dnes je 28.3.2024

Input:

Charakteristika reverzní logistiky

8.8.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

15.1.4 Charakteristika reverzní logistiky

Ing. Leo Tvrdoň, Ph.D., ALog., Ing. Jaroslav Bazala, Ph.D., ALog. a kolektiv autorů

V rámci zelené logistiky má své uplatnění i reverzní logistika. Tato oblast se zabývá procesy znovu použití materiálů. Tak jako logistika má za cíl dopravit správný materiál, ve správném množství, ve správném čase, na správné místo při optimálně vynaložených nákladech, cíl reverzní logistiky je zajištění opětovného využití nebo zhodnocení materiálů způsobem, který je ekonomicky zajímavý a šetrný k životnímu prostředí. Reverzní logistika se zabývá zpětným tokem zboží, odpadů a obalů od zákazníka směrem k výrobci (distributorovi). Cílem tohoto procesu je reklamace, recyklace, opětovné použití nebo likvidace způsobem, který je šetrný k životnímu prostředí.

Reverzní logistika tvoří nedílnou součást zelené logistiky, která se zabývá hlavně recyklací a nakládáním s výrobky a obaly po skončení jejich životního cyklu. Nejznámější součástí reverzní logistiky je separace a následná recyklace vrácených výrobků a obalů. Z toho vyplývá, že její hlavní činnosti budou sběr, třídění, demontáž a zpracování použitých dílů, výrobků nebo součástek, obalů apod.

Definice reverzní logistiky

Hlavní náplní reverzní logistiky (neboli zpětné logistiky) je sběr, třídění, demontáž a zpracování použitých výrobků, součástek, vedlejších produktů, nadbytečných zásob a obalového materiálu, kde hlavním cílem je zajistit jejich nové využití, nebo materiálové zhodnocení způsobem, který je šetrný k životnímu prostředí a ekonomicky zajímavý. (Reverzní logistika, Radoslav Škapa)

Termínem reverzní logistika nazýváme veškerou činnost spojenou s produktem/službou, která následuje za bodem prodeje, jejíž hlavním cílem je optimalizovat nebo zefektivnit poprodejní činnost a tak šetřit peníze a přírodní zdroje. (Reverse Logistics Association)

Reverzní logistika je proces plánování, implementace a kontroly efektivního, nízkonákladového toku nezpracovaného materiálu, v průběhu skladování a dokončování výrobků a s tím spojených informací od místa spotřeby do místa vzniku za účelem znovuzískání hodnoty nebo náležitého použití. (Reverse Logistics Executive Council)

Reverzní logistika se zabývá všemi toky zboží a informaci, které jsou potřebné pro sběr použitých výrobků, obalového materiálu, výrobního šrotu a jiných zbytků. Prostřednictvím logistiky jsou přivedeny tam, kde mohou být znovu použity, recyklovány či zlikvidovány (Dyckhoff & Lackes & Reese, 2004).

Reverzní logistiku tvoří odpady, které jsou přetříděny a částečně vráceny k dalšímu použití. Tyto odpady jsou tvořeny reklamovanými nebo vrácenými výrobky či výrobky, které již dosloužily. Jejich části se dají odmontovat, renovovat nebo opět použít. Ve zpětném toku také představují velkou část vratné obaly, které se dají používat až v několika desítkách cyklů. Proto zákazníci vracejí tyto obaly dodavatelům (Vaněček, 2008).

Recyklace a likvidace úzce souvisí s životním prostředím a špatná logistická rozhodnutí na něj může mít nepříznivé výsledky, ať už to souvisí s výrobou, balením či přepravou. (Pernica, 2005).

Výrobci i obchodníci mají povinnost se tímto tématem zabývat. Jejich úkolem je odebírat použité obaly k dalšímu použití, tedy recyklaci, nebo je zlikvidovat tak, aby se dbalo na životní prostředí. Spotřebitelské obaly mohou kupující navrátit prodejci, kteří je odeberou na sběrném místě. Přepravní a distribuční obaly se musí vracet zpět dodavateli nebo musí být patřičně odstraněny (Sixta & Mačát, 2005).

Podle Vaněčka (2008) jsou nejdůležitější ekologické výrobní procesy a výrobky, které nezatěžují životní prostředí a uvádí, že: "Komu se podaří vyrábět výrobky, které nemají žádný odpad, spotřebovávají jen málo energie a nezatěžují životní prostředí, komu se podaří vyrábět obaly rozpadající se na organické látky, kdo bude provozovat čisté výrobní, dopravní a manipulační technologie, ten bude v budoucnosti profitovat."

Evropská unie vydala směrnici 94/62ES o obalech a obalových odpadech, kterou se musí řídit všechny členské státy. S ní souvisí povinnost států zajistit takový systém, ve kterém by se využíval zpětný tok použitých obalů k opakovanému použití nebo k recyklaci. Snaha států znova zužitkovat použité obaly nebo je recyklovat vede k ochraně životního prostředí, avšak recyklovaný obal nesmí rozporovat příslušným předpisům souvisejícím s hygienou, zdravím a bezpečností spotřebitele. Podle směrnice je nejlepším způsobem předcházení obalového odpadu omezení celkového objemu obalů. Proto se využívá systému vrácení, sběru a zhodnocení, ve které se uvádí, že vrácení a sběr použitých obalů nebo obalových odpadů souvisí s odpadovým hospodářstvím ve snaze najít nejvhodnější alternativa spojená s opakovaným použitím, zhodnocením nebo recyklací (ekokom.cz, 2011).

