Konsolidované znění nařízení (EHS) č. 1073/2009.
►B NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1073/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy a o změně nařízení (ES) č. 561/2006
(přepracované znění)
(Text s významem pro EHP)
(Úř. věst. L 300 14.11.2009, s. 88)
Ve znění:
Opraveno:
▼B NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1073/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy a o změně nařízení (ES) č. 561/2006
(přepracované znění)
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 71 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ( 1 ),
po konzultaci s Výborem regionů,
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy ( 2 ),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) V nařízení Rady (EHS) č. 684/92 ze dne 16. března 1992 o společných pravidlech pro mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy ( 3 ) a v nařízení Rady (ES) č. 12/98 ze dne 11. prosince 1997, kterým se stanoví podmínky, za nichž může dopravce nerezident provozovat vnitrostátní silniční přepravu cestujících uvnitř členského státu ( 4 ), je třeba provést několik podstatných změn. Z důvodu přehlednosti by uvedená nařízení měla být přepracována a začleněna do jediného nařízení.
(2) Zavedení společné dopravní politiky zahrnuje mimo jiné i stanovení společných pravidel pro mezinárodní silniční osobní přepravu, jakož i podmínek, za nichž mohou podnikatelé v silniční osobní dopravě nerezidenti provozovat dopravu uvnitř některého členského státu.
(3) Aby byl ve Společenství zajištěn soudržný rámec pro mezinárodní osobní přepravu autokary a autobusy, mělo by se toto nařízení vztahovat na veškerou mezinárodní přepravu na území Společenství. Na přepravu z členských států do třetích zemí se nadále ve značné míře vztahují dvoustranné dohody mezi členskými státy a danými třetími zeměmi. Toto nařízení by se proto nemělo použít na část jízdy na území členského státu, kde nastupují nebo vystupují cestující, pokud nebyly mezi Společenstvím a příslušnými třetími zeměmi uzavřeny nezbytné dohody. Mělo by se však vztahovat na tranzit územím jakéhokoli členského státu.
(4) Volný pohyb služeb představuje základní zásadu společné dopravní politiky a vyžaduje, aby byl podnikatelům v silniční osobní dopravě ze všech členských států zaručen přístup k mezinárodním dopravním trhům bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa usazení.
(5) Provozování mezinárodní osobní přepravy autokary a autobusy by mělo být podmíněno vlastnictvím licence Společenství. Od podnikatelů v silniční osobní dopravě by mělo být vyžadováno, aby se v každém jejich vozidle nacházel opis licence Společenství za účelem usnadnění účinné kontroly prováděné donucovacími orgány, zejména orgány mimo členský stát, v němž je podnikatel v silniční osobní dopravě usazen. Měly by být stanoveny podmínky vydávání a odebrání licencí Společenství, doba jejich platnosti a podrobná pravidla jejich používání. Je rovněž zapotřebí stanovit podrobné specifikace, pokud jde o grafickou podobu a jiné prvky licencí Společenství a jejich opisů.
(6) Silniční kontroly by měly být vykonávány bez přímé či nepřímé diskriminace na základě státní příslušnosti či země usazení podnikatele v silniční dopravě nebo země registrace vozidla.
(7) Je účelné stanovit za určitých podmínek pružnou právní úpravu pro zvláštní linkovou dopravu a některé druhy příležitostné dopravy, aby byly uspokojeny požadavky trhu.
(8) Linková doprava musí nadále podléhat povolení, ale je nezbytné změnit některá pravidla, a zejména postupy pro udělování povolení.
(9) Povolení pro linkovou dopravu by tedy mělo být vydáno, poté co proběhne řízení o udělení povolení, s výjimkou případů, kdy jsou jasně určeny důvody pro zamítnutí žádosti týkající se žadatele. Důvody pro zamítnutí žádosti souvisejícími s příslušným trhem by se měly rozumět případy, kdy by doprava, o kterou se žádá, vážně ovlivňovala funkčnost srovnatelné dopravy provozované v rámci jedné nebo více smluv o veřejné službě na příslušných přímých úsecích nebo kdy by hlavním účelem dopravy nebylo přepravovat cestující mezi zastávkami umístěnými v různých členských státech.
