravce, osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce, osvědčení o schválení silničního dopravního prostředku pro dlouhotrvající cesty.

Příloha IV nařízení č. 1/2005/ES upravuje obsah školení dopravců.

Z přílohy V nařízení č. 1/2005/ES plyne, že dopravci musejí dodržovat také Evropskou úmluvu o ochraně zvířat během mezinárodní přepravy (č. 20/2000 Sb. m. s.).

Příloha VI nařízení č. 1/2005/ES stanoví mezinárodní normy pro kontejnery, boxy nebo stání pro leteckou přepravu živých zvířat. Je nutno se řídit předpisy Mezinárodního sdružení leteckých dopravců (IATA) pro přepravu živých zvířat.

Kritéria pro stanovení povinností

Působnost nařízení č. 1/2005/ES není možné jednoduše vymezit. Toto nařízení je formulováno poměrně složitě a je třeba věnovat značnou pozornost tomu, na koho a na jakou přepravu se dané ustanovení vztahuje či nevztahuje. Velký problém pro osoby, které se mají nařízením č. 1/2005/ES řídit, představuje právě to, že některé povinnosti a vymezení jsou formulovány pozitivně (něco se vztahuje) a jiné negativně (něco se nevztahuje).

Nařízení č. 1/2005/ES stanoví dopravcům při přepravě za obchodním účelem (komerční přepravě) různé povinnosti v závislosti na různých hlediscích.

Z hlediska vzdálenosti rozdílné podmínky platí pro přepravu zvířat do 50 km, do 65 km, nad 65 km. Z hlediska doby trvání přepravy platí rozdílné podmínky pro přepravu zvířat do 8 hodin a nad 8 hodin (pro dlouhotrvající cesty). Podrobněji viz níže.

V závislosti na tom, o jakou přepravu jde, platí například povinnost:

  • absolvovat odborný kurz pro získání osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel (čl. 6 odst. 5 , čl. 17 odst. 2 nařízení),

  • absolvovat školení zaměstnanců dopravce nebo provozovatele sběrného nebo shromažďovacího střediska (čl. 6 odst. 4 , čl. 9 odst. 2 písm. a), čl. 17 odst. 1 nařízení),

  • požádat o povolení dopravce (čl. 10 nařízení),

  • požádat o povolení dopravce pro dlouhotrvající cesty (čl. 11 nařízení),

  • požádat o vydání osvědčení o schválení silničního dopravního prostředku nebo plavidla pro přepravu hospodářských zvířat (čl. 18 a 19 nařízení),

  • používat navigační systém (čl. 6 odst. 9 nařízení),

  • dodržovat ustanovení o knize jízd (čl. 5 odst. 4 , čl. 14 nařízení),

  • zajistit doprovod zásilky zvířat průvodcem (čl. 6 odst. 6 nařízení).

Rozlišení povinností podle vzdálenosti přepravy

Pro přepravu zvířat zemědělci pomocí zemědělských vozidel nebo dopravních prostředků, které jim patří, jestliže zeměpisné podmínky vyžadují přepravu kvůli sezonnímu stěhování některých druhů zvířat na pastvu, a pro přepravu prováděnou zemědělci u vlastních zvířat dopravními prostředky na vzdálenost

Nahrávám...
Nahrávám...