Vývoj reverzní logistiky

Na počátku devadesátých let byla zpětná logistika chápána velmi úzce, a bylo na ní nahlíženo pouze v rámci podnikových zájmů. V tomto úzkém pojetí byla reverzní logistika brána pouze jako vyřizování reklamací, snižování nákladů na ně a jejich využití k vlastnímu prospěchu. Pokračujícím vývojem se stávala tato oblast logistiky komplexnější, a začala do popředí svého zájmu stavět také vlivy na životní prostředí. Postupně se vymezila tři úzká pojetí zpětné logistiky. V současnosti je však zřejmé, že se tyto oblasti překrývají, a v rámci systémového přístupu by měly být optimalizovány jako celek.

Rostoucí spotřeba, nehospodárné využití zdrojů a jejich omezenost jsou faktory, které významně ovlivnily zájem o výzkum a studium těchto toků materiálů. Legislativy vyspělých států proto činí producenty odpovědnými za výrobek v celém svém životním cyklu, tedy včetně likvidací spotřebovaných výrobků, čímž dochází k tomu, že v konečné fázi životního cyklu se materiálové toky pohybují opačným směrem, zpravidla od spotřebitele zpět k výrobci. Na to reagovala logistická teorie právě vznikem zpětné logistiky. Jejím úkolem je podporovat alternativní využití výrobků, které byly spotřebovány, nebo nemohou být prodány.

1) Reverzní logistika jako činnost spojená s přebalením a opětovným prodejem vráceného zboží (např. ze zásilkových obchodů), či redistribuce neprodejného zboží do specializovaných obchodů (výprodeje) a na méně náročné trhy. Reverzní logistika plní především obchodní a marketingové funkce a sleduje zejména ekonomické cíle. Můžeme sem zařadit autory jako D. S. Rogerse, R. Tibben-Lembkeho, J. R. Stocka.

2) Reverzní logistika je soubor aktivit podporujících materiálovou recyklaci, směřující k minimalizaci odpadů z výroby a obalů (výjimečně i spotřebovaných výrobků). Zpětná logistika má nejužší vazbu na odpadové hospodářství podniku a skrze ekologické cíle naplňuje legislativní požadavky státu. Představitelem může být D. Lambert a L. Ellramová.

3) Jádrem reverzní logistiky je organizace a řízení komplikovanějších způsobů zhodnocování starých výrobků (přepracování, opravy, demontáže s následným použitím některých součástí). Důležitá je synchronizace těchto operací s výrobou, zajištění zdrojů použitých výrobků i odbytových trhů pro ně. Toto pojetí rozpracoval jako první M. Thierry (pod označením Product Recovery Management).

Důležitost reverzní logistiky spočívá především v redukci vlivu člověka na životní prostředí. Zajišťuje efektivní využití zdrojů - zvýšení spolehlivosti, a s tím související prodloužení životnosti výrobků či jejich součástí. Za pomocí recyklace také uzavírá materiálový tok. Užití zpětné logistiky a ekologické výroby a spotřeby v makroprostředí je ovlivňováno dvěma nástroji, které nutí producenty právě k ekologickému chování.

Push nástroje

Prvním z nich jsou zásahy státu, které nutí podniky zahrnovat ekologickou zátěž podniku do svých nákladů, a tak jsou skutečné náklady pro společnost zohledňovány i v prostředí trhu. Logistika zde vystupuje jako nástroj optimalizace procesů výroby s ohledem právě na pravidla stanovená státem.

Mezi push vlivy je dále možné zařadit:

  • protesty občanských iniciativ,

  • směrnice odvětvových svazů,

  • směrnice pro poskytování úvěrů a grantů,

  • ekologickou uvědomělost zaměstnanců,

  • ekologické chování konkurence.

Pull nástroje

Druhým typem nástroje je tlak spotřebitele na výrobce. Jedná se o méně imperativní mechanismus a velmi závisí na vzdělání, ekonomické situaci a vztahu spotřebitelů k ochraně životního prostředí.

Mezi další prvky pull strategie se řadí:

  • přání obchodu,

  • udělování eco-cen, eco-labelling,

  • programy subvencí pro ekologické aktivity.

Pro potřeby ekomarketingu se spotřebitelé podle vztahu k životnímu prostředí dělí na aktivní, aktivovatelné a pasivní. Každá z těchto skupin je oslovována specifickým způsobem.

Nedostatečnou pozorností, věnovanou znehodnocenému, fyzicky nebo morálně opotřebenému nebo reklamovanému zboží, vznikají nejenom náklady pro společnost, ale také pro vlastní podniky. Mezi několik základních důvodů, proč by podniky měly věnovat pozornost reverzní logistice, patří:

  • využití funkčních částí znehodnocených výrobků,

  • snížení poplatků za skládkování,

  • reklamace, jako zpětná vazba odhalující nedostatky konstrukce,

  • očekávání zákazníků nebo vstřícné vyřizování reklamací jako konkurenční výhoda.