(10) Podnikatelům v silniční osobní dopravě nerezidentům by mělo být umožněno provozovat vnitrostátní silniční přepravu cestujících, nicméně je třeba zohlednit zvláštnosti jednotlivých forem dopravy. Pokud je taková kabotáž prováděna, měla by podléhat právním předpisům Společenství, například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy ( 5 ), a vnitrostátním právním předpisům platným v určité oblasti v hostitelském státě.
(11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb ( 6 ) se vztahuje na podniky v dopravě, které provádějí kabotáž.
(12) Pokud jde o linkovou dopravu, může být podnikateli v silniční osobní dopravě nerezidenty prováděna pouze linková doprava v rámci linkové mezinárodní dopravy, s výjimkou městské a příměstské linkové dopravy, přičemž je vázána na určité podmínky, především na právní předpisy hostitelského členského státu.
(13) Členské státy navzájem spolupracují za účelem řádného uplatňování tohoto nařízení.
(14) Je potřeba co nejvíce snížit počet správních formalit, aniž by byly zrušeny kontroly a sankce, které zaručují řádné uplatňování a účinné prosazení tohoto nařízení. Za tímto účelem by se měla vyjasnit stávající pravidla týkající se odebrání licence Společenství a tato pravidla by měla být důraznější. Současná pravidla by se měla upravit tak, aby umožnila ukládat účinné sankce za závažná porušení právních předpisů, k nimž došlo v hostitelském členském státě. Sankce by měly být nediskriminační a přiměřené vzhledem k závažnosti porušení. Vůči všem uloženým sankcím by mělo být možné podat opravný prostředek.
(15) Členské státy by měly zaznamenávat do vnitrostátního elektronického rejstříku podniků silniční dopravy veškeré případy závažného porušení právních předpisů, jichž se dopustili podnikatelé v silniční osobní dopravě a které vedly k uložení sankce.
(16) Členské státy by s cílem usnadnit a podpořit výměnu informací mezi vnitrostátními orgány měly k výměně příslušných informací využívat vnitrostátní kontaktní místa zřízená podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 ze dne 21. října 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě ( 7 ).
(17) Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi ( 8 ).
(18) Zejména je třeba zmocnit Komisi ke stanovení formátu některých dokumentů, které se mají použít při uplatňování tohoto nařízení, a k přizpůsobení příloh I a II tohoto nařízení technickému pokroku. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou podle článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.
(19) Členské státy by měly přijmout nezbytná opatření k provedení tohoto nařízení, zejména opatření týkající se účinných, přiměřených a odrazujících sankcí.
(20) S cílem podpořit cestovní ruch a používání dopravních prostředků šetrnějších vůči životnímu prostředí by nařízení (ES) č. 561/2006 mělo být pozměněno tak, aby řidiči vykonávající jednorázovou mezinárodní příležitostnou osobní přepravu měli možnost odložit týdenní dobu odpočinku až o 12 po sobě jdoucích 24hodinových časových úseků, pokud se účastní činností v oblasti osobní dopravy, jež za obvyklých okolností nezahrnují nepřetržité a dlouhé řízení. Takový odklad by měl být povolen pouze za velmi přísných podmínek, jež zaručují bezpečnost na silnicích a berou v úvahu pracovní podmínky řidičů, mimo jiné povinnost zachovávat týdenní doby odpočinku následující bezprostředně před a po této přepravě. Komise by měla pečlivě sledovat využívání této výjimky. V případě, že se konkrétní situace opravňující k použití této výjimky významně změní a výjimka bude mít za následek zhoršení bezpečnosti silničního provozu, měla by Komise přijmout vhodná opatření.
(21) Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zajištění soudržného rámce pro mezinárodní osobní přepravu autokary a autobusy ve Společenství, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a může jej být proto z důvodu jeho rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
KAPITOLA I
NahoruOBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
NahoruOblast působnosti
1. Toto nařízení se vztahuje na mezinárodní osobní přepravu autokary a autobusy na území Společenství, kterou pro cizí nebo vlastní potřebu provozují podnikatelé v silniční osobní dopravě, kteří jsou usazeni v některém členském státě podle jeho právních předpisů, s využitím vozidel v tomto členském státě registrovaných a vhodných díky své konstrukci a vybavení pro přepravu více než devíti osob včetně řidiče a pro tuto přepravu určených, jakož i na jízdu prázdných vozidel související s touto přepravou.
Změnou vozidel nebo přerušením přepravy za účelem provedení části cesty jiným dopravním prostředkem není dotčeno použití tohoto nařízení.
2. V případě přepravy z členského státu do třetí země nebo naopak se toto nařízení vztahuje na část jízdy provedenou tranzitem přes území jakéhokoli členského státu. Nepoužije se na část jízdy na území členského státu, kde nastupují nebo vystupují cestující, pokud není uzavřena nezbytná dohoda mezi Společenstvím a danou třetí zemí.
3. Až do uzavření dohod uvedených v odstavci 2 nejsou tímto nařízením dotčena ustanovení o přepravě z členského státu do třetí země nebo naopak obsažená ve dvoustranných dohodách uzavřených mezi členskými státy a těmito třetími zeměmi.
4. Toto nařízení se použije na vnitrostátní silniční osobní dopravu pro cizí potřebu provozovanou dočasně podnikatelem v silniční osobní dopravě nerezidentem podle kapitoly V.
Článek 2
NahoruDefinice
Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:
1) "mezinárodní přepravou" se rozumí
a) jízda vozidla, při které výchozí a cílové místo cesty leží ve dvou různých členských státech, s průjezdem nebo bez průjezdu jedním či více členskými státy nebo jednou či více třetími zeměmi;
b) jízda vozidla, při které výchozí a cílové místo cesty leží v témže členském státě a cestující nastupují nebo vystupují v jiném členském státě nebo ve třetí zemi;
c) jízda vozidla, při které výchozí místo cesty leží v jednom členském státě a cílové místo v třetí zemi nebo naopak, s průjezdem nebo bez průjezdu jedním či více členskými státy nebo jednou či více třetími zeměmi, nebo
d) jízda vozidla mezi třetími zeměmi s průjezdem přes území jednoho nebo více členských států;
2) "linkovou dopravou" se rozumí přeprava cestujících v určených intervalech a na určených trasách, přičemž cestující mohou vystupovat a nastupovat na předem určených zastávkách;
3) "zvláštní linkovou dopravou" se rozumí bez ohledu na to, kdo dopravu organizuje, pravidelná přeprava stanovených skupin cestujících s vyloučením jiných osob;
4) "příležitostnou dopravou" se rozumí doprava, která není definována jako linková doprava ani jako zvláštní linková doprava a jejímž hlavním rysem je přeprava skupin cestujících vytvořených z podnětu zákazníka nebo samotného podnikatele v silniční osobní dopravě;
5) "dopravou pro vlastní potřebu" se rozumí doprava, kterou provádí fyzická nebo právnická osoba k neobchodním a neziskovým účelům, pokud
— dopravní činnost je pouze vedlejší činností dotyčné fyzické nebo právnické osoby a
— použitá vozidla jsou ve vlastnictví uvedené fyzické nebo právnické osoby nebo jsou touto osobou pořizována na splátky nebo na dlouhodobou leasingovou smlouvu a jsou řízena zaměstnancem fyzické nebo právnické osoby nebo přímo fyzickou osobou nebo zaměstnanci zaměstnávanými dotyčným podnikem nebo tomuto podniku poskytnutými na základě smluvního závazku;
6) "hostitelským členským státem" se rozumí členský stát, v němž podnikatel v silniční osobní dopravě provozuje svou činnost, jiný než členský stát, v němž je tento podnikatel usazen;
7) "kabotáží" se rozumí buď
— vnitrostátní silniční osobní doprava pro cizí potřebu prováděná dočasně podnikatelem v silniční osobní dopravě v hostitelském členském státě, nebo
— nástup a výstup cestujících v rámci téhož členského státu v rámci linkové mezinárodní dopravy, a to v souladu s tímto nařízením a za podmínky, že se nejedná o hlavní cíl této dopravy;
8) "závažným porušením právních předpisů Společenství v oblasti silniční dopravy" se rozumí porušení právních předpisů, která mohou vést ke ztrátě dobré pověsti v souladu s čl. 6 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 1071/2009 nebo k dočasnému či trvalému odejmutí licence Společenství.