Elektronické obchodování

Do budoucna je nutné počítat s růstem významu zpětné logistiky nejen z důvodů efektivního využívání zdrojů a ochrany přírody, ale také z důvodu rozvoje e-commerce. Maloobchod na internetu totiž vykazuje rychlý růst a podstatně vyšší objemy vráceného zboží ve srovnání s klasickými kamennými obchody.

K usměrňování těchto toků se používají nástroje, které mohou eliminovat případné unáhlené impulzivní rozhodnutí zákazníka. Šetří náklady nejen zákazníkovi, ale také prodejci. Může se například jednat o možnost stornování objednávky do určité doby od nákupu.

Specifika oborů

Reverzní logistika nachází svůj význam především v odvětvích s pohybem zboží vysoké hodnoty, nebo naopak s vysokým procentem zboží vráceného. Může být významným odlišujícím prvkem v konkurenčním boji všude tam, kde se postupem času výrobky stávají identickými. Rozdělení sledovaných odvětví podle míry vráceného zboží v USA ukazuje následující tabulka.

Tabulka č. 1: Procenta vráceného zboží dle oblasti podnikání

Oblast podnikání  Procenta 
Vydavatelé tisku, časopisů  50 %  
Vydavatelé knih  20‐30 %  
Knižní distribuce  10‐20 %  
Tisk přání  20‐30 %  
Zásilkové obchodní domy  18‐35 %  
Distribuce elektroniky  10‐12 %  
Výrobci počítačů  10‐20 %  
CD‐ROMy  18‐25 %  
Tiskárny  4‐8 %  
Sestavení počítače dle požadavků zákazníka  2‐5 %  
Velkoobchod  4‐15 %  
Automobilový průmysl (díly)  4‐6 %  
Spotřební elektronika  4‐5 %  
Běžné chemikálie  2‐3 %  

Zdroj: Rogers, R. S., Tibben-Lembke, D. S., Going backwards

Pasivní prvky reverzní logistiky

Z hlediska místa vzniku dělíme vstupy do činností reverzní logistiky do tří kategorií:

  • použité výrobky od spotřebitelů,

  • odpad a znehodnocení materiálu v souvislosti s výrobou,

  • zboží vrácené obchodem.

Koneční spotřebitelé vracejí zboží zpravidla spotřebované, vadné zboží v záruční lhůtě, z důvodu jiných očekávání od výrobku, pokud to umožňují reklamační podmínky výrobce nebo legislativa.

Z výroby vstupují do zpětných toků zbytky surovin, kontrolou vyřazené komponenty, nebo výrobky a vedlejší produkty výroby.

Do kategorie výrobků vrácených obchodem se řadí sezonní produkty, produkty, které je povinen výrobce odebírat v důsledku legislativou stanovených kritérií, výrobky poškozené při manipulaci, přepravou nebo s prošlou záruční dobou. Řadí se sem také výrobky s dodatečně zjištěnou vadou – kontaminované potraviny, automobily, počítačové komponenty, apod.

Za zvláštní kategorii prvků v procesech reverzní logistiky jsou odpady, které lze dle místa vzniku zařadit především do prvních dvou kategorií. Z hlediska spotřebitele se jedná o zpravidla výrobky nebo obaly podléhající zpětnému odběru nebo komunální odpad. Za odpad se považuje jakákoliv movitá věc, které se vlastník chce nebo dle zákona musí zbavit.

Vlastnosti vrácených produktů

Možnosti dalšího nakládání s materiálem a zbožím je ve zpětné logistice dán do značné míry charakterem produktu, jako je jeho konstrukce, způsob užívání a životnost výrobku.

Z hlediska reverzní logistiky jsou klíčové tyto konstrukční vlastnosti produktu:

  • možnosti demontáže – závisí na složitosti konstrukce, použitých spojovacích prvcích,

  • stejnorodost použitých materiálů – je klíčová z hlediska recyklace jednotlivých komponent, při recyklaci dochází k snižování čistoty materiálu a může dojít až ke ztrátě nebo omezení kýžených fyzikálních vlastností suroviny vzniklé recyklací,

  • obsah nebezpečných látek – je důležitý z hlediska nakládání s výrobkem nebo surovinou, ať už z důvodu ochrany životního prostředí nebo zdraví zaměstnanců,

  • možnosti přepravy – zde je vhodné přihlédnout k tomu, zda výrobky vyžadují speciální dopravní prostředek, například z hlediska výše uvedené nebezpečnosti, dále také možnosti integrace přeprav vrácených produktů do přeprav prováděných dopřednou logistikou a následné zvýšení využití dopravních prostředků a snížení nákladů na přepravy.

Způsob užívání popisuje rozmístění zdrojů vstupů zpětné logistiky. Čím je počet sběrných míst a jejich vzdálenost

Nahrávám...
Nahrávám...