Článek 3
NahoruVolný pohyb služeb
1. Každému podnikateli v silniční osobní dopravě provozujícímu dopravu pro cizí potřebu ve smyslu článku 1 je povoleno v souladu s tímto nařízením provozovat autokary a autobusy linkovou dopravu, včetně zvláštní linkové dopravy, a příležitostnou dopravu bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa usazení, pokud
a) je oprávněn v členském státě, v němž je usazen, provozovat autokary a autobusy linkovou dopravu, včetně zvláštní linkové dopravy, nebo příležitostnou dopravu v souladu s podmínkami přístupu na trh stanovenými vnitrostátními právními předpisy;
b) splňuje podmínky stanovené právními předpisy Společenství o přístupu k povolání podnikatele ve vnitrostátní a mezinárodní silniční osobní dopravě a
c) splňuje podmínky stanovené právními předpisy, které se týkají norem pro řidiče a vozidla, zejména podle směrnice Rady 92/6/EHS ze dne 10. února 1992 o montáži a použití omezovačů rychlosti u určitých kategorií motorových vozidel ve Společenství ( 9 ), směrnice Rady 96/53/ES ze dne 25. července 1996, kterou se pro určitá silniční vozidla provozovaná v rámci Společenství stanoví maximální přípustné rozměry pro vnitrostátní a mezinárodní provoz a maximální přípustné hmotnosti pro mezinárodní provoz ( 10 ), a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne 15. července 2003 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu ( 11 ).
2. Každému podnikateli v silniční osobní dopravě provozujícímu dopravu pro vlastní potřebu ve smyslu článku 1 je povoleno provozovat dopravu podle čl. 5 odst. 5 bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa usazení, pokud
a) mu bylo v členském státě, v němž je usazen, uděleno povolení k provozování osobní dopravy autokary a autobusy v souladu s podmínkami přístupu na trh stanovenými ve vnitrostátních právních předpisech a
b) splňuje podmínky stanovené právními předpisy, které se týkají norem pro řidiče a vozidla, zejména podle směrnice 92/6/EHS, směrnice 96/53/ES a směrnice 2003/59/ES.
KAPITOLA II
NahoruLICENCE SPOLEČENSTVÍ A PŘÍSTUP NA TRH
Článek 4
NahoruLicence Společenství
1. Mezinárodní osobní přepravu autokary a autobusy lze provozovat na základě licence Společenství vydané příslušnými orgány členského státu usazení.
2. Příslušné orgány členského státu usazení vydají držiteli prvopis licence Společenství, který musí být uchováván u podnikatele v silniční osobní dopravě, a takový počet jejích opisů, který odpovídá počtu vozidel používaných pro mezinárodní osobní přepravu, jež jsou k dispozici držiteli licence Společenství, ať již jsou tato vozidla v plném vlastnictví nebo jsou držena jinou formou, zejména na základě smlouvy o splátkovém prodeji, smlouvy o pronájmu nebo leasingové smlouvy.
Licence Společenství a její opisy odpovídají vzoru stanovenému v příloze II. Obsahují alespoň dva bezpečnostní prvky uvedené v příloze I.
Komise přizpůsobí přílohy I a II technickému pokroku. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 26 odst. 2.
Licence Společenství a její opisy se opatří razítkem orgánu vydávajícího licenci, jakož i podpisem a pořadovým číslem. Pořadové číslo licence Společenství se zanese do vnitrostátního elektronického rejstříku podniků silniční dopravy uvedeného v článku 16 nařízení (ES) č. 1071/2009 jako součást údajů o podnikateli v silniční osobní dopravě.
3. Licence Společenství se vydává na jméno podnikatele v silniční osobní dopravě a je nepřenosná. Opis licence Společenství musí být uchováván v každém vozidle podnikatele v silniční osobní dopravě a musí být předložen na žádost oprávněného kontrolora.
4. Licence Společenství je vydávána na dobu až deseti let s možností prodloužení platnosti.
Licence Společenství a její opisy vydané přede dnem použitelnosti tohoto nařízení zůstávají platné do dne skončení jejich platnosti.
5. Kdykoli je podána žádost o licenci Společenství nebo je platnost licence Společenství prodlužována v souladu s odstavcem 4 tohoto článku, ověřují příslušné orgány členského státu usazení, zda podnikatel v silniční osobní dopravě splňuje nebo nadále splňuje podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1.
6. Jestliže podmínky uvedené v čl. 3 odst. 1 nejsou splněny, zamítnou příslušné orgány členského státu usazení žádost o vydání nebo prodloužení platnosti licence Společenství či tuto licenci odejmou a toto rozhodnutí odůvodní.
7. Členské státy musí žadateli o licenci Společenství nebo držiteli licence Společenství zaručit právo odvolat se proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti nebo o odnětí dotyčné licence vydanému příslušnými orgány členského státu usazení.
8. Členské státy mohou rozhodnout, že se licence Společenství vztahuje rovněž na vnitrostátní dopravu.
Článek 5
NahoruPřístup na trh
1. S výhradou případné povinné rezervace je linková doprava přístupná všem.
Pro linkovou dopravu je třeba povolení v souladu s ustanoveními kapitoly III.
Pro linkovou dopravu z členského státu do třetí země a naopak je třeba povolení v souladu s dvoustrannou dohodou mezi daným členským státem a třetí zemí a případně tranzitním členským státem, nebyla-li uzavřena nezbytná dohoda mezi Společenstvím a dotyčnou třetí zemí.
Pravidelnost linkové dopravy není dotčena tím, že provozní podmínky této dopravy mohou být upraveny podle potřeb uživatelů.
Provozování souběžných nebo dočasných linkových spojů určených pro uživatele stávajících linkových spojů, neobsluhování určitých zastávek nebo obsluhování přídavných zastávek stávajícími linkovými spoji se řídí stejnými pravidly jako stávající linkové spoje.
▼C1
2. Zvláštní linková doprava zahrnuje zejména
a) přepravu pracovníků mezi bydlištěm a pracovištěm;
b) přepravu žáků a studentů mezi bydlištěm a vzdělávacími institucemi.
Pravidelnost zvláštní linkové dopravy není dotčena tím, že provozní podmínky této dopravy mohou být upraveny podle potřeb uživatelů.
Pro zvláštní linkovou dopravu není třeba povolení podle kapitoly III, je-li upravena smlouvou mezi organizátorem dopravy a podnikatelem v silniční osobní dopravě.
▼B
3. Pro příležitostnou dopravu není třeba povolení podle kapitoly III.
Pro organizování souběžné nebo dočasné dopravy srovnatelné se stávající linkovou dopravou a určené pro tytéž cestující je však třeba povolení vydaného postupem stanoveným v kapitole III.
Skutečnost, že je příležitostná doprava provozována v určitých intervalech, nepostačuje sama o sobě k tomu, aby přestala být považována za příležitostnou dopravu.
Příležitostná doprava může být provozována skupinou podnikatelů v silniční osobní dopravě, kteří ji vykonávají pro potřebu stejného zadavatele, a cestující mohou přestoupit během cesty na jiný spoj jiného podnikatele v silniční osobní dopravě téže skupiny na trase na území členského státu.
Komise stanoví postupy oznamování jmen takových podnikatelů v silniční osobní dopravě a spojů na trase příslušným orgánům dotyčných členských států. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 26 odst. 2.
4. Obdobně není třeba povolení pro jízdy prázdných vozidel související s dopravou uvedenou v odst. 2 třetím pododstavci a v odst. 3 prvním pododstavci.
5. Pro dopravu pro vlastní potřebu není třeba povolení, ale vztahuje se na ni systém osvědčení.
Osvědčení vydávají příslušné orgány členského státu, v němž je vozidlo evidováno, a platí pro celou cestu včetně tranzitu.
Komise stanoví formát osvědčení. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 26 odst. 2.
KAPITOLA III
NahoruLINKOVÁ DOPRAVA PODLÉHAJÍCÍ POVOLENÍ
Článek 6
NahoruDruh povolení
1. Povolení se vydává na jméno podnikatele v silniční osobní dopravě a je nepřenosné. Podnikatel v silniční osobní dopravě, kterému bylo povolení uděleno, však může se souhlasem příslušného orgánu členského státu, na jehož území je výchozí bod (dále jen "povolující orgán"), provozovat dopravu prostřednictvím subdodavatele. V tom případě se jméno subdodavatele a jeho postavení vyznačí v povolení. Subdodavatel musí splňovat podmínky uvedené v čl. 3 odst. 1. Pro účely tohoto odstavce se výchozím bodem rozumí "jedna z konečných zastávek".
U sdružení podniků vytvořeného pro provozování linkové dopravy se povolení vydává na jméno všech podniků a jsou v něm uvedena jména všech provozovatelů. Předává se podniku, který provoz řídí, a ostatním podnikům se vydávají opisy.
2. Doba platnosti povolení nesmí překročit pět let. Může být zkrácena na žádost žadatele nebo po vzájemné dohodě příslušných orgánů členských států, na jejichž území nastupují nebo vystupují cestující.
3. Povolení musí uvádět
a) druh dopravy;
b) trasu, zejména výchozí a cílový bod;
c) dobu platnosti povolení;
d) zastávky a jízdní řád.
4. Komise stanoví formát povolení. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 26 odst. 2.
5. Povolení opravňuje držitele k provozování linkové dopravy na území všech členských států, jimiž prochází uvedená trasa.
6. Provozovatel linkové dopravy může použít další vozidla k řešení dočasných a výjimečných situací. Tato další vozidla mohou být používána pouze za stejných podmínek, jaké jsou stanoveny v povolení podle odstavce 3.
V tom případě podnikatel v silniční osobní dopravě zajistí, aby ve vozidle byly tyto doklady:
a) kopie povolení pro linkovou dopravu;
b) kopie smlouvy mezi provozovatelem linkové dopravy a podnikem, který poskytuje další vozidla, nebo rovnocenný doklad;
c) opis licence Společenství vydané podnikateli poskytujícímu další vozidla pro dopravu.
Článek 7
NahoruPodání žádosti o povolení
1. Žádosti o povolení linkové dopravy se podávají povolujícímu orgánu.
2. Komise stanoví formát žádostí. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 26 odst. 2.
3. Žadatel sdělí k odůvodnění své žádosti všechny další informace, které považuje za významné nebo které si vyžádá povolující orgán, zejména časový rozvrh dob řízení a dob odpočinku umožňující sledovat dodržování právních předpisů Společenství o dobách řízení a odpočinku a kopii licence Společenství.
Článek 8
NahoruPostup pro udělení povolení
1. Povolení se uděluje po dohodě s příslušnými orgány všech členských států, na jejichž území nastupují nebo vystupují cestující. Povolující orgán předloží uvedeným orgánům a příslušným orgánům členských států, jejichž územím se projíždí bez nástupu a výstupu cestujících, kopii žádosti a všech ostatních souvisejících dokladů spolu se svým posouzením.
2. Příslušné orgány členských států, jejichž souhlas byl vyžádán, sdělí povolujícímu orgánu své stanovisko k žádosti do dvou měsíců. Tato lhůta se počítá ode dne přijetí žádosti o souhlas, který je uveden na potvrzení o přijetí. Pokud je stanovisko obdržené od příslušných orgánů členských států, jejichž souhlas byl vyžádán, záporné, musí být řádně odůvodněno. Jestliže povolující orgán neobdrží odpověď do dvou měsíců, je to považováno za souhlas a povolující orgán povolení může udělit.
Orgány členských států, jejichž územím se projíždí bez nástupu a výstupu cestujících, mohou sdělit povolujícímu orgánu své připomínky ve lhůtě uvedené v prvním pododstavci.
3. Povolující orgán rozhodne o žádosti do čtyř měsíců ode dne podání žádosti podnikatelem v silniční osobní dopravě.
4. Povolení bude vydáno s výjimkou případů, kdy
a) žadatel není schopen provozovat dopravu, na niž se žádost vztahuje, vozidly, která jsou mu bezprostředně dostupná;
b) žadatel porušil vnitrostátní nebo mezinárodní právní předpisy o silniční dopravě, zejména podmínky a požadavky související s povolením pro mezinárodní silniční osobní dopravu, nebo se dopustil závažných porušení právních předpisů Společenství týkajících se silniční dopravy, zejména norem týkajících se vozidel a doby řízení a doby odpočinku řidičů;
c) v případě žádosti o prodloužení povolení již nejsou splněny podmínky pro udělení tohoto povolení;
d) členský stát na základě podrobné analýzy rozhodne, že dotyčná doprava by vážně ovlivnila funkčnost srovnatelné dopravy, na niž se vztahuje jedna či více smluv o veřejných službách vyhovujících právu Společenství na příslušných přímých úsecích. V takovém případě členský stát stanoví nediskriminační kritéria pro stanovení toho, zda by doprava, o niž se žádá, vážně ovlivnila funkčnost výše uvedené srovnatelné dopravy, a na žádost Komise jí tato kritéria sdělí;
e) členský stát na základě podrobné analýzy rozhodne, že hlavním cílem dopravy není přeprava cestujících mezi zastávkami v různých členských státech.
V případě, že stávající mezinárodní autokarová či autobusová doprava závažně ovlivňuje funkčnost srovnatelné dopravy, na niž se vztahuje jedna či více smluv o veřejných službách vyhovujících právu Společenství na dotyčných přímých úsecích, v důsledku výjimečných okolností, jež nemohly být předvídány v době udělení povolení, může členský stát po dohodě s Komisí pozastavit nebo odejmout povolení k provozování mezinárodní autokarové či autobusové dopravy, poté co šest měsíců předem podnikatele v silniční osobní dopravě na tuto možnost upozorní.
Skutečnost, že podnikatel v silniční osobní dopravě nabízí nižší ceny, než jsou ceny jiných podnikatelů v silniční osobní dopravě, nebo že je dotyčný spoj již provozován jinými podnikateli v silniční osobní dopravě, neopravňuje sama o sobě k zamítnutí žádosti.
5. Povolující orgán a příslušné orgány všech členských států účastnících se dosažení dohody podle odstavce 1 mohou žádost zamítnout jen z důvodů stanovených tímto nařízením.
6. Po ukončení postupu podle odstavců 1 až 5 povolující orgán udělí povolení nebo žádost formálně zamítne.
Zamítnutí žádosti musí být zdůvodněno. Členské státy zajistí, aby podnikatelé v silniční osobní dopravě měli v případě zamítnutí své žádosti možnost se proti takovému rozhodnutí odvolat.
Povolující orgán informuje všechny orgány uvedené v odstavci 1 o svém rozhodnutí a zašle jim kopii povolení.
7. Jestliže postup k dosažení dohody podle odstavce 1 neumožní povolujícímu orgánu o žádosti rozhodnout, může být záležitost předána Komisi ve lhůtě dvou měsíců ode dne sdělení záporného stanoviska jednoho nebo více členských států konzultovaných podle odstavce 1.
8. Komise po konzultaci s dotčenými členskými státy přijme do